Zpěvačka kapely Luno pro Headliner píše nejen o tom, co znamená mít trému před koncertem.

Každý muzikant to asi zná… Takový ty sny, jak máte jít už na pódium a teď se něco stane, nepřijdete včas nebo se něco totálně po… Člověk se pak probudí a má na jazyku pachuť tý snový atmosféry – fuj. A někdy ta pachuť vydrží až do oběda a to už si potom člověk musí přiznat, že teda fakt prostě tu trému na ten křest asi má, a to i po těch stovkách odehranejch koncertů…

Tentokrát měl Palác Akropolis nějakou b-scénu ve vedlejším baráku, která byla menší, s divnýma židlema, který hrozně vrzaly… a tam se právě přesunul náš koncert plánovaný na 27. 3., a to proto, že bylo v předprodeji málo prodaných lístků a vůbec, že se dostavilo nakonec dost málo lidí. My jsme samozřejmě nebyli připraveni, všude vládl hrozný zmatek, Šmity přišel na koncert se psem (tuším, že s nějakým buldokem) a v půlce koncertu nás všechny poslal někam. Jindy jsem si zase těsně před začátkem koncertu ještě v rychlosti upravovala kostým v šatně, koukla se na sebe do zrcadla a vidím, že mám na sobě zezadu přilepených asi tak 30 různých kovových mincí. Vypadalo to dost divně a každopádně to nešlo dolů, respektive ono by to možná šlo, ale já neměla ani 10 vteřin na převlečení, už jsem totiž měla být na pódiu. Nejhorší zážitek snad byl, když jsem si opět v šatně chvíli před koncertem vyndávala ze své skříňky na klíček nějakou věc a najednou na mě vyskočil takový ten veliký magnet tvaru „U“ a přilepil se mi k botě. Nešel vůbec od té boty odtrhnout. Pamatuju se, že jsem se divila, že přece nemám kovový podrážky. Nakonec mi ta noha ještě začala hořet a já věděla, že to na mě narafičila TA závistivá holka…

Ještě že jsem si koupila knížku Tajemství dvou partnerů od Jany Heffernanové, abych se v ní dozvěděla, že TA závistivá holka jsem já, i ten Šmity, co nás seřval jsem já, a dokonce i ty divný skřípající židle. To všechno jsem já – nebo spíš nějaké moje potlačené kousky osobnosti, které nemají možnost se ke mně dostat ve dne, a tak se takhle kradou pěkně v noci. Jana Heffernanová říká, že snáře jsou v podstatě k ničemu, protože ty nevědomé obsahy se k nám dostávají skrze naše vlastní symboly, které jsou jedinečné a které si tím pádem můžeme rozklíčovat jenom my sami.

Tak a teď k tomu, proč to všechno píšu. Původně jsem tento sloupek chtěla pojmout jako pozvánku na naše koncerty a jak to tak po sobě čtu, trochu se mi to vymklo z ruky, ale vzdát to nehodlám!!!

A tak si vás jakožto mistryně oslích můstků dovoluji pozvat na náš křest desky Close to Silence v již zmiňované Akropoli v Praze. S námi vystoupí akusticky I Like You Hysteric a Teepee. 28. března pak budeme akusticky v Lampě v Plzni, 31. v Jazz Tibetu v Olomouci a 23. dubna pak na Flédě v Brně.

A tak vám jakožto mistryně oslích můstků děkuji, že jste s námi koncem března pokřtili na několika koncertech desku a pokud jste to nestihli, 23. dubna budeme na brněnské Flédě.