text Václav Trávníček

foto facebook Katarzia

Slovenská alternativní scéna v posledních letech vyplavuje na povrch jedno pozoruhodné jméno za druhým. Hudba pětadvacetileté písničkářky Kataríny Kubošiové je jako ona samotná: náladová, výbušná, impulzivní, tichá a – jedinečná.

Katarína měla k umění blízko odmalička, vždyť její maminka Eva Pavlíková je populární slovenská herečka. „Táta pracoval v Rakousku. Byl tam vždycky celý týden a domů jezdil jen na víkendy. Neměl mě kdo hlídat, tak mě máma brávala s sebou do nitranského divadla,“ vypráví Kubošiová. „Byla jsem ještě dítě a pohybovala jsem se v šatně mezi herci a herečkami. Byla to pro mě velká zkušenost. Pozorovala jsem je, jak kouří, a poslouchala jsem, o čem si mezi sebou povídají – často velmi naturalisticky. Myslím, že jsem tím přeskočila určité období dospívání,“ zamýšlí se.

Rodiče ji už v předpubertálním věku vedli k hudbě, záleželo jim na tom, aby Katarína uměla na nějaký hudební nástroj. „Doma jsem hrála na klavír a chodila jsem také na housle a příčnou flétnu. Ani na jedno jsem ale neměla dostatek trpělivosti. Místo toho jsem se snažila nepropadnout z matematiky.“

Dopívající dívku, ze které se měla později stát osobitá songwriterka, poznamenal studijní pobyt ve Spojených státech. Když jí bylo šestnáct, strávila rok v Oklahomě na katolické škole. Život v USA se Kataríně zamlouval, jenže o to těžší byl návrat domů.

Ty své čtyři písničky jsem zahrála otřesně, ale právě tak se to lidem líbilo. Pak se to šíleně rozběhlo. Písničky přibývaly a začaly chodit pozvánky na další koncerty.“

Na těch už začínající autorka vystupovala pod uměleckým jménem Katarzia. Kde k němu přišla? Prý to nejprve vzniklo jako fór. „Až později z něj vyplynulo, že si svými písničkami čistím duši. Mám nejraději oslovení Kata. Ze všech zkomolenin jména Katarína na tuto formu reaguju nejvíc. Je to ostré, rychlé a přesné. A z toho vznikla Katarzia,“ vysvětluje.

GENERAČNÍ VÝPOVĚĎ

Že je na světě nová písničkářka, se rozkřiklo záhy. Nejprve po Bratislavě, pak po zbytku Slovenska. A debutové album Generácia Y z roku 2013 už jen potvrdilo Kataríniny předpoklady. Folk-rapová nahrávka plná osobních zpovědí o obyčejných problémech a vztazích lidí mezi dvaceti a pětadvaceti sklidila velký ohlas. A krom nominací na prestižní ceny Radio_Head Awards získalo nálepku generační výpovědi.

Tu lze bez větších výhrad akceptovat. Coby samouk vstřebala Kubošiová základy hraní na kytaru po svém. Je pankáč a zároveň rap­per. K tomu připočtěme její kulturní zázemí a dobu, v níž vyrůstala. Výsledkem pozoruhodné a zároveň pochopitelné kombinace je samorost a originál, který je prost hipsterské vyprázdněnosti. V tomto ohledu ani nepřekvapí, když spatříte Katarziu na koncertě v nekonvenčním kostýmu, kterým je nezřídka

Když měla Kubošiová pohromadě první čtyři písničky, doslechl se o ní dramaturg jednoho bratislavského hudebního klubu. „Pozval mě, abych dělala předskokana jeho vlastní kapele.

„V Nitře jsem najednou všechno nenáviděla. Chybělo mi, co všechno jsem v Oklahomě mohla, jaké možnosti mi tamní prostředí nabízelo. Domnívám se, že jsem to dodnes ještě úplně nevstřebala,“ tvrdí Kubošiová, jež následně strávila dva roky studiem divadelního managementu a dvakrát se neúspěšně hlásila na herectví, aby nakonec zakotvila na katedře scenáristiky VŠMÚ v Bratislavě.

NEVĚDĚLA JSEM, CO MÁM DĚLAT

To už si vedla blog a pokoušela se zhudebnit některé své básničky, což se jí poprvé povedlo v roce 2012. „Nejdřív to znělo strašně. Nevěděla jsem, co mám dělat s rukama, věci mi trvaly třikrát déle než teď. Pořád jsem pátrala po správných akordech,“ směje se. „Když se mi něco podařilo zhudebnit, otravovala jsem kamarády, aby si to poslechli. Také jsem jim posílala videa, na kterých falešně zpívám a ještě hůř hraju, aby si je pustili. Dodnes je lituju, ale děkuju jim, protože mě podporovali,“ říká s úsměvem.

Koncerty talentované písničkářky se na Slovensku i v Česku stávají vyhledávanou hudební událostí. Katarzia vystupuje jak sólově, tak v doprovodu muzikantů Michala Tölgyessyho (kytara) a Mariána Slávky (bicí). Loni vyprodala pražský Jazz Dock, zazářila na trenčínském festivalu Pohoda a v koncertování pokračuje i v letošním roce.

Během února se živého vystoupení nitranského klenotu dočkají čeští fanoušci v Brně, Veselí nad Moravou, Praze a Kopřivnici. A možná se jim dostane i písniček z připravované druhé desky. Kubošiová totiž loni strávila dva měsíce v portugalském Lisabonu, odkud si prý přivezla spoustu nových skladeb. Potvrdí jimi status mluvčího své generace?

„Líbí se mi, když se na pódiu všechno se vším propojí, když je dění na něm obrazem, vybočením z běžné šedi,“ vysvětluje. „A že se usmívám? Mám radost z hraní. Raduju se ze všeho, co bylo a bude. Ráda lidi na koncertech pozoruju. Nevnímám je jako anonymní dav, ale vidím v nich konkrétní příběhy, zajímají mě.“

lidový kroj. Nebo že se kolikrát po celou dobu písničky usmívá a dívá se lidem přímo do očí.