text Ondřej Horák

foto petr hricko

Rapper z pražské Libuše stál vždy tak trochu stranou, přesto k české scéně neodmyslitelně patří od jejích počátků. Headliner si s LA4 aka Lavorem povídal o aktuální desce Panorama, prázdnotě současného rapu, hamižnosti a životě na sídlišti.

Indy a Wich jsou legendární kapelou, která nenese jeho jméno, mezi nejsilnější Lavorovy skladby patří hostovačky. I když stál tak trochu v pozadí, celou dobu si udržoval svůj standard, který nenápadně převyšoval ostatní.

Umělecké jméno si zvolil podle lavoru. Ano, po té věci, v níž se umývají nohy. Bylo to v dřevních dobách českého graffiti, kdy writeři dávali přednost českým slovům před obligátní angličtinou. Jako sprejer pak začal malovat Lafor, později Gizmo, na hudební scéně je od 90. let znám především jako LA4.

Minulý rok byl často k vidění na pódiu jako hypeman Vladimira 518, na jeho sklonku se ale ponořil do příprav třetí sólové desky. Album Panorama pokřtí 21. února v pražském klubu Roxy.

Docela mi dalo zabrat, než jsem vás uhnal k rozhovoru. Vypadá to, že vás práce na nové desce dost vytížila.

Víceméně jo. Když na něčem dělám, všechno vypnu a soustředím se jen na tu jednu věc. Zaměřím se na ni a jsem mimo svět, občas ani nezapínám telefon. Vždycky se trošku separuju, když mám práci.

Panorama je už venku, hudebně ji celou složil DJ Wich, na předchozích sólo albech přitom dělali různí producenti. Proč jste se tak rozhodl?

Pomalu, ale jistě k tomu všechno směřovalo. Na deskách, které zmiňujete, má Wich dvě třetiny beatů, takže na Panoramě jsme jen

dotáhli zbývající třetinu. Zároveň je fajn, že spolu můžeme odehrát další turné. Posledních pár let jsme se na pódiu moc nepotkávali.

Jak se vám s Wichem spolupracovalo? Nebyl to trochu jako návrat do dob Indy & Wich, jen bez Indyho?

Takhle bych to neřekl. S Wichem spolu děláme poměrně často, takže na nostalgii moc prostoru není. Je ale trochu zvláštní, když André (Indy, pozn. autora) chybí v autě, když jedeme na koncert. Každopádně právě něco připravuje a ve studiu teď tráví hodně času. Chuť určitě má, takže doufám, že něco brzy vydá.

Prvních osm set kopií Panoramy jste pro fanoušky podepsal. Pomohlo to prodeji?

Za tři dny to bylo pryč, ten podpis funguje. V den vydání desky jsme měli prodáno tisíc kusů, takže všechno klaplo parádně. Hodně pomohlo, že jsme ji řešili přes Wichův label Golden Touch. Má skvěle zařízenou distribuci, a když k tomu připočtete množství lidí, kteří ho sledují na Facebooku (v době uzávěrky to bylo 331 530 fanoušků, pozn. autora), zjistíte, že se mu věci promují pomalu samy.

Kompaktní disk je pro mě víceméně mrtvý formát, prodat v Česku tisíc desek ještě před datem vydání mi přijde jako unikát.

Je to taková fetišárna. Lidi mají to cédéčko doma jen proto, aby ho měli, možná se podívají do bookletu. Pochybuju, že si někdo tu desku vezme a strčí ji do přehrávače. Každý si ji dodatečně stáhne v mp3 formátu.

To všechno potvrzuje, že hip hop je v Česku v mnoha ohledech výjimečný žánr se širokou základnou oddaných fanoušků. Troufáte si odhadnout proč?

Možná tou hudbou samotnou? Hip hop je pořád dost moderní a tím pádem táhne hodně mladých, kteří jsou technologicky založení. Nemyslím teď mladé holky, které se k desce dostanou náhodou přes MTV. Mluvím o lidech, kteří visí na internetu, neustále sledujou nové trendy a hip hop do toho prostoru zapadá.

Takže za úspěchem hip hopu stojí internet a sociální sítě, které fanoušky udržují v úzkém kontaktu s interprety?

Mladí mají neustálý přísun informací, jsou v obraze. Možná v tom ještě trochu zůstává ten rodinný moment, že se hiphopová komunita chápe jako jedna velká rodina, v níž se lidi navzájem podporují. Musím říct, že prodeje se poslední dobou zvedly. Tři čtyři roky nazpět to byla opravdu krize. A to třeba i ve srovnání se Slovenskem, kde fanoušci

Pochybuju, že si někdo mou desku vezme a strčí ji do přehrávače

Nepřijde vám, že se z rapu vytratil sociální aspekt, který v něm byl od vzniku žánru?

Hip hop míval jisté hodnoty a ty se z něj trochu vytratily. V obecné rovině nedokážu říct, jestli je to dobře nebo špatně, každopádně já jsem ze staré školy, takže to nevnímám jako pozitivní posun. Převládá tu jistá povrchnost, která dřív nebyla. Někdy mě to také zaráží.

Pořád bydlíte na Libuši? Přijde mi, že to místo je pro vaše texty důležité.

Už jsem se přestěhoval, ale máte pravdu. Sídliště mě ovlivnilo, jeho atmosféra a skupina lidí, kterou máte kolem sebe a vídáte

v jeden moment hip hop podporovali podstatně víc než u nás.

