text Antonín Kocábek

foto Petr Kurečka

„Plytká slova poskládaná za sebou jsou mi taky cizí a nemám je rád,“ říká o desce současný zpěvák formace Czenda Urbánek, který přebral štafetu právě po Kryštofu Michalovi. Český bonus kapela připravila fanouškům, aby ukázala, „jak by zněli Supporti v češtině“.

Co vlastně znamená zkratka K.I.D.?

Czenda Urbánek (zpěv): King is dead, král je mrtev.

Má to něco společného s albem Faith No More King For a Day?

Radek Tomášek (bicí): Nemá. King is dead je z úsloví král je mrtev, ať žije král. A zároveň kid znamená dítě nebo spíš kluk. Má to

ale spoustu dalších možných asociací. Jedna z těch nejjasnějších je nová éra, nová deska, jedna doba končí a nová začíná. Přišlo mi to jako dobrý nápad, poslední deska je vždy muzikantovo dítě, kapela na ní společně pracuje, potí se u toho a je náročné, než něco vznikne. Souvisí s tím i symbol obrácené koruny, se kterým je možné dál pracovat na vizuálech, dát ho na trika, na placky. Původně jsem jen tak načmáral obrácenou korunu jako logo desky a dali jsme to grafikovi Danu Kurzovi, který z toho vyplodil konečnou verzi, a nám se to moc líbilo. V té obrácené koruně jsou zakomponována písmena KID. Dal tomu ještě další vyšší rozměr, ale ten nebudeme úplně prozrazovat. Každopádně ve finále z toho vykvetlo něco zajímavého.

mi dobře píše. Myslím, že tam je spousta mých pocitů, stavů, myšlenek sepsaných do většího či menšího děje, scény. Je to můj prožitek, záleží na tom, jak se s tím kdo ztotožní, jak se kdo z posluchačů ponoří do textu a bude ochoten ho pitvat, tím spíš v angličtině. Dneska to ale lidi většinou nechají proplout hlavou a řeší, jaký to v nich zanechá po dohrání pocit a emoci. Ale určitě jsem se tam snažil něco vepsat. Jedině tak jsem schopen texty tvořit.

Nikdy jste nechtěl psát třeba protestsongy?

Czenda Urbánek: Na předchozí desce Leave a Message byl protestsong Pay for Tomorrow. To byla moje první a možná i poslední angažovaná písnička. Tady nic tak jasného není. Byl to tříměsíční proces tvorby, byli jsme pod tlakem očekávání ostatních a i sami na sebe jsme vyvinuli určitý tlak vzájemného očekávání. Ale pro mě je důležité, že mám na té desce co nabídnout, jsou tam určitě ingredience ze stavů, které jsme prožili za poslední dva roky a půl.

Jak se ten tlak v praxi projevuje?

Czenda Urbánek: Naše jméno, které mnozí stále řeší, je i závazek vůči posluchačům a kritikům. Fakt se snažím reagovat i na hatery, kteří nám píšou. Tedy neberu to tak vážně, abych se věšel nebo řezal, ale chci i těmto lidem za sebe zavřít ústa. Udělat něco, co pochybovače nebo nefanoušky přesvědčí. Proto muziku dělám, je to výzva, určitý rajc, možná je to i ego, nebo všechno dohromady.

Co tedy bylo při vzniku alba určující?

Czenda Urbánek: Když zpětně vnímám, jaké jsem napsal texty, tak z toho cítím především energii. Chtěl jsem ji tam dostat, aby to spíš posluchače nabudilo. Tak, aby se nevzdával, aby chtěl bojovat, nakopat někomu zadek.

Takže pocit je tu důležitější než sdělení?

Czenda Urbánek: Já se o to snažil v textech vždycky, někdy třeba kamuflovaně, angažované texty vlastně moc neumím. Na druhou stranu plytká slova poskládaná za sebou jsou mi taky cizí a nemám je rád. Jsem schopen napsat text ve chvíli, kdy mám nějaký pocit, obraz, vyvstane emoce a pak se

Zdá se mi, že na desce ustoupila dřívější melancholická poloha a je docela optimistická a veselá. To byl záměr, osobní vzpoura vůči problémům?

Hynek Toman (kytara): Ty problémy, které máte asi na mysli, se týkají především mě. Ale jestli to kapelu vyburcovalo k pozitivnějšímu smýšlení, je to jedině dobře. Já jsem nad tím takto každopádně nepřemýšlel.

a my jsme do ní opravdu chtěli dostat devadesátkový baladický feeling. Springsteen, Bryan Adams, Aerosmith, zkrátka aby to byla zábava.

Myslíte si, že nastává čas, kdy se tato vlna vrací?

Hynek Toman: Myslím, že ano. Osobně mi to zní docela fresh, pokud se to pojme jiným způsobem.

Czenda Urbánek: Když si vezmeme současný trend poprockových nebo rockových kapel ze zahraničí, tak právě tohle tam frčí. Já jsem zrovna slyšel nové Bring Me The Horizon a ti zní jako Linkin Park z prvních desek. Všichni teď odcházejí od toho surového stylu, zachovávají si jen trošku špíny.

Bylo pro vás obtížné takového zvuku dosáhnout?

Czenda Urbánek: Za to dost vděčíme producentovi Arminu Effenbergerovi. První věc, kterou jsme udělali, byla dvojka z alba, písnička Burn, která se pracovně jmenovala Stadionovka. To je opravdu song, ze kterého jsem nadšený. Hit do éteru to asi nebude, ale baví mě moc.

Armina jako producenta jste chtěli od začátku?

Hynek Toman: Ještě než jsme šli do studia, byl jasný. Protože už když vyvstala otázka, jak budeme nahrávat, shodli jsme se, že bychom chtěli někoho třetího, někoho, kdo do toho vnese svůj pohled.

Album má rozmáchlá aranžmá, plný zvuk, místy až to, čemu se kdysi říkalo stadionový sound. To bylo v plánu?

Radek Tomášek: Nevím, jestli si to jen nenamlouvám, ale myslím, že jsme to opravdu tak trošku chtěli. Baví nás to a já mám rád velké bubny. Chtěli jsme pompézní desku, ne suchou nahrávku s garážovým zvukem. Poslední písnička je třeba valčík

Co nejdrsnějšího jste si o sobě přečetli?

Czenda Urbánek: Pominu bezejmenné hatery. Pokud nevidím konkrétního člověka, neřeším to. Pokud je ale za textem nějaký fundovaný kritik, tak už člověku zrcadlo nastaví. Ne všichni nás chválili, ale mám pocit, že jsem nezaznamenal vyloženě negativní útok, že by nás někdo sestřelil, že to je fakt sračka. Možná jeden člověk by stál za zmínku, ale ten hodnotil obě kapely najednou, nás i Portless, a myslím, že nebyl úplně nestranný. Ale ani on nebyl tak přísný, protože to album evidentně pro něj tak blbé nebylo, takže to ve finále vlastně byla i pochvala.

Dnes začíná být móda producent ze zahraničí. O tom jste neuvažovali?

Radek Tomášek: Myslím, že nejdůležitější je najít producenta, se kterým si budete rozumět, sednete si v názoru. A to byl důvod, proč jsme oslovili Armina. Než jsme si plácli, měli jsme několik schůzek a bavili jsme se o tom, co chceme, jak chceme pracovat, co bychom chtěli s deskou udělat. Poslouchal nás a zjistili jsme, že máme podobný názor na věc a že spolupráce bude dobrá. A producenti ze zahraničí... Taky bych chtěl dělat desku s Rickem Rubinem, ale to neznamená, že to bude dobré. Velké jméno neznamená dopředu úspěch, musíte si sednout. Třeba Timbaland je hiphopový producent, udělal desku s Duran Duran, a to je podle mě špatně. Může se stát, že to nefunguje, a navíc, co si budeme nalhávat, jsou problém i finance. Našli jsme člověka, který nám pomohl a bylo to super.

Hynek Toman: Producent ze zahraničí, to je kupování zajíce v pytli, nikdy nevíte, jak to dopadne a stojí to strašný ranec. Záleží i na materiálu, jak si sedne s kapelou, co je schopen v krizových situacích vymyslet a jak dotáhne situaci do konce. A já si myslím, že se to dá udělat i u nás.

Budete po druhé desce postupně opouštět hity staré sestavy?

Hynek Toman: V této chvíli, bez ohledu na to, jak je koncert dlouhý, hrajeme z minulé desky Leave a Message minimálně pět nebo šest věcí, což je super. Zbytek jsou zatím starší songy, ale vytáhli jsme třeba i ty z roku 1992. U těch všichni čubrní, kde

jsme tu pecku vzali, a nová generace neví, která bije. Se singly Love is Nonsense nebo City z Leave a Message už se mažou rozdíly mezi starými hity a je vidět, že lidi je znají z rádií a reagují stejně. Kdyby se z této desky podařilo mít další hity, tak je samozřejmě budeme hrát. Ale pořád jsou třeba i starší šlágry, posluchači je vyžadují a chtějí.

Má Hynek tendenci vzpomínat na staré časy a zásobovat ostatní historkami?

Czenda Urbánek: Občas nějakou vtipnou historku řekne. S cigárkem na baru.

Radek Tomášek: Fakt? Tak to já asi zrovna spím, to si vůbec nevybavuji.

Czenda Urbánek: Ale nemáme moc prostor na nějaký sentiment, děláme muziku a musíme jít dopředu. Ale vzpomínáme na Clou, vzpomínáme na Post-It, takže dojde i na Hynkovy historky.

Radek Tomášek: Většinou nás inspiruje místo, kam přijedeme: Hele tady jsem byl, tady to znám. Když jsme tady hráli...

Czenda Urbánek: Radkovy historky jsou ovšem trochu jiné. A tím bych to téma uzavřel.