David Koller měl na své hudební cestě tři milníky. Jasnou páku, Lucii a Kollerband, respektive sólovou dráhu. O tom, jaký v těch dobách byl, hovoří jeho spoluhráči. K jeho vlastnostem má co říct i syn Adam.

Umí dělat od nevidím do nevidím

Hráli jsme spolu jak v Lucii, tak zpočátku v Kollerbandu. V dobách našich začátků platilo, že jsme pořád něco dělali. Když jsme zrovna nehráli, vymýšleli jsme nějaké ptákoviny nebo třeba jezdili na dovolenou, prostě to byly velice intenzivní časy. Davidovým charakteristickým rysem je pracovitost. Jakmile se do něčeho ponoří, jde si za tím a dokáže na tom dělat takříkajíc od nevidím do nevidím. Nasazení a nadšení pro danou věc pro něho byly vždy charakteristické. S tím ale – jako u všech umělců – souvisejí i určité problémy. Platí totiž, že když si jde člověk za něčím hlava nehlava, nastávají rozepře s podobně založenými kolegy nebo umělci. David to mnohokrát zažil, ačkoli si myslím, že je to úplně přirozená věc. Pokud probíhá tvůrčí geneze v kolektivu, takové situace nastávat musí přesně tak, jak nastaly u Lucie. Jestli má nějakou slabinu? Já to nikdy neřešil, nebylo a není to pro mě podstatné. Poukazovat na slabiny je navíc práce těch, kterým říkám myči prdelí. Jakmile se člověku začne dařit, má jich kolem sebe spoustu. V Čechách se úspěch neodpouští a David se s tím musel také vyrovnat.

Michal Dvořák, spoluhráč se skupiny Lucie i z Kollerbandu

Prokázal cit hitmakera

Známe se už pětatřicet let, možná déle. V Jasné páce jsme se všichni tak trochu učili hrát. Na Davidovi mě ale fascinovalo, že měl tu takříkajíc správnou ránu na buben. Později jsem se mnohokrát přesvědčil, jak je to pro kapelu důležité. A zatímco já v té době psal písničky jako Pal vodsuď hajzle nebo Špinavý záda, on už tehdy prokázal cit hitmakera a napsal skladbu Majolenka. V Jasné páce panovala velice přátelská atmosféra. David ji pak možná jinde trochu postrádal, a tak kdykoli jsme ho potřebovali, vždy ochotně přispěchal pomoct. Dokladem toho byly například oslavy deseti let Jasné páky anebo naposledy náš nedávný návrat s novým albem.

Michal Ambrož, spoluhráč z Jasné páky

Hudbou žije čtyřiadvacet hodin denně

Hrajeme spolu už asi deset let. Myslím si, že je jednou z nejvýraznějších osobností na české hudební scéně, zapsal se už do historie. Jeho největší předností je podle mě interpretační schopnost. Je jiný než ostatní a svým výrazem ovlivnil spoustu dalších muzikantů.

Práce s ním je hodně o důvěře a toleranci. Málokdo chce ve svém vlastním projektu po dalším muzikantovi, aby přinášel své nápady a skladby. David to ale vyžaduje, je otevřený a dobré nápady umí ocenit. A muzikou žije čtyřiadvacet hodin denně. Jeho přednostmi jsou i velkorysost, obrovský talent a skromnost. Na to, co dokázal, je opravdu neobyčejně skromný. Mimochodem – nikdy jsme se spolu nepohádali. Za deset let ani jednou. Máme dost podobné hudební názory.

Pokud jde o slabiny, ty má asi každý. Dobré ale je, když člověk o svých slabinách ví a pracuje na nich. Přesně takový je David. Zná svou silnou stránku a pracuje na tom, aby zlepšil i tu slabší.

Michal Pelant, spoluhráč z Kollerbandu a sólové kapely

Jeho vlastní texty jsou nejautentičtější

K jeho silným stránkám určitě patří styl hry na bicí. Je pro něho signifikantní stejně jako jeho frázování, výslovnost a vůbec zpívání. Podle mě ho člověk pozná, aniž by ho viděl, protože jeho výraz není zaměnitelný. Jeho autorskou devizou je schopnost napsat dobrý refrén, nosný, s výraznou melodickou linkou.

Sleduju ho samozřejmě dlouho a slyším, jak se jako zpěvák vyvíjí. Například na nové desce zvolil trochu jinou polohu hlasu než na předchozích nahrávkách. Hodně se před nahráváním nového alba věnoval práci s hlasem a zpěvu jako takovému. Jezdil dokonce na různé hlasové tréninky do zahraničí. Určitě se v tom zlepšil.

Naopak mě u něho trochu mrzí, že si už tolik nepíše své vlastní texty. Na posledním albu se mi líbí spousta těch, které napsali společně s Mirkou Ábelovou, ale chybí mi víc textů, jež by napsal sám za sebe. Asi je to tím, že je už dnes pro něho pohodlnější, když za něho někdo text napíše. Sám mi říkal, že když zpívá text někoho jiného, necítí se před lidmi tak nahý. Naprosto tomu rozumím... Ale jeho vlastní texty jsou pro mě autentičtější.

Adam Koller, syn Davida Kollera a spoluhráč ze sólové kapely i Lucie