Jakou měrou se na téhle popularitě podepisuje fakt, že český hip hop vzniká převážně v mateřském jazyce?

Je pravda, že mi hodně lidí říká, že americký rap neposlouchá a baví je jen český. Pro mě je to zvláštní, ale někteří to takhle mají. Takže to asi opravdu bude velký plus. Často také poslouchám, že je nejvíc baví slovenský hip hop.

Máte part v hiphopové hymně Praha. Jak by zněl text skladby Praha 2015?

Nějaký zásadní rozdíl by v něm asi nebyl. Ten text je o věcech, které se v podstatě dějí

je od dětství. Sociálně to člověka nastaví na určitý level, má lepší představu o pojmech jako střední třída a nižší třída. K sídlišti jsem měl vždycky hodně co říct a sídlištní život mě do určitého věku bavil. Postupem času se z toho ale stane trošku depka, takže je pak dobré vypadnout.

Takže život v paneláku ovlivnil vaše sociální vnímání? Síla slova je podle mě stále jeden z nejsilnějších angažovaných rapových textů.

Nejspíš jo. Nemáte pak tendenci být moc chamtivý. Nejsem moc na peníze, hledám hodnoty v jiných věcech a snažím se o tom rapovat. Ale svou roli v tom hrálo i graffiti, které mě vychovalo. Vyrostl jsem v atmosféře, kdy jsem nesnášel systém, pro nás tehdy tolik neoblíbené slovo, a žil jsem si po svém.

S Indym už nás hudba tolik nespojuje. To ale nemůžu říct o Wichovi

pořád stejně. Tedy pokud nemluvíme o gyrosu na Národce, ten už tam, myslím, není. Rozhodně bych do toho nešel negativně, jak by tomu asi bylo před pár lety. Možná bych se textu snažil dát spíš zkousnutelnej obsah, nemusím pořád něco kritizovat. Přesto bych asi zmínil moc skla ve městě. Dost mi vadí, že kolem nás rostou další a další skleněné budovy a zeleň mizí.

Ve vyprodaném velkém sálu Lucerny, kde DJ Wich slavil dvakrát za sebou patnáct let na scéně, sklidilo vystoupení Indy a Wich jeden z největších ohlasů. Jak jste se cítil?

Skvěle! Lucerna má sama o sobě výbornou atmosféru, připadáte si v ní jako v aréně.

Asi to bylo i tím, že Indy není v poslední době na pódiích vidět. Ne že bychom Indy a Wich oficiálně rozpustili, ale hrajeme příležitostně, dvakrát třikrát za rok. Celkově mě to tam lehce dojalo. Když jsem vylezl na pódium, měl jsem tendenci pořád roztahovat ruce do stran. Byl to zvláštní pocit euforie.

Nakoplo vás to k nějaké akci? Jak to vypadá s novou deskou Indy a Wich?

O té se mluví už několik let. Před pár roky jsme dokonce zkusili udělat singl, ale úplně se nepovedl. Minimálně já jsem s ním nebyl spokojený a Wich ve finále také ne, takže jsme to nechali být a nikdy nevyšel.

Že moje jméno není v názvu Indy & Wich, ve mně samozřejmě trochu hlodá

Boss. Jaký máte ze skladby Slap pocit?

Celkem dobrý. Zaměřili jsme se na téma rituálu a já vlastně ani nevím, proč se to přejmenovalo na Slap. Má sloka tak trochu ztratila smysl, ale dobrá. Kolikrát mě nejvíc baví utéct do příběhu, protože ten vám dá zase něco jiného než povídání o věcech kolem nebo o sobě.

Jako jeden z mála tuzemských interpretů se celá ta léta víceméně držíte zajetého zvuku, experimentujete jen málo. Neláká vás to?

Experimenty mi nevadí, ale musí mít smysl a hlavně musí fungovat s rapem. Pokud cítím, že to fachá, jdu do toho. Pokud mám být konkrétní, baví mě nový zvuky do instrumentálek, který dělal americký producent J Dilla. Hodně používal trance basy a synťákové podklady v kombinaci s jazzovými samply. Ale že bych šel do elektra, které dělají třeba Vladimír nebo WWW, to není nic moc pro mě. Mám raději klasičtější cestu, i když v novém.

Jak to celé vlastně vzniklo?

Není v tom nic zvláštního. Když jsem se ke klukům připojil, hráli už přes rok a název byl natolik zajetý, že se nám ho nechtělo měnit.

Funguje kapela alespoň osobně, když ne hudebně?

S Andrém se čas od času potkáme, ale už máme samozřejmě každý svou práci a není to tak intenzivní. Hudba nás už tolik nespojuje. To ale nemůžu říct o Wichovi, se kterým se vídám mnohem častěji.

Jedna z nejaktuálnějších věcí, na které jste se objevil, je společný singl party Bigg

Vadilo vám někdy, že jste v kapele, která se jmenuje Indy a Wich?

Proto tehdy přišel ústupek ze strany Indyho, když pojmenoval desku My3. Tím názvem mi šel naproti. Já jsem mu to do očí nikdy neřekl, protože mi to nikdy tak zásadně nevadilo, abych to musel řešit. Ale to víte, že někde uvnitř to malinko hlodá. Jezdíte s kapelou Indy a Wich, ale v jejím názvu jako jediný nejste.

Lavor ctí autentický zvuk New Yorku a Detroitu. Do Headlineru nám poslal pár videí a nechal nás nahlédnout do svého oblíbeného playlistu.