12+1 ulítlých

hudebních balení

„Divné“ nosiče zdaleka nelákají jen nezávislou scénu. Už v případě předchozí nahrávky Chlebíčky skupina v čele s Markem Ebenem nabídla fanouškům i digitální podobu umístěnou na flash disku v podobě gumového obloženého chlebíčku. U Času holin, pátého řadového alba z roku 2014, prý kapela po tom, jak rychle chlebíčkové flashky mizely, neváhala ani na moment. USB disk má pochopitelně podobu gumové holínky, tvůrci šli tak daleko, že je na ní patrný i vzorek podrážky. Při zasunutí do stolního počítače či notebooku navíc holina trčí ven poměrně komicky, jako by její nositel byl někde uvnitř.

No Distance Paradise

Challenge Gravity (2013)

K debutu olomoucké kytarovky byl vydavatel X Production velkorysý: neodradil ho nápad „dřevěného digipacku“. Dva kotouče překližky s vypáleným názvem drží pohromadě proužek červené gumy. Do stojanu je to sice nepraktické, ale jako výtvarný artefakt skvělé. V dřevěné krabici s vypálenými nápisy vyšel v devadesátých letech i komplet undergroundových DG 307 a mezi dřevěná kolečka vložili loni své album i dva experimentátoři, kteří si říkají Skinny Joe Line. U nich však šlo o ruční výrobu motorovou pilou.

Komička a moderátorka Ester Kočičková hraje s klávesistou Lubošem Nohavicou už několik let působivé šansony. Před časem své síly spojili i se slánskou kapelou Kujooni (jedním z hybatelů je i multiinstrumentalista Johnny Jůdl, jinak člen Jablkoně) a vytvořili speciální program podivuhodných dechovek se značně sarkastickými texty o čínských tržnicích, českém venkově, fanoušcích Evy a Vaška a dalších fenoménech, kterým se jiní vyhýbají velkým obloukem. Vystoupení jsou koncipována jako ta nejpokleslejší taneční zábava a loni se skladby dočkaly i vydání. V duchu názvu je CD a booklet s designem gothajského salámu s cibulí položeno na klasický papírový tácek, přelepeno cedulkou „o složení výrobku“ a zataveno fólií.

Už u svého druhého alba nabídla rozverná bejbypanková parta poměrně nezvyklou podobu velkého vinylového obalu, ve kterém bylo CD. Třetí deska pak v souvislosti s názvem i obsahem dostala obal v podobě plechové krabice, podobné těm, ve kterých bývaly kotouče filmů, jen o něco menší. A obsah? Vedle CD s nahrávkou a téměř šedesátistránkovým bookletem, jehož součástí je i komiks, také placky, samolepky a kousek negativu.

Debutové album dalo pražské indiepopové kvarteto se zpěvačkou Markétou Štechovou na internet ke stažení za dobrovolný příspěvek. Kapela poskládaná z bývalých členů kapel Prague Conspiracy, Basta Fidel, Panama a Pinking Shears za ně sklidila celkem pochvalné recenze. Kromě downloadu se objevila i speciální edice v průhledné a zaoblené plastové krabičce, v níž kupující nalezne nejen sluchátka, ale i přehrávač, který má design magnetofonové kazety. Tedy té maličké, jaké se kdysi používaly do některých diktafonů. Řečeno s cimrmanovským Dědem Vševědem: „Roztomilé je to.“

Mikkim začínal jako zvukař pražského klubu Cross. A proslul jako producent, kterého více než tradiční elektronická hudba lákají žánry jako reggae, dub, funky nebo latina. Třetí album nahrál ve svém mobilním studiu na Kubě. Kromě inovativního přístupu míchá lehké karibské rytmy třeba s drum‘n‘ bas­sem, album umístil i na originálně pojatou USB flashku ve tvaru svého loga. Vedle aktuální nahrávky je na limitované sérii paměťovek přibalena i celá diskografie, téměř devadesát skladeb. Plus DJ set, live set a pár rarit.

Jednoho pobaví, jiného udiví, další se po nich systematicky pídí. I u hudby balení prodává. O muzikantech platí dvojnásob, že rádi šokují, chtějí být první, anebo se jen vymykat z davu. Dali jsme dohromady galerii toho, na čem také svou hudbu šíří.

Na první pohled vypadá zatím poslední album Jaromíra 99, Honzy Muchowa, Jury Hradila a bratrů Neuwerthových jako krabice čistých vypalovatelných CD-RW popsaných fixem. Ve skutečnosti jde o poněkud obskurní design, kdy běžné informace z bookletů, jako je sestava kapely, seznam skladeb či údaje o nahrávání jsou uvedeny na masivních hranách. Uvnitř tlusté krabičky je pak kromě CD (které se opět tváří jako prázdný nosič) i série plakátků, na kterých jsou texty „na pokračování“. Video z nadepisování alba v Loděnicích ZDE.

Čtveřice pražských elektrorockerů se za poměrně krátký čas etablovala mezi špičku českých alternativních kapel. Zároveň je formací, jež je svým koncertním nasazením schopná oslovit i ty, kteří alternativní hudbu příliš neposlouchají. Dlouhohrající debut TáTa jí vynesl nominace na první ceny, na CD ovšem vyšel až dodatečně, prvotním nákladem byl download. Podobné to bylo i u druhého alba. U něj byla v nabídce i podivuhodná USB zvířátka, zcela originální, ručně vyráběná a kus od kusu se lišící. Jejich výtvarníkem i výrobcem je frontman Kryštof Kaplan. Flash podobu, tentokráte silikonovou, má i letošní album Hedvika.

Album československých industrialistů sice vyšlo před více než deseti lety, ale v designu nemá konkurenci – na nic podobného si prostě od té doby nikdo netroufl. Nahrávka plná ambientních ploch i řezavých samplů z továrních hal je totiž ukryta do plechového boxu, navíc spojeného šrouby. CD vložené mezi dvě destičky je pak ještě převázáno drátem. Stylovější obal pro podobný žánr si lze sotva představit. Přesto vyšlo v limitované edici tisíc kusů.

Kapela, kvůli které Marek Doubrava opustil Tata Bojs, hraje folk, rock i cosi na způsob kabaretu. Svá alba zásadně balí do digipacků z tvrdého kartonu, které navíc vždy mají kulaté rohy a obsahují důmyslně umístěné otvory. Předposlední nahrávka, určená hlavně dětem, je měla na několika stránkách za sebou vyrobené tak, že dohromady plasticky tvoří možná rybníček, možná Černou díru. Hravost se v tomto případě přenáší i na design i přesto, že podobná libůstka značně prodražuje výrobu. Dírky mimochodem do svého bookletu alba Okolo vyráběli spolu s Hm... i spřátelení alternativní rockeři OTK. Ti je však ručně vypalovali za pomoci tlustého drátu.

Mňága loni vyrazila do Číny, kde odehrála několik koncertů a také natočila album. Mluvilo se o tom celkem dost, takže netřeba připomínat. Protože fanoušci na celou akci přispěli poměrně slušnou sumou, zbylo i na to nabídnout zatím poslední desku nejen v tradičních formátech, ale i na USB, a to hned v několika podobách. Ta základní fleška je stylově uložena v bambusu. Dál je k dispozici obyčejná gumová, potom karta s fotografií čínských sboristek a také hromada USB náramků. V tomto případě si navíc každý může vybrat mezi pěti barvami. Obsah je vždy stejný: nejen deska a booklet, ale i texty, fotogalerie a hlavně půlhodinový filmový dokument o čínském výletu.

Za novou, záměrně nepropagovanou aktivitou, která posouvá pojem „distribuce digitálních nahrávek“ o kousek dál, stojí tvůrčí skupina Kreaton DJs. Pracuje s překvapením jako základním sdíleným prvkem. Princip není složitý. Na různých místech v Praze spojených s hudbou, tedy třeba klubech nebo jednom z mála obchodů, se objevují nápadité pohlednice (výtvarně jde o práce renomovaného studia Carton Clan). Kdokoli je může poslat komukoli a předat mu tak svůj hudební pozdrav. Pohlednice mimopražských motivů obsahují i internetovou adresu, ze které je možné si zdarma stáhnout desku participujících hudebníků. V tuto chvíli je takto „v oběhu“ a svou pětiskladbovou nahrávku distribuuje první z nich, který si říká Rectifier 82 a věnuje se alternativní elektronice.

Pražská kapela je složená z muzikantů, které bylo a je možné nalézt i v podstatně populárnějších spolcích, a bývá považována za nejlepší odpověď na Toma Waitse u nás. Hraje hospodský šraml, klezmer i punk v jednom balení. Poslední dvě alba pětice vložila do obalů připomínajících trhací kalendáře či kroužkové bloky. To třetí, inspirované Šumavou a plné analogových elektronických nástrojů, vyšlo i na vinylové desce a na rozdíl od předchozího, kde jednotlivé stránky byly na barevném křídovém papíře, je jen kartonově šedé.