text ŠÁRKA HELLEROVÁ

foto universal music

Praskání ledovce, tekoucí láva, vítr nebo zurčící vodopád. To jsou obvyklé asociace, které si člověk spojí s tvorbou islandských umělců. K hudbě Björk většinou také patří. Na novém albu Vulnicura ovšem hraje hlavní roli úplně jiný motiv.

Zatímco minulý počin Biophilia byl ambiciózním multimediálním veledílem opěvujícím přírodu a technologie, aktuální deska se věnuje nejprotřelejšímu tématu – lásce. Zpěvačka se prostřednictvím nových písní přiznaně vyrovnává s rozchodem s americkým umělcem a otcem své dcery Matthewem Barneym. A naživo desku konečně představí i u nás na festivalu Colours of Ostrava.

Björk předem na sociálních sítích avizovala, že si po roce práce uvědomila, že píše „rozchodové“ album. „Snad ty písně mohou někomu pomoct, být berličkou pro ostatní a prokázat, o jak biologický proces jde: zranění a hojení rány.“ A protože publikum (s výjimkou duševně zralých čtenářů Headlineru) milostné krize miluje, nabízejí média v recenzích i poměrně propracované analýzy rozpadlé lásky Björk a Barneyho. Ale žádné

mediální pitvání jejího počinu nemůže jít víc na dřeň než obal její desky.

Zaplavat si ve vzteku

„Black Lake je zvednutý prostředníček muži, který jí vzal duševní zdraví, rodinu, život a lásku. Zaplavte si v tom vzteku,“ píše server Billboard o nejdelší desetiminutové skladbě z nového alba a detailně rozebírá, která píseň se váže ke kterému období zpěvaččina bývalého vztahu. Björk sama Black Lake interpretuje odlišně. Vysvětlila to magazínu Time: „Je o konceptu odpuštění. Pro mnoho svatých v průběhu věků to bylo téma, pokud dokážete odpustit, je to osvobozující. A je to jediná cesta ke spáse. A nakonec je to vždy jenom na vás.“

Charakter každého alba je na jeho obalu

výstavy Klaus Biesenbach už chtěl její věci v galerii mnohem dříve, ale Björk se do toho příliš nechtělo, protože „jak chcete věšet písničky na zeď?“ Biesenbach ale viděl, že umění spojené s její hudbou je daleko komplexnější a že s každým albem tvoří propracovanější vesmír a další své alter ego. „On si všiml něčeho, co jsem si samozřejmě neuvědomovala, a to že ke každému albu tvořím další postavu. Pro mě jsou to skoro tarotové karty. Charakter každého alba je na jeho obalu,“ vysvětluje zpěvačka s tím, že mezi alby stihne ještě přerod skrze další postavy.

Kurátor výstavy označil práci Björk za paradigmatickou pro devadesátá léta a připravil expozici, která představuje zpěvačku ve všech jejích metamorfózách. Návštěvníci si prohlédnou tři patra pódiových kostýmů, v minulosti adorované i vysmívané labutí šaty, fotografie, hudební nástroje i videoinstalace stvořené přímo pro tuto příležitost. Zpěvačka ovšem trvala na tom, že hlavním autentickým prožitkem z výstavy musí zůstat hudba. Muzeum prý proto muselo učinit stavební opatření, aby kvůli akustickému vlnění nespadl ze zdi Picasso.

Láva, skoro žádné stromy

Björk, která vtipkuje, že se její jméno, pokud ho správně vyslovíte, rýmuje s anglickým výrazem jerk, tedy blbec, pro rádio NPR přiblížila, jak vnímá vlastní hudbu: „Pro mě byl vždy zásadní prostor. Je v tom něco severního, arktického. Je v tom méně prvků. Je to hutné jako Island. Je tam láva, skoro žádné

Zaplavat si ve vzteku islandské umělkyně mohli fanoušci nečekaně už v lednu, kdy album vyšlo na iTunes o dva měsíce dřív, než mělo, poté, co uniklo na internet. Vulnicura vznikla ve spolupráci s venezuelským producentem, který si říká Arca a v minulosti se podepsal na albech Kaneyho Westa nebo FKA Twigs. Společně s ním a samotnou Björk její deváté album spoluprodukoval britský umělec Haxan Cloak.

Jak pověsit písničky na zeď

Björk je chameleon, silně umělecky založený chameleon. Díky tomu letos mohou návštěvníci New Yorku obdivovat její umění v MoMA, Muzeu moderního umění. Kurátor

Ze začátku se prý Björk, jak se svěřila deníku The Guardian, za „rozchodové album“ trochu styděla. „Priorita číslo jedna, dva a tři byla chránit rodinu. Ale číslo čtyři byl lovec ve mně, člověk, který se dívá a hodnotí,“ vysvětluje. Rozhodla se, že kdyby vážila, s čím může na veřejnost a co je špinavé prádlo na doma, neměla by její umělecká výpověď žádnou hodnotu. „Kdybych odstranila nepořádek, byly by to suché písničky. Nebyly by to ani dobré písničky,“ vysvětlila.

Zpěv já má součást, se kterou jsem nejspokojenější. Je to můj domov

nemůže jezdit autobusem, protože jsem si stoupla na sedačku a všem jsem zpívala,“ vzpomíná dnes respektovaná umělkyně.

Na hudební scéně o ní bylo poprvé slyšet na konci osmdesátých let, kdy zpívala ve skupině The Sugarcubes. Svět jasněji oslnila v roce 1993, kdy vydala sólové album nazvané prostě Debut.

Inspirace drsnou severskou přírodou v případě Björk není pouze klišé z hudebních recenzí. S islandskou pustinou vyrůstala a její sílu miluje. „Když mi bylo třináct, ušetřila jsem nějaké peníze, koupila si stan a ruksak. Kempovala jsem a trávila hodně času sama. Byla jsem ráda sama. Hodně jsem zpívala. Začala jsem chodit na túry, když mi bylo asi šestnáct, chodila jsem po lávě dál a dál a zpívala,“ vzpomíná. Pěšky chodila na Islandu i do půl hodiny vzdálené školy. Denně tak prožila přes hodinu o samotě, kdy

Svou první nahrávku tradičních islandských písní natočila v roce 1977, bylo jí jedenáct. „Pamatuji si, jak jsme jezdili v autobuse na školní výlety, nebo něco takového. Já jsem sedávala vzadu, a když jsme se vraceli a všichni byli ospalí, prosili mě, ať zazpívám. Tak jsem jim zpívala. Už když mi byly tři nebo čtyři roky, maminka si stěžovala, že se mnou

stromy, žádná zvířata a skoro žádní lidé. Věci jsou tam velmi odhalené. Nahé,“ vysvětlovala.

se inspirovala okolním prostředím a formovala svůj hudební projev. Dodnes ráda skládá venku na toulkách: „Píšu ráda v přírodě. Nebo u oceánu,“ přiznává.

Hlas je můj domov

Představa divoženky, která skládá pouze o samotě v odlehlém lávovém poli, by byla mylná. Spolupráce s dalšími umělci je jedním z charakteristických rysů Björk. Například za píseň I‘ve Seen It All, kterou s ní nazpíval Thom Yorke z Radiohead, získala nominaci na Oscara. Píseň vznikla pro film Tanec v temnotách, ve kterém Björk hrála hlavní roli.

Island dnes pro Björk dávno není jediným domovem. Žila také v Londýně a nyní bydlí se svou dvanáctiletou dcerou v New Yorku. Tvrdí nicméně, že hlavní útočiště jí skýtá právě zpěv. O svém hlase rádiu NPR řekla: „Je to má součást, se kterou jsem nejspokojenější. Je to můj domov. Už když jsem jako malá chodila, vymezovala jsem si zvukem své území. Byla jsem teritoriální. Dávala jsem tak najevo, že jsem doma. Zpívala jsem potichu, když jsem šla kolem lávy, a když jsem vylezla na kopec, zpívala jsem hlasitěji.“

Jak může člověk s tak úzkým sepětím s přírodou žít v New Yorku? „Díky tomu, že žiju navrchu opravdu vysoké budovy, s výhledem na vodu. Prostě trávím hodně času na střeše,“ vysvětlila Guardianu žena, která si v jednom ze starších rozhovorů vybrala za své supervlastnosti lehkost a humor, jejíž nejoblíbenější slovo je srdce a chce být pamatována jako někdo, kdo oslavoval život.

Björk Guðmundsdóttir v listopadu oslaví padesáté narozeniny. Slaví je devátým sólovým albem Vulnicura, výstavou v Muzeu moderního umění v New Yorku, jež mapuje její hudební kariéru. Stejně jako je ceněna její hudba (mimo jiné získala 14 nominací na Grammy), uspěla i jako herečka. Za roli české imigrantky Selmy Ježkové ve filmu Tanec v temnotách režiséra Larse von Triera získala cenu pro nejlepší herečku na filmovém festivalu v Cannes.