text Ondřej Čížek

foto archiv partizan.com

Warren Fu v mládí nepatří k těm nejprůbojnějším smrtelníkům. Máma ho pravidelně vodí do galerie a vůbec nenápadně šťouchá k výtvarnému umění. Sám Warren dokonce exceluje v tom, že si školní sešity plní detailně vybroušenými kresbami, které zachycují designový půvab všemožných dopravních prostředků z galaktických Star Wars. Odchod na výtvarně mířenou školu se přesto nekoná

a ve finále střední se ve Warrenovi probouzí pragmatismus. Vede ho nakonec přímo do Berkeley, ke studiu tamější ekonomky.

Na první dobrou to vypadá, že Warren nechce mít s uměleckou tvorbou nic společného. Školou proplouvá spíš jako poraněný žralok, samotná kalifornská vědecká mekka Berkeley pro něho ale znamená to pravé jádro zdroje inspirace. Motá se kolem graffiti,

i celky novodobých epizod Star Wars, od rodinné Skryté hrozby přes válečné a melodramatické Klony útočí až po apokalyptickou Pomstu sithů. Warrenova strategie je od začátku jasná – jít do toho naplno. Přes den dělá kafe, čistí monitory, vyrábí zálohovací kopie, po nocích pak k životu přivádí vlastní ideje, které bezprostředně konfrontuje s ostřílenějšími kolegy. A výsledek? Pro Warrena vítězství na plné čáře. Ze studenta ekonomie se nakonec stává stálým zaměstnancem ILM. A během přípravných prací k natáčení Epizody III je mu nakonec svěřeno formování jednoho z výsadních záporáků filmu – robotického generála Grievouse.

Volba padá na něho, jako jeden z mála se stává stážistou v prostředí, kde se na Lucasovu objednávku rodí hvězdné detaily

svoboda vyjádření ve střetu s veřejnými zákony mu přijde jako ideální kombinace romantiky a rebelství. Paradoxně si ale vlastní graffiti identitu nebuduje, své nápady opět pravidelně střílí primárně do sešitů. Zlom je to pro něho, zejména protože poprvé ve svém životě nekreslí kopie zavedených sci-fi ikon, ale tvoří něco zcela vlastního a osobitého. Jeho skici nepostrádají vervu i smysl pro dynamiku a takových předností si všímá i Warrenova kamarádka z dětství. Právě ona ho nakonec dokopává k rozhodnutí, aby své portfolio s dosavadními nápady zaslal do konkurzu společnosti George Lucase, továrny na výrobu filmových efektů ILM (Industrial Light & Magic). Warren nevěří, črty odevzdává spíš se zoufalým výrazem ve tváři, zpětně ale musí přiznat, že kamarádce vděčí za všechno. Tahouni ILM se prodírají hromadou vesmírných napodobenin světů Star Wars, jako svěží energie pak působí právě Warrenovy živelné graffiti pokusy.

Warren Fu neboli popkulturní antikvariát, který skladuje všemožné bizarnosti 80. let. Minulost pro něho není uzavřená kapitola, odmítá tvrzení, že daná epocha vždy patří dané generaci. Neustále se k ní vrací, manipuluje s ní a dotváří si ji k obrazu svému. Tematizuje způsob, jakým se v 80. letech nahlíželo na blízkou i vzdálenou budoucnost, a buduje tak zábavně temné neonové výjevy ze dnů, které nikdy nepřišly. Čerpá z dobového televizního zpravodajství, z estetiky VHS, z politických konfliktů, z filmů reflektujících vietnamskou válku i možné nukleární střety.

To vše pak mixuje se sympaticky dětinskými, naprosto otevřenými poklonami kultovním filmům, komiksům, hudebníkům, videohrám i všem dalším provinilým slastem z jeho vlastního dětství a dospívání. V případě efektů mnohdy sází na DIY přístup. Nejde mu o digitální preciznost a plastičnost, ale o neustálé zcizování a přiznanou nedokonalost. Do jeho postmoderního starožitnictví musíte vstoupit s nadhledem a s vědomím, že všechny zásadní věci v umění se už dávno udály a nezbývá nic jiného než je nostalgicky bourat a zase znovu stavět.