text Veronika Ondečková

foto Petr Klapper

Lucerna Music Bar, Praha, 17. 11. 2015

Dařilo se i domácím Sunflower Caravan, kteří k mírnému zklamání fanoušků na poslední chvíli nahradili původně ohlášený severský support Team Me. Trojice, která tentokrát přibrala hráče na syntezátory, patří mezi zavedená jména tuzemské klubové scény, působí sebevědomě, sehraně a udržuje si slušnou pódiovou energii. Přehnaně silné zakořenění v britpopovém fenoménu jí ale na druhou stranu brání naplno využít potenciál a nemůžu se ubránit dojmu, že v kontrastu se současnými trendy zní tak trochu zastydle. Dokud zlatá éra devadesátek neztratí svoji cílovku, nemá smysl tady cokoli vytýkat, ohlas nových singlů, které Sunflower Caravan představili, by je nicméně mohl ponouknout k většímu uvolnění. Při Healing Groove mi v paměti vytanuly starší Primal Scream a klidně bych zvládla přídavek, ale na to už nebyl prostor.

S nástupem hlavních hvězd zalilo Lucernu instantní opojení radostí nejen mezi převládající omladinou. A zábrany padaly naprosto pochopitelně. The Wombats jsou zábavovka v nejlepším smyslu slova. Zapomeňte na nanicovaté hezouny z plakátů a kalkul. Tihle pánové daleko více připomínají partu obyčejných

kluků, kteří jako by si k muzice odskočili z vyhřáté hospodské židle, a stejně tak i hrají. Tím rozhodně nenarážím na úroveň jejich muzikantské příčetnosti. Mám na mysli bezprostřednost, energii a nepředstíranou srdečnost, která z kapely vyzařuje a dodává jejich stadionovým hitům nakažlivě civilní rozměr.

Producentské „vychytávky“ na aktuální desce Glitterbug sice přizabily euforický švih předchozích řadovek, a tak se páteří setlistu pochopitelně staly starší hity, naživo se ale nakonec i z novinky podařilo vyždímat šťavnatý standard liverpoolského tria. Z hlediska výkonů měl na skvělé atmosféře největší podíl frontman Matthew Murphy, jehož hlasový rejstřík svérázným způsobem čerpá z odkazu Roberta Smithe, a z kreditu The Cure vůbec, společně s baskytaristou, který strhával pozornost svými pohybovými kreacemi.

Pokud jde o tolik diskutovaný příklon The Wombats k elektronice, nelze říct, že by se neosvědčil, provázejí jej ale hluchá místa, která musela kapela pracně vyplňovat a ne vždy se jí to dařilo. Toť jediná výhrada na účet skočné zastávky britské senzace, která, shrnuto a podtrženo, poskytla dokonalý únik od jinak pochmurné oslavy svátku demokracie.