text antonín kocábek

foto jan nožička

Honza Haubert pro Headliner popisuje nové album Punkový království. „O Punkovým království, Rezavým fáru a Všechno je fajn už jsem mluvil v rozhovoru,“ opáčí líně, proč v článku nehodlá hovořit o všech písničkách.

A nakonec je Morgensternův Žulový vůl. Hrávali jsme ho v úplných začátcích a pak se na něj jaksi zapomnělo. Poslední verš desky zní: „Chceš i ty být volem žulovým? Nu?“ Myslím, že nová verze je důstojná, až krásná.

Nebožtík je drkotající balada s prvky psychedelie. Volské intro napadlo Michala, když jsem mu pouštěl ty Warshaw. Říkáme tomu „To, co jsme vždycky chtěli hrát, ale nesměli jsme“. Teď si tak uvědomuju, že obě písničky inspirované kapelou Joy Division se Joy Division vůbec nepodobají. Dobře nám tak!

A před Klíštětem se nám šikla Linka 155, záznam autentického telefonátu na záchranku. Kdysi mi to přeposlala má Katka a na YouTube se to povedlo ještě teď najít. Savec rozhovor trochu prostříhal, takže je tam i náš tvůrčí přístup.

Klíště je velká jízda a podle vzoru Exploited je pro změnu text. Dlouho jsem hledal, koho bych v něm zabil a vyhladil, a přitom nebyl popotahován obhájci práv, ochránci přírody a strážci korektnosti. Klíště mi přišlo bezpečné.

Růžovej pocit jsem na Žižkově nejednou zažil a sepsal o tom text pro Jasnou páku. Pak deska nové Páky vyšla, text nepoužili, tak jsem si řekl, že si hudbu složím sám. Podle vzoru Exploited.

Popsong byl od začátku popsong, Jirka ho pro jistotu už tak nazval ve fázi demáče. Text jsem podle názvu sepsal raz dva a v hospodách jsme pilně cvičili vokály. Manager Cerveza tvrdí, že je to velký hit.

Hrál kdosi na hoboj hrajeme na koncertech už dlouho a píseň se výborně osvědčila, jede to. Na tuhle básničku, majstrštyk Karla Hlaváčka, jsem se tak nějak dlouhodobě chystal a jsem rád, že s tím máme úspěch.

Protitetanové sérum jsem složil podle vzoru Hawkwind, ale není to vůbec poznat. Já klukům neprozrazuju, čím jsem se inspiroval. Předvedu riff a čekám, co z toho vznikne. Text je slovní hříčka, dobře se mi zpívá, ačkoli se blbě vyslovuje.

Zato hudbu Veselýho jsme furt překopávali a překopávali, až Ivan řekl, že jeho původní verze je stejně nejlepší. Pozval na to do studia jako hosta Ádu Vitáčka, nikdo jiný by to nezahrál. Jsem rád, že máme Ádu zachyceného na desce, zaskakoval u nás, když byl Jirka na vojně, takže k nám tak nějak patří.

Hardkór je také tvrďárna, na téma domácího násilí. Hudba vznikla podle Savcova demáče rychle, ale textově to byl záhul. Původní Savcův text se mi zdál až příliš hustý a zpupně jsem odmítl jej zpívat. Dobrák Vladimír se s tím po pár pivech smířil a trval jen na dodržení zpěvné kudrlinky na konci refrénu. Nakonec to vyšlo tak, že si ji pěkně sám zpívá.

Následuje skladba Sweeti. Sweety máme všichni rádi už od dětství. Píseň je o ranním vstávání a následném stereotypu. Nejvýše si cením verše „Autobus je narvanej a zpocenej jak ženský socdemáků“. Zdeněk Šikýř skladbu výborně smíchal, kapela doslova letí.