text Veronika Ondečková

foto Magdaléna Lindaurová

Roxy, Praha,
27. 11. 2015

V sále by se toho večera našel nejeden skeptik, který by si nejspíš nevsadil na to, že putovní fenomén, jenž čerstvě přesídlil z Berlína do LA, zahraje v plné síle. Zvěsti o turné IAMX z předešlých let zmiňovaly vyčpělost, poplatnost fanouškům a zdravotní trable frontmana tak často, že do očekávání neskalních příznivců zasekly pěkně hluboký klín. A novější nahrávky popravdě o opaku příliš nepřesvědčily. Teprve nedávno vydaná Metanoia obrátila minci a vrátila svým puristickým přístupem, propracovanějšími melodickými základy a příklonem do palčivě osobní roviny výpovědí synthrockového principála zpátky do sedla.

S vědomím, že je o co se opírat, IAMX ve čtyřčlenné sestavě rozpoutali tradiční show s velkorysým vizuálním doprovodem, od světelných prvků přes pohybové i ty kostýmní, a sebevíc ponurá témata dominovala skladbám, nic to neměnilo na všudypřítomném euforickém náboji. Setlist spolehlivě zacílil na ždímání emocí, otevírání třináctých komnat a léčbu poruch libida s rozmyslem voleným průřezem historií projektu, ve kterém aktuální řadovku zastupovaly sázky na jistotu

jako No Maker Made Me nebo Hapinness. Rozhodně se nekrčily mezi nejadorovanějšími peckami staršího data. Pan X možná vypadá jako stín, udržel si ale pěvecký nadstandard a patetický ráz svých šlágrů, které odzpíval s rozechvělou přesvědčivostí. Bylo by zajímavým zpestřením, kdyby se pro jednou stáhl do komornější polohy a vystoupil akusticky, bez příkras. Třeba někdy příště, namísto nesmyslně dlouhého čekání na přídavky.

Fanoušci přijímali nadílku svých srdcovek s upírskou lačností a Cornerův soubor je v tom vděčně podporoval. V úvodní polovině koncertu převážně ikonickými gesty, postupně se ale dle zvyklostí přešlo k důvěrnostem, mezi nimiž nemohlo chybět ani bratříčkování na pódiu. Fans friendly veselice, která IAMX chvílemi pasovala na atrakci víc než regulérní kapelu, se sice nemusela strefit do vkusu každému a nostalgie hryzala do živého, když si člověk uvědomil, kolik křížků už mají songy jako Nightlife. Bavíme-li se striktně o hudební produkci, ta i bez dávno ztraceného wow efektu nabídla zpropadeně intenzivní živočišnou zábavu. Pleasure for pleasure, kdo by to nebral?