text jarda konáš

foto archiv GM

Praotec diskoték

Sedmdesát pět let. Přesně tolik se tento měsíc dožije Giorgio Moroder, skladatel, producent, průkopník syntezátoru a dýdžej, který nejen dokázal formovat a posouvat podobu taneční hudby, ale dalekosáhle inspiroval mnoho interpretů napříč žánry. A daří se mu to i dnes.

Je to jako to vyprávění z Cimrmanů, kde ve třídě na zdi léta visí portrét císaře pána, zatímco pod ním se ve školních škamnách střídají žáci, pak jejich děti, vnoučata, pravnoučata... Na hudbu Giorgio Morodera už trsá třetí generace posluchačů. Je to zatraceně úctyhodný výkon, když si vezmete, že pole tanečního popu je pomíjivé, až nemilosrdné, překypující interprety jednoho hitu ještě intenzivněji, než je tomu v jiných žánrech.

Od tancovačky k Led Zeppelin

Začátky nebyly zrovna lehké. Rodným jménem Hansjörg Moroder pochází z jižních Tyrol a do světa hudebního průmyslu vyrazil oklikou. Nějakou dobu vystupoval v Cáchách a Berlíně, kde se věnoval spíše tradiční

kapelní zábavové hudbě. To jej jakž takž uživilo, ale o to více otravovalo. Na skládání se vrhnul koncem šedesátých let, kdy přijal umělecké jméno Giorgio a debutoval se singlem Looky Looky. Pozdějšího průkopníka synťáků bychom v něm asi dnes poznali těžko, šlo o popík natolik roztomilý a učesaný, že jej dokonce povolili i soudruzi v tehdejším Československu – skladbu pod názvem Léta letí přetextoval Vladimír Poštulka pro zpěvačku Valérii Čižmárovou.

Ale zpátky k Giorgiovi. Looky Looky byl debut více než úspěšný – autorovi do roka získal zlatou desku. Moroder dostal první pracovní nabídky a v Mnichově otevřel studio Musicland, kde pracoval na albu Son of my Father. To vyšlo v roce 1972 a pro svůj nevídaný elektronický zvuk definitivně Morodera v hudebním průmyslu proslavilo. Díky němu

Získat ze synťáku dobrý zvuk je desetkrát těžší než z klasického nástroje

napříč žánry, což mělo dopad i na Moroderovu práci. Začali jej vyhledávat interpreti, kteří nad diskotékou dříve ohrnovali nos, experimentátoři i ti, kteří se, navzdory výše vyřčenému, snažili o umění.

S nadsázkou by se dalo říci, že Moroder se vezl a ze zlaté éry diskotéky proplul do zlaté éry syntezátorů. Osmdesátá léta pro něj byla vrcholem, nahrával s proslulými hudebníky, komponoval pro Hollywood. Složil hudbu kultovního filmu Scarface, za skladby Flashdance... What A Feeling! a Take My Breath Away získal další dva Oscary. Za hudbu k filmu Flashdance dostal i dvě Grammy a stal se tak členem úzkého klubu držitelů obou nejprestižnějších cen v hudební a filmové branži. Dokonce si našel cestu i k dětským uším. Tu líbivou melodii z filmu Nekonečný příběh, která vám možná právě teď začala hrát v hlavě, složil právě on.

Zpátky do sedla

Jenže pak přišly devadesátky. Synťáky používal kdekdo, disko muselo ustoupit vlně otravného eurodance, který byl příliš i na Morodera. V roce 1993 ještě získal třetí sošku Grammy za skladbu Carry On pro Donnu Summer, ale pak nastalo dlouhé období útlumu. Jeho hudební studio muselo ustoupit stavbě podzemní dráhy, z Hollywoodu přestaly přicházet nabídky, o nějaké autorské tvorbě nemůže být řeč. Moroder se soustředil na roli dýdžeje, recykloval staré hity v nových mixech a kompilacích, sem tam složil nějakou zahajovací hymnu pro sportovní turnaj, která se hrála po dobu konání a pak

noci, Moroder na desce posunul diskotékový zvuk dál od zpěvných Bee Gees směrem k ryze elektronické poloze. „Získat ze synťáku dobrý zvuk je desetkrát těžší než z klasického nástroje,“ prohlásil kdysi, ale zároveň tvrdil: „Nemyslím si, že to, co dělám, v sobě má nějakou velkou porci umění. Víte, musíte si uvědomit, že disko prostě umění není.“

Melodie, které znáte

Přesto se Moroder koncem sedmdesátých let dočkal i ryze uměleckého ocenění, když za soundtrack ke snímku Půlnoční expres získal Oscara. Stejnou dobou se naplno rozeběhla jeho producentská kariéra. Zásadní byla především spolupráce s diskