Jít na koncert Elektrïck Mann znamenalo vždycky dobrodružství. Začínalo to už u pořadatelů, kteří si nemohli být nikdy jisti, jestli kapela vůbec dorazí a v jakém bude zrovna stavu a zda dokáže vylézt na pódium. Nikdo jiný tady nežil rokenrol tak jako tahle parta neodolatelných průserářů. Když se ale dokopala na pódium a všechno zaklaplo, dokázala svoji bezuzdnost a energii přetavit v zábavnou show, během níž jste na pódiu mohli čekat vše od zlomenin až po felaci.

Několik posledních let nebylo o klucích, kteří měli vždycky rádi Cypress Hill, příliš slyšet. Doby, kdy Ice-B natáčel vlastní extrémní alkoseriál Ice-B je Bůh pro Stream.cz dávno minuly. Zpráva o jeho smrti přesto zarezonovala hudební scénou. Zemřel mladý, bylo mu dvaačtyřicet, ale vlastně stylově, na selhání vnitřních orgánů v důsledku dlouhodobého pití alkoholu. A Elektrïck Mann teď budou pokračovat bez něj.

Protože po sobě zanechal spoustu neuvěřitelných příběhů, které se dají číst až po desáté večerní, požádali jsme na uctění jeho památky jeho kolegy a známé o odpověď na přímočarou otázku: Jaký největší rokenrol jste s Ice-Bím zažili?

Dvě dámy na pódiu

Mejla Basel (dlouholetý manažer Elektrïck Mann)

Chci to moc do žíly

Petr Fiala (Mňága a Žďorp)

Ruka na šlachách

DJ Varle (Elektrïck Mann)

Největší ryba, co kdy chytil

Karel Buriánek (Sunshine)

Než se oženíš, tak se to zahojí

Jakub Zámrský (Unholy Preachers, ex Elektrïck Mann)

(...)

Martin Zeller (Cocotte Minute)

S Honzíkem jsem za ta léta zažil neskutečně moc bizarností. Vybrat jednu konkrétní příhodu je nemožné. Více než z koncertů se mi ale vybavují cílené průsery v seriálku „ICE-B je Bůh“, kdy jsem vždy nastřelil téma, hrubou dramaturgickou představu, a on díky svému géniu improvizace rozjel neskutečný vodopád „pičovin“ a nových slovních obratů a hlášek.

S velkou oblibou na pódiu exhiboval a například ona známá felace „AjsBího“ dvěma dámami na jistém koncertě v devadesátých letech na jihu Moravy byla dlouho zatraceně nejdrsnějším zážitkem. Ice-B pro mě zůstane citlivým klukem, skvělým muzikantem, poněkud složitější osobností, ale v každém případě minimálně na české poměry tím největším ztělesněním sex-alco-rock´n-Rollu, který to dotáhl do morku kosti...

Nejvíc se mi líbil nástup Elektrikmenů na jakémsi menším fesťáčku na jižní Moravě – Dr. Zhor se po třech vteřinách pobytu na pódiu skácel po zádech na zem a byl odtažen dozadu, Ice-B s podlitýma očima do půl pasu svlečený vydržel jen o pár chvil déle, ale zůstal viset na mikrofonovém stojanu a občas něco zařval. Do této apokalypsy a chaosu rytmika a kytaristi drtili valivé riffy a bylo to celé naprosto opravdické. Pozval jsem Elektrïck Mann do pořadu Ladí Neladí, kde to bylo taky peklo, a Vojta Lindaur se se mnou pak chvíli nebavil za to, že zvu takové tlupy... Nejšílenější zážitek mám asi ze Šumperka, kde jsem na Ice-Bího narazil na chodbě, na které v docela nepoužitelném stavu ležel a blekotal něco do mikrofonu jakési novinářky s půl kilem piercingu na obličeji, zatímco ho jiné dvě dívky objímaly či se ho snad pokoušely postavit... Bylo to chvilku před začátkem jejich koncertu, a tak jsem byl zvědav, jak to dopadne, a šel jsem se mrknout na intro. K mému úžasu společně s Ice-Bím skákalo šest stovek fans až do stropu a řvali Naperu si to do žil, jen abysem něco prožil... nebo tak nějak. Zíral jsem. Užasný!!!

Za ty roky toho bylo strašně moc a strašná prdel, nezapomenu na jeho penis a kule, které měl fakt mega, rád je vytahoval a viděl jsem je stokrát, chcaní do pet flašek v autě posunul tak, že si začal vozit svoji nálevku.. Klasický rokenrol byl v tom, že vůbec neřešil svoje tělo. Pořád lil a někam padal... letos v létě si při koncertě zlomil ruku v paži tak, že mu jen visela na šlachách, kapela ještě hrála a on s ní kroutil a díval se mi do očí, jako co to kurva je s tou mojí rukou, mě nechce poslouchat, měl ji úplně přetočenou, no ty vole, to byl hnus, pak sanitka, operace, sedm šroubů... Taky jsme se nasmáli, když šel naposledy z práce a nadýchal na bráně 2,5 promile. Nejlepší byly ty jeho hlášky, na posledním koncertě byl po týdenním průjmu úplně vedle a prostě jen řekl, já jsem kurde vůbec nemohl skákat, mě strašně bolí nohy, jak si pořád sedám na ten hajzl...

Elektrïck Mann měli vždycky pověst úplných hovad, rváčů, alkoholiků a narkomanů a hodně z toho byla taky pravda. Ale taky to byli ti hodní bodří kluci z Valmezu. Seznámili jsme se s nimi při dlouhém čekání na hraní v Brně na Čarodějálesu. Pamatuju si, jak jsme se jich taky nejdřív báli, ale padli jsme si do oka, něco společně vypili a od té doby jsme byli kámoši. Vyprávěli spoustu bizarních historek, třeba o tom, jak je zbili sekuriťáci na nějakém festivalu na popud Chrise Cornera z IAMX, protože se snažili při jejich vystoupení vylézt na pódium, a on se bál inzultace. A oni mu přitom chtěli jenom donést domácí valašskou slivovici na uvítanou. Ice-B měl na ruce vytetovanou rybu, tak jsem se ho jednou ptal, proč zrovna rybu. A on chvíli přemýšlel a pak řekl, že je vášnivej rybář a že to je největší ryba, co chytil, takže si ji nechal zvěčnit. Možná kecal. Ale fakt je, že ač působil občas jako ufo, introvert a alkoholik, kterým i zdatně byl, byla s ním a jeho partou velká prdel. A představit si ho, jak si z obláčku nahazuje prut a přitom leje z láhve tvrdej, je vlastně taky vtipný. Rest in pís, Ice-B.

Když jsme hráli v natřískaný Flédě v Brně, tak jsem roztočil nad hlavou kytaru a hodil jsem ji přes celou stage a trefil jsem Ajse přímo do obličeje.

Slezli jsme do backstage a já se v „polodeliriu“ ptal, jestli zvládne přídavek, když mu z huby teče krev jak v Kill Billovi?! Honza se chvilku vztekal, ale vzhledem k tomu, že byl ještě ve větším „alkodrogokómatu“ než já, tak nad tím mávl rukou s tím, že než se ožení, tak se to zahojí... a šli jsme zpátky na pódium. Nutno podotknout, že se ženil za pět dnů a bylo z toho sedm stehů přímo uprostřed brady.