1. A Head Full Of Dreams

2. Birds

3. Hymn For The Weekend

4. Everglow

5. Adventure Of A Lifetime

6. Fun (feat. Tove Lo)

7. Kaleidoscope

8. Army Of One

9. Amazing Day

10. Colour Spectrum

11. Up & Up

Na druhou stranu je třeba podotknout, že je tu i několik pomalejších skladeb (především závěrem desky), které nejsou ničím výjimečné. Jde o rutinní melancholickou romantiku, jakou jsme od Coldplay slyšeli už mnohokrát, a třeba Amazing Day může mnohým znít jen jako cajdák. V kontextu výše zmíněné lehkosti poslechu lze určité momenty vnímat jako rušivé elementy. Třeba zapojení trochu unaveného gospelu v závěrečné Up & Up přidává jen obrovskou dávku patosu a dokazuje, že méně je někdy více.

Celkově však nelze hodnotit novou desku jinak než kladně. Coldplay si zkrátka minule zablbli (na Ghost Stories použili třeba laserové klávesy nebo inovativní hudební nástroj zvaný reactable) a teď se vrátili ke kytarám a k tomu, co umí nejlépe. Stadionový pop, za který se nemusí stydět nikdo. Kapela, posluchač ani rozhlasoví dramaturgové. To na dobrou desku stačí, ale kdo stále čeká na podobný skvost, jakým byly X & Y nebo Viva la Vida or Death and All His Friends, máme špatnou zprávu. Ani tentokrát se podobný milník nekoná.

Zpátky do srdíček

Coldplay se na novince vrací k přímočařejšímu popu. A ten jim jde jako málokomu.

Nestává se často, aby tak „velká“ kapela, jakou jsou Coldplay, stihla vydat studiovku následující rok po té poslední. Netrpělivé můžeme uklidnit. Horkou jehlou rozhodně šitá není. Vlastně se zdá, jako kdyby ten materiál vznikal souběžně. Zatímco na Ghost Stories jsme slyšeli klidnější, zadumanější polohu a chuť experimentovat s elektronikou, na novince už Coldplay hrají zase to, co jim zajistilo světovou slávu. Tedy líbivý, optimistický a rozmáchlý pop, při kterém na koncertech budou padat konfety.

Je to jako přejít z tmavé noci do slunného dne, popisovali hudebníci vznik nové nahrávky a posun od té předchozí. Není to vůbec žádné klišé, ten popis sedí. Už úvodní A Head Full Of Dreams odstartuje kapela tak zvesela, jako kdyby se měli všichni čtyři zítra ženit.

Singl Adventure Of A Lifetime už nějaký čas koluje éterem a pro mě osobně je to jedna z nejlepších věcí, jakou Coldplay za poslední roky nahráli. A podobně pozitivních písní stojících na cinkavých kytarách a zrychlené rytmice najdeme víc. Dokonce i toho Martinova charakteristického falzetu si užijeme už ve druhé skladbě Birds (začínající jako zvláštní mash-up The Cure a Bloc Party).

V první pomalejší skladbě Weekend nelze přeslechnout Beyoncé, která tak otevírá další zajímavý aspekt alba, a sice hostování. Kromě ní a kolegyně Tove Lo se dostalo třeba na Noela Gallaghera nebo, překvapivě, slyšíme i nasamplovaného Baracka Obamu. Svůj smysl tu mají i krátká a víceméně instrumentální intermezza, která sice vizuálně nafukují tracklist, ale rozhodně nepůsobí jen jako vata mezi písněmi, naopak – takové minutové Colour Spectrum by si klidně jeden přál slyšet zpracované intenzivněji.