text Kay Buriánek

foto Fource Entertainment, Magdaléna Lindaurová

Subtilní androgynní modelka Chris Corner byl tak před osmi lety v Čechách adorován tehdejší dekadentně laděnou hudební omladinou lehce přes pubertu. Jasné odkazy na sex, provokativní vystupování i image si našly svoje oddané publikum, ve kterém hudba i filozofie IAMX dokonale rezonovala. Často a rád se sem se svojí kapelou vracel a vždy byl vřele přijat. Ať už to byly samostatné koncerty, nebo festivalová vystoupení, z nichž legendární koncert na Planet Festivalu končil propadlým pódiem, které se zřítilo pod náporem fanoušků křepčících s kapelou nahoře. Chris v sobě měl vždycky dvě polohy – tu punkově pudovou a druhou jemnější, sofistikovanější,

propracovanější, odkazující na nesporně nadprůměrný hudební talent, kreativitu, smysl pro koncept a pracovitost. Jenže jsme nevděčná chátra a hrozně rádi řešíme podružnosti jako je expirace žánrů nebo odcházející popularita s přihlédnutím k věku autora či interpreta. Tak se stalo, že IAMX jsou najednou po letech slepé adorace na seznamu těch, kteří se jaksi přežili a nemají zdánlivě co dál nabídnout. Přitom v případě Chrise Cornera se jedná o opak. Je plný síly, invencí jen překypuje, jeho poslední deska Metanoia je slušný nářez a podle ohlasů na právě probíhající turné je zjevné, že na tom už dlouho nebyl líp. Něco v nás je prostě nastavené špatně.

Žijete teď v Los Angeles, IAMX za sebou mají americkou část turné, jaká byla?

Perfektní. Musím říct, že mě hrozně baví Amerika. Líbí se mi obecně americké postoje k obyčejnému životu. Jsem otrávený z německého způsobu života a kromě počasí v Los Angeles mě baví i ta konektivita, jaká mezi lidmi panuje, žádná odtažitost, paranoia, jaká panuje v Evropě. Budu-li mluvit o koncertech, americké publikum je velmi intenzivní. Jako bych prožíval „honeymoon period“, takové líbánkové období s americkou kulturou, což je velmi zábavné.

Je elektronická scéna v Americe víc liberální než ta v Evropě?

Těžko říct, ale určitě je publikum mnohem méně snobské než v Evropě. Bere nás vlastně

jako rokenrolovou kapelu s elektronickými prvky, což je fér. Reakce na naše koncerty jsou v tomto ohledu adekvátní. A je vidět, že ho baví i ta teatrální stránka věci a energie, která jde z pódia. A dá se říct, že jsme se trefili i do dobré doby, že to je perfektní načasování, protože třeba losangeleská scéna je momentálně elektronické hudbě hodně nakloněná.

Zajímavé. Objevil jste v poslední době v Los Angeles nějaké zajímavé projekty, které by tohle tvrzení podpořily?

Nechodím ven. Nechodím na koncerty ani do klubů. Já jsem smutný muž (smích). Chodím ven jen na večeře a pak pracuji. Víte, jak to je – když se vrátíte z dlouhého vyčerpávajícího turné, chcete být v klidu a v tichém prostředí.

Nestýská se vám vůbec ani po Londýně, ani po Berlíně?

Ne! Vždyť já celý život jen utíkám. Pořád hledám něco nového, kulturní osvobození. Vždycky jsem ve svém životě věděl, že to bude takhle, že se budu udržovat v pohybu. A že nikdy nebudu spokojený a budu hladový po nových věcech, místech a zážitcích. Myslím, že to je nedílný aspekt nějaké kreativity. Být na jednom místě se u mě po velmi krátké době promění v pocit uvěznění v kleci.

Vy jste se tedy definitivně odstěhoval do Los Angeles?

V podstatě ano. Mám teď jen víza, ale rád bych pokračoval v tom procesu přesídlení se vším všudy. A cítím to tak, že to je na příštích, řekněme, deset let můj nový domov.

Dokonce Song Look Outside z nové desky je o tom, že se o vás LA dobře postaralo.

Ano. I když jsem tu věc dopisoval v poušti, v Joshua Three, vlastně jsem tam dokončoval celou desku. Je tam nádherně, je to momentálně moje nová obsese.

Takže teď jste postavil studio v Los Angeles?

Ne, zatím ne. Vlastně jsem si uvědomil, že mnoho lidí vlastní skvělá studia a já doteď žádné pořádné neměl. Ani jsem ho nepotřeboval. S přihlédnutím k tomu, že jsem neustále v pohybu, jediné, co potřebuju, je můj laptop a nějaký základní mobilní set up. Nevidím důvod, proč mít všechno, co k velkému studiu patří. Ale teď, když mám tendenci usadit se na nějakou dobu v LA, možná svoji perspektivu trochu poupravím, kdo ví.

Od našich společných přátel jsem před nějakou dobou slyšel o vašich závažných

Co se stalo s vaším skvělým projektem v Berlíně, fabrikou Turmwerk, kterou jste přebudovali na kreativní prostor a studio?

Pořád funguje. Jen jsme ji začali pronajímat hudebníkům. Mám to místo rád, ale není přímo v Berlíně, je odtamtud poměrně daleko do města. Žil jsem tam nějakou dobu, má to sice svoje venkovské kouzlo, ale cítil jsem se tam izolovaný. Takže přemýšlím o tom, že Turm­werk prodám a příště budu více prosociální.

zdravotních problémech spojených s chronickou nespavostí, vyčerpáním a s tím spojenou psychickou devastací. Je to už lepší?

Ano, myslím, že je to už vyřešené. Byla to dlouhá doba eskalujících depresí, insomnie a vyčerpání, symptomy, se kterými jsem byl regulérně diagnostikován. Měl jsem v tom období strach vůbec něco tvořit, protože to byla emocionální horská dráha, takže hudba se na nějaký čas dokonce stala mým nepřítelem, což zní dost absurdně. Musel jsem na několik let přestat psát, skládat a pracovat na nových věcech. Kompletně. Absolvoval jsem proces profesionální medicínské pomoci a teď se cítím silnější a zdravější, než kdykoli předtím. Myslím, že jsem vždycky

bojoval s podobným druhem démonů, ale nikdy to nebylo tak silné a intenzivní jako v tom posledním případě. Teď už ale vím, jak s tím bojovat, a cítím se mnohem lépe.

To, že se poslední album jmenuje Metanoia a obsahuje song s názvem Insomnia je tedy reflexí toho, v jakém jste se nacházel období a jak jste se s ním vypořádával?

Ano. Nechci používat termín koncepční album, ale je to deska, která tematicky pojednává o jedné věci. A musím říct, že to

je správná cesta. I přesto, že bylo smutné a deprimující číst osobní příběhy lidí, kteří se na základě toho svěřovali se svými vlastními prožitky a zkušenostmi. Ale ve výsledku to bylo vlastně velmi osvobozující a utvrzovalo mě to ve vnitřním rozhodnutí vše popisovat skutečně, upřímně a bez obalu.

Uf, to jsou dost těžká témata. Odlehčeme to trochu. Jaký je váš vztah k Praze?

No, Praha vlastně byla jedno z míst na seznamu, kam jsem se původně plánoval přestěhovat z Londýna. Byly tři, Praha, Tokio a Berlín. Vybral jsem si nakonec Berlín, jenom protože jsem tam měl víc přátel a známých. Ale vnitřně mám k Praze velmi romantický vztah, protože je o něco hezčí a poetičtější než Berlín. Takže nebýt té tehdejší sociální základny, zvítězila by asi Praha, stále k ní chovám ten samý respekt a jako město mě hodně baví. I vzhledem k tomu, jak vždycky přijímala moji hudbu.

Myslím, že tady IAMX mají stále velkou fanouškovskou základnu, která se těší na další koncerty. Co budete dělat, až tohle turné skončí?

Předně se vrátím zpátky do pouště a budu nějakou dobu relaxovat na svojí chatě v Joshua Three. Pravděpodobně tam strávím i Vánoce. A potom mám několik věcí, na kterých bych rád pracoval. Neměl bych o tom ještě moc mluvit, ale mám pár přátel v Los Angeles, se kterými bych se měl podílet na různých elektronických projektech. A protože se cítím zdravotně mnohem líp,

Mělo a má to nějakou odezvu?

Když jsem byl nejvíc nemocný, psal jsem dlouhý a podrobný blog o tom, jak se cítím a co prožívám. Ještě dávno předtím, než jsem začal skládat songy pro novou desku. A mělo to velmi silnou odezvu, což mě následně utvrdilo v tom, že psát o tom i skladby

ze začátku bylo těžké rozhodnutí, protože hodně lidí má obecně problém otevřeně mluvit o depresích, mentálním zdraví a s tím spojených pocitech. Pro mě bylo veřejné rozkrytí a pojmenování mých problémů totálním osvobozením. Proto i použití toho termínu metanoia v názvu desky. Protože to popisuje cestu skrz vnitřně velmi složité psychologické období, ze kterého člověk, poučen pojmenováním všeho, vyjde vnitřně silnější. Je to metamorfóza, psychologické znovuzrození. Chtěl jsem o tom otevřeně mluvit, protože vím, že hodně lidí prochází něčím podobným, ale mají problém svoje stavy jasně pojmenovat.

Jde o sólový projekt Chrise Cornera, který se původně proslavil jako vokalista britské kapely Sneaker Pimps. S tou se také poprvé objevil v Praze, když byla na turné společně s tehdy známějšími Placebo. Chris po odchodu ze Sneaker Pimps založil IAMX, aby tak mohl dávat kapelní pódiovou podobu svým sólovým projektům. Je zde výhradním autorem, textařem i vizuálním umělcem. Po deziluzi z fungování mainstreamové scény v Anglii přesídlil v roce 2006 do Berlína a infiltroval se zpět do undergroundové scény a jeho popularita, převážně směrem na východ, stále nabírala na intenzitě. V roce 2014, po vleklých zdravotních problémech psychického rázu, radikálně změnil prostředí a odstřihl se od starého kontinentu přesídlením do Los Angeles. Vydal šest sólových alb, z nichž poslední Metanoia je z konce letošního roku a IAMX s ním jedou zatím velmi vřele přijaté turné, jehož součástí byl i koncert v Praze.

určitě bych se rád věnoval víc koncertování, pravděpodobně už na jaře příštího roku. A potom chystám dalších pár hudebních spoluprací s lidmi jako je Gary Numan nebo Skinny Puppy. A také chci trávit čas se svými přáteli, což jsem nedělal dlouhou dobu. Možná i proto, že jsem žádné neměl, a teď konečně mám.

Vždyť jste měl přátele v Berlíně! Co třeba váš bývalý kytarista James Cook, který nás dva seznámil?!

Ano, James byl můj jediný přítel v Berlíně. Což je trochu smutné, přiznávám. Ale bylo

to tím, že jsem byl pohlcený prací a neměl žádný osobní život. Teď stojím před novou výzvou, vytvořit si skutečný a kvalitní soukromý život s hodnotami mimo práci a hudbu a obklopit se lidmi, které budu moct považovat za přátele.