text jiří burian

foto pavel raev

Kapitán Demo pro Headliner komentuje jednotlivé skladby z nového alba Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální. „První deska byla jen předkrm, tohle už je svíčková se šesti,“ říká pražský milionář italského původu.

Tohle hovno pro mě hodně znamená. Je to pro mě osobní srdcařská skladba. Evokuje ve mně vzpomínky na zlatý časy v osumdesátkách, kdy jsme začínali. Tenkrát jsem vydělal první milion a všechno mělo tak nějak větší lesk a hlubší smysl. Ta naděje… Rozumíš, měli jsme velký voči a chtěli dobýt svět. A v sobotu večer běželo v telce soft porníčko, kde ženský měly pořádný trvalý a chlapi vlastně taky. Dycky se tam objevil nějakej ten svalnatej instalatér v montérkách a šel opravovat pračku. Do toho hrálo přesně takovýhle ságo a místo toho, abych si u toho dělal, co pořádný chlapi normálně dělávaj, já brečel. Bylo to tak silný a emotivní… Tenkrát jsem si přísahal, že až jednou natočím velkou desku mejch snů, přesně takový ságo tam budu mít a ságo pokračuje… sen se splnil. Díky vesmíru a poctivý dřině.

Motivační song. Upřímnej. To sdělení, co z toho sálá, je vesmírně důležitý. Chtěl bych těm klukům, co maj svoje sny (jako sem měl tenkrát já) vzkázat: Vydržte a makejte. Nestačí mít jenom talent, musíš mít naději, sny a jít si tvrdě za tim. A když dostaneš od života rány, poděkuj, utři si krev z nosu a hrdě vstaň a jdi dál. Nakonec dosáhneš svýho snu a lidi si tě budou o to víc vážit. Kdo dneska nemá peníze, jako by nebyl. Peníze jsou klíč. To přece každej dneska ví.

Málokdo si uvědomuje, že je potřeba za všechno děkovat. Nebrat nic na lehkou váhu. I proto si hlídám tu svoji, a jakmile mi váha klesá, vím, že je zle, a okamžitě volám svýmu asistentovi, ať kouká navařit aspoň na deset dní dopředu. Hudebně mě tahle věc baví asi nejvíc. Burák tam čajznul figuru z nějakýho australskýho fláku a vůbec sme se s tím nesrali. Takhle se to dneska dělá, rozumíš… Dneska už všechno bylo včera. Jde jenom o to, co ti to připomíná zejtra. To pak má ten fíl, kdy si lidi řeknou – to je vono. To chceme, to nám připomíná tohle a to se prodá. Tak se dělá showbyznys. Je to jak kšefty s autama. Sám víš, vo čem mluvim.

První skutečnej love song, co jsem kdy napsal. Vyznání jak z telenovely. No řekni – kolik znáš holek, který dělaj beaty, denně pařej gejmy a znaj všechny cheaty, maj pořádný pekáče a nestyděj se za to? Dneska všechny frndy kroutěj zadkama jak v Orientu, místo toho aby pořádně navařily a držely hubu, když mluví chlap. Myslej si, že když se budou plazit v tělocvičnách po zemi a twerkovat, tak jim to pak pomůže, až budou rodit ty šklebouny a dělat si selfíčka rovnou z porodnice a pak to dítě plácnou na fejsbuk eště vod krve a ani se ho neptaj. Kdo se má na ty hrůzy furt dívat? Pořádnejch ženskejch je míň a míň a tohle je song, kde je všechny volám a vyzývám: Okamžitě se uklidněte, nebo začnu kroutit prdelí já.

Beatmakerky
feat. Andy Čermák

Hudebně jednoznačně nejtvrdší věc na desce. Když mi ta mladá vynikající houslistka, co všude chodí bosa (šlape normálně po ulici v hovnech a líbí se jí to, já to beru, holka se hledá, je nadaná a má smysl pro duchovno), poslala tuhle věc… Protože víš jak, mně denně přistane na stole tisíc tracků, všichni cejtěj prachy a slávu a chtěj bejt na mojí desce. No a když mi přistálo tohle houslový libreto, pustil sem to na plný pecky a celá posádka na mý jachtě začala tancovat tak, že se to hovno málem potopilo. Věděl sem, že to zabere, a holce okamžitě na konto přistála jednička. To jí změnilo život, a když sem se dozvěděl, že polovinu peněz poslala na dobročinný účely a za druhou nechala postavit uprostřed města síť lesních školek, nejdřív sem jí chtěl nafackovat, ale pak u mě holka ještě víc stoupla. A vo tom to je, takhle se má žít. A to můžeš mít taky, stačí jenom chtít.

Co ti mám povídat. Takhle já žiju. Každý ráno si napouštím vanu a u toho cvičím pět Tibeťanů. Pak se probudí Vodník Ámen, zavolá moje děti a hodí je do vody. Jen tak se ty smradi vopravdu naučej plavat a má to i daleko hlubší duchovní smysl: Dokážou se pohybovat v tomhle světě samy. Nezapomeň, že jen mrtvý ryby plavou s proudem. To umí každej. Tahle věc je jasnej hit. Budou to hrát rádia po celý republice. V Rumunsku už to jede, každej dostal zaplaceno a ty rotace, ty vole, ty rotace… To bys měl vidět. Ty tantiémy, to je zlatej důl… Jak tunel Blanka. To bude vál roku, to už se teď ví.

Co to do prdele je s těma kartičkama? Na každý benzince, v každym krámě, u každý pokladny… Nikdo se tě neptá, jestli věříš v Boha, jak se doopravdy cítíš, jak se má tvoje vnitřní dítě nebo jestli bude dneska úplněk. Jediný, co je zajímá, je jestli máš jejich kartičku a  jestli sbíráš body. Z našeho života se stala soutěž. Kdo nasbírá víc. Ale já jim na to seru. Asi v dětství málo hráli dostihy a sázky. Ten kretén, kterej tohle vymyslel, by zasloužil pstruhem po kebuli. Za vším vězí špatný dětství. Absolutně za vším. I za tímhle článkem.

Ovce feat. Jarka z benzínky
na osumašedesátým km
Praha – Brno

No tak sem šel s pravdou ven. A co jako? Už to potřebovala. Jeden můj kámoš, mimochodem vynikající lovec motýlů, ale to sem teď nepatří, je šéf jedný komerční televize a vede si dost slušně, vydělává na lidským neštěstí a pak se tomu na golfu dycky řežem, jak sou ty lidi blbý. Co tobě mám povídat, dyť děláš v branži. No a tenhle frajer mi dal radu, za kterou se platí u nás zlatem: Osobní příběh prodává. A tak sem kápnul božskou a vyplatilo se, no řekni sám. Mimochodem, beat jag hajzl, to uznej sám. Chtěl sem se zavděčit těm klukům z undergroundu, ať věděj, že na ně pořád myslím a že si taky umím dupnout, rozumíš. Jenže tohle sem dojde až za deset let, to je jasný. Zase sem předběh dobu.

Taková ukolíbavka no. Hele slaďáky se musej. To musí bejt. A ten klip, co udělal Tadeáš? No nádhera. Ňuňu! To je tak dojemný, jak ty děti na sobě makaj, todle já už nikdy nedoženu. Je potřeba, aby děti měly sny a šly si za nima už od tří let. Jen do nich, žádný sraní – jen co se to narodí, už tomu nacpat tablet ať makaj, a když sou moc hyperaktivní, říkám: Na co kurva asi máte ty farmaceutický firmy, ne? Vezmu talíř prášků a narvu jim to rovnou do tlamy, ať je klid, kdo to má pořád řezat. Dneska už je jiná doba. Co by se smradi flákali po venku, ať sou hezky doma pod dohledem, utlumený a hezky před televizí, ať viděj, vo čem je ten svět.

Počkej, volá táta, tohle musim vzít… Papà, cosa sta succedendo? Anche in questo caso in un combattimento? L‘intero pub? O no, mio dio! A quello che dovrei fare adesso? Okay, inviarmi il numero di conto e lo farò, ma non pago attenzione. Ti bacio.

Kamkoli ať jdu, tak po mně lezou koně. Už mi museli postavit kolem lodi podmořskou klec, ty svině to berou už i zespoda. Skáčou mi z vody na loď jak dementi, padaj z nebe padákem jak hrušky a vždycky se tam rozplácnou. No prostě mě serou, jsou horší než fanynky. Každej den tisíce děkovnejch dopisů… Koně mě žerou, nevím čím to je, ale nejvíc fanoušků mám mezi nima. Polož Pade (manažer Kapitána Demo – pozn. redakce) mě už několikrát přesvědčoval, ať pro ně uděláme speciální turné po stájích. Místo toho ale pojedem turné po divadlech, to dneska frčí nejvíc. Víc než ten crowdfunding nebo jak se to hovno jmenuje. Ta žebrárna. Ale nějaký koně zasraný, k čemu to je? Žrát se to nedá a akorát to dělá bordel. Do dneška si pamatuju ty holky ve škole, co si je lepily do památníku. Já sem jim dycky propíchával oči kružítkem. Už tenkrát to ve mně začalo, ta nenávist. Oni mě ale žerou o to víc, divný. Ale tím songem jsem to ze sebe konečně dostal.

Nenávidím koně
feat. Givi Kross

Hele zavři oči a přestav si tuhle situaci: Ráno vstanu a sem nasranej, všechno už mám, pecky, beaty, texty… Všechno je moje a nudím se, vím, že na desce chybí pořádnej opus, něco jako vod pink floydů nebo vangelise, víš jak, něco tajemnýho. Volám okamžitě do Prahy Jirku, ten zrovna někde hraje pro čtyřicet lidí s tim druhym něžnym fousáčem z Republic of Two – nevim kurva proč to furt dělá, furt mu řikám, drž se mě a dělej jenom pro mě, peněz už máš dost, barák tady máš, jachtu sem ti koupil, ale von nic nechce. Jeho to snad baví tyhle přiteplelý slaďárny v pseudoangličtině. No nic, tak mu volám a hned jak dohrál, už sedal do letadla a musel dojít. Došel, sedl do studia a jak to na tý naší lodi furt houpá a možná to byl i ten jetlag nebo co, prostě vykadil tenhle geniální beat. Pak mi ukazoval fotky z Karlína a řešili sme nějak tenkrát tu nešťastnou náplavku, protože já tam chtěl koupit všechny mosty, abych tam měl klid, až dojedu. No a najednou to bylo. Jebat Berlín! Nechápu, co ty mladý fousáči na tom městě furt maj, mně to tam stejně celý pořád evokuje tu druhou světovou. Tak depresivní město, horší už snad sou jenom Benátky.

Jebat berlín! feat.
Pražská kavárna MC‘s

Tahle věc se původně nahrávala s jedním vynikajícím klavíristou, kterej hrával závodně. Taky hrál se Stingem a s Madonnou. Říkal jsem si – dobrý, to tam musí bejt, ale pak mě tak nasral, když si se mnou nechtěl zahrát země-město, že jsem ho nakonec celýho svlíknul a hodil žralokům. No to bych tady asi neměl řikat, tohle je seriozní plátek, viď. Hele pošleš mi to pak na autorizaci radši, že jo? Dobrý mladej a teď vypadni a vopovaž se vo mně napsat něco špatnýho, nebo zvednu pár telefonů a už si v týhle branži neškrtneš.

Kapitán demo

Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální