Vy jste měli dva měsíce, my jsme spočítali hlasy od všech z 1734 hlasujících a máme jasno. Výsledky ukázaly, že čtenáři Headlineru fandí mainstreamu, ale zároveň pasou po kvalitě.

Superstar, která se našla

Před víc než deseti lety vyhrála první ročník soutěže Česko hledá Superstar a ještě tentýž rok (2004) vydala desku Spousta andělů. Tu přijali fanoušci i kritici, svou uměleckou polohu ale našla až teď, právě Na Radosti. Intimní album vznikalo v šumavských lesích, místy má až filmovou náladu, rozmáchlé orchestrální aranže a texty, které jako by vypadly ze sborníku lidové slovesnosti. Aneta Langerová se vzdálila rádiovému popu, nedostatkem líbivosti ale Na Radosti rozhodně netrpí. Je to pěkná deska. Už v dobách Superstar si Aneta Langerová nemohla stěžovat na malou podporu fanoušků. Kdyby se tehdy ovšem vydala nejjednodušší cestou estrádního popu, těžko by ji dnes někdo bral vážně. A čtenáři Headlineru by ji těžko vytáhli na stupeň vítězů.

Slova chvály a podpory

Fanouškovství funguje a podpora z publika dokáže udělat své. Stejně jako malá kapela může dělat velké věci. Lokální písničkář z Frýdku-Místku požádal fanoušky o podporu v hlasování a ti ho protáhli až na páté místo, což je bez pochyb největším překvapením našeho žebříčku. Aniž bychom chtěli, máme tu objev roku!

Experiment, který funguje

Je vidět, že i experimenty dokážou zaujmout, tedy pokud jsou chytré a někam vedou. Lenka Dusilová minulý rok nahrála nekonkrétní desku, samotný název V hodině smrti je metaforou, která odkazuje překvapivě na zpěvaččino mateřství. Dusilová se proměnila nejen osobně, ale i žánrově. Z rockové písničkářky ve zpěvačku, která se nebojí studovat líbivé kakofonie, experimentovat se zvukem a skladbou písně. Ta proměna si vyžádala i změnu prostor, v nichž Dusilová koncertuje. Rockové kluby vyměnila za komornější prostory a zážitek z nového materiálu je natolik silný, že fanoušci Lenku Dusilovou prohlasovali až na druhé místo. Zážitek z poslechu desky je totiž jedním slovem silný.

Příjemná bezstarostnost

Chlapci ze surrealistického města San Piego se osmou řadovkou vrátili k syrovějšímu zvuku, kapela si ve studiu libovala, že jim to sype jako zamlada. Smutný podtón v názvu alba nebyl jen poetickým obratem, ale pravděpodobně i konkrétním posteskem, Fixa se na nahrávce loučila s basákem Mejnem. Daniel Oravec, jak zní Mejnovo občanské jméno, oznámil, že po dokončení Krásně smutného dnu končí. Pro kapelu, která se pětadvacet let obešla bez personálních změn, to byla neznámá situace a to vědomí pomohlo dát nahrávce specifickou atmosférou. Nakonec Mejn odloučení od kapely nevydržel a po pěti měsících se znovu postavil na pódium. Zápřah kapely ale bez pochyb nese ovoce. Fixa si třetí místo doslova vydřela neúnavným koncertováním po kdejakém kulturáku a tenhle letitý entuziasmus jim fanoušci vrací. Minimálně tím, že je v našem vašem žebříčku protlačili před Tomáše Kluse, Chinaski a další větší ryby v rybníku.

Poctivé hity

Rok 2014 nebyl pro Michala Hrůzu tím nejšťastnějším, pro úraz a spekulace o jeho stavu se ale trochu zapomnělo, že vydal solidní album Den. Za umístěním na čele našeho vašeho žebříčku může stát několik faktorů: Rádiový hit Zakázané uvolnění, který byl titulní písní ke stejnojmennému filmu Jana Hřebejka a v rádiích rotoval jako o život. Ale i zlepšení Hrůzova zdravotního stavu a jeho pomalý návrat ke kytaře. Den je každopádně solidně napsanou deskou nevtíravého popového písničkáře. Všechny důvody jsou legitimní a dávají smysl.

Úspěšná vtíravost

Irská velkokapela se s ničím nemazala a Písně nevinnosti ve vší nevinnosti nechala nahrát do všech přístrojů značky Apple. Na hlavy se jim okamžitě snesla slova kritiky od fanoušků i kolegů muzikantů. Ta vtíravá strategie ale očividně fungovala. Třinácté album dostalo masivní mediální prostor, nehledě na to, že nebylo vůbec špatné. Časopis Rolling Stone Songs of Innocence prohlásil albem roku. Když má muzikant pocit, že si jeho tvorbu musí poslechnout osmdesát jedna milionů lidí (odhad Applu o dosahu alba na jeho zařízeních) a zároveň moc jim ho „vnutit,“ není mnoho důvodů, proč si tu desku nepustit. A hodně z vás to asi udělalo. V naší vaší anketě totiž deska skončila první se slušným předstihem. Proč ne, sami jsme ji hodnotili plným počtem hvězdiček.

Zpět do nitra

Během pár let se z nejoblíbenější britské kapely Coldplay stali jednou z nejnenáviděnějších, takže ten krok musel přijít. Upustili od image stadionové kapely, natočili desku, která místo na tisícihlavý dav hledí do svého nitra. Stažení z pozic megakapely zafungovalo a Coldplay jsou hned trochu sympatičtější, což jste spolu s naléhavostí Chrise Martina ocenili i vy.

Útok na všech frontách

Jsou jednou z posledních velkých rockových stadionových kapel, která stále táhne davy. Parta kolem Davida Grohla totiž ví, jak na to. Měsíc před vydáním Sonic Higways bylo o Grohlovi slyšet snad kaž­dý den, stejně tak i měsíc po vydání. Tu se objevil v televizi, tu uspořádal „utajený“ koncert, tu oslavil na pódiu narozeniny s Alice Cooperem, Paulem Stanleyem, Lemmy Kilmisterem a Slashem a další smetánkou hutných kytar. K albu také vznikla série dokumentů pro HBO, která přiblížila nejen vznik osmé řadovky. Foo Fighters zkonstruovali komplexní umělecky marketingové dílo, které jednoduše nemůže nefungovat. Třetí místo v našem vašem žebříčku je zasloužené a odpovídající.

Hluboký hlas zamířil vysoko

Čtenářská obec Headlineru opět dokázala, že nejde jen po trendech, ale váží si i složitějších kompozic. Na třináctém albu má osmdesátiletý Cohen snad ještě zastřenější a hlubší hlas než kdy dřív, popový producent a spoluautor Patrick Leonard do alba vetkl elegantní a vkusný nádech současného zvuku. Čtvrté místo by zadumané desce, která se tematicky zabývá světem kolem Leonarda Cohena, prorokoval málokdo. Ale my v redakci jsme s vaším vkusem hodně potěšeni.

Fenomén popového písničkáře

Když Ed Sheeran na desce × propojil tradiční písničkářství se žhavým popem, znásobil svůj talent i fanouškovskou základnu. Zrzek z Británie se stal hudebním fenoménem roku 2014, o čemž mimo jiné svědčí spolupráce s Pharrellem Williamsem, vyprodané sály, nominace na Grammy a nakonec i zájem o jeho pražský koncert. Naši čtenáři si také všimli i přesto, že Eda Sheerana na titulní straně servírujeme až nyní.