Většina ji zná jako polovinu „rozešlého“ sexy tandemu Kiki a Maki, který vyválčil titul evropských šampionek a dvojnásobných domácích mistryň. Plážová volejbalistka Kristýna Kolocová ale válí dál i s novou parťačkou a v létě získala třetí zlato z tuzemského šampionátu. Headlineru sedmadvacetiletá bojovnice odkryla, jaký je její život v písničkách.

Kristýna Kolocová

Nahecuje mě Zagorka

Jelikož mám starší sestru, tak mi v tom, co se u nás bude poslouchat, v dětství nenáleželo příliš rozhodujících pravomocí. Asi už si dneska nevzpomenu, jakou skladbu jsem slyšela jako první, ale pamatuju, že nám v pokojíčku stále dokola hrála písnička Splašil se kůň našíř, kterou ségra do kazeťáku vždycky podstrčila.

Na druhém stupni základní školy se mi líbila kapela Red Hot Chili Peppers. Navíc jsem byla šíleně zamilovaná do kluka, který je poslouchal. Vzpomínám na dlouhé hodiny strávené u rádia s dvěma připravenými prsty, abych si mohla na kazetu nahrát písničku By The Way, která mi tenkrát připadala hrozně romantická.

Na lyžácích a soustředěních kamarádi hráli na kytaru skladby Medvídek a Panic. Právě rok, kdy skupina Lucie vydávala desku Větší než malé množství lásky, tak byl asi jediným obdobím, kdy se mi někdo opravdu intenzivně líbil. Strašně jsem si tehdy přála dostat od Ježíška celé jejich album, možná tehdy ještě kazetu. Každopádně to byla jediná deska, kterou jsem v životě vážně chtěla.

Nejsem typ, který by u pomalých písniček pobrekával. Proto mi pro někoho smutná píseň Stay nenahodí melancholickou náladu, ale spíš klidné a pohodové rozpoložení. Mám ji moc ráda i kvůli tomu, že se u ní cítím uvolněně. Vlastně když si chci pustit nějakou skladbu, většinou si vzpomenu právě na tuhle.

Mám v mobilu připravený celý playlist, který si vždycky zapnu při běhání nebo jízdě na kole. Hned první písničku Stolen Dance jsem si hodně oblíbila. Tenhle kousek je na sportování rytmický, ale žádné přehnané tuc tuc.

Ještě když jsem na střední škole hrála šestkový volejbal, na rozcvičování se vždycky pouštělo celé album Hanky Zagorové. Byla na něm i skladba Je naprosto nezbytné, což jsme nejdřív brali jako srandu, jenže pak se z ní stala naše hymna. Autorce se později dokonce napsal i dopis, kde jsme ji zvali na zápas, ale ona nám ani neodepsala. Vím, že maminka to dodnes cítí jako velkou křivdu.

Na jednom tříměsíčním kempu jsem denně jezdila autem na tréninky a poslouchala stále dokola album Adele. Všechny písničky už umím nazpaměť. Dodnes je pro mě nejpříjemnější řídit právě při Adele a skladbě Need You Now.

Strašně ráda si pobrukuju ve sprše a okamžitě mi naskočí Podvod od Jana Nedvěda, i když vůbec nevím proč. Mám tu písničku v hlavě snad už dvacet let a absolutně ji nejde nijak vytěsnit. Přítel si dokonce dlouhou dobu myslel, že miluju Nedvědy, a chtěl mě vzít na jejich koncert, aby mi udělal radost.

Neuvěřitelně krásné a zajímavé je album Kalendář, které jsme si s přítelem už před nějakou dobou zamilovali. Pouštíme si ho, když sami doma, pracujeme nebo jedeme na dovolenou. Líbí se mi ta možnost porovnání a hlavně pestrost interpretů. Mou nejoblíbenější skladbou z téhle desky je právě pro její silný text i melodii Žijeme v nádherné době, která se mi asi jen tak neohraje.

Na telefonu mám nastavené speciální vyzvánění k hovorům od mého přítele. Skladba se jmenuje You´re The First, The Last, My Everything. Nejen že Barry White je naprosto skvělý zpěvák, ale tahle písnička v krátkosti přesně vystihuje mé pocity. Má nádherný text, a navíc ji mám ještě spojenou se seriálem Ally McBealová, který zbožňuju.

Takovým mým malým hříchem jsou jednoznačně písničky z muzikálů a pohádek. Posledních čtrnáct dní si třeba notuju Teď královnou jsem já z Kleopatry. Myslím, že by byla docela velká ostuda, kdyby zrovna tyhle skladby v mém podání někdo slyšel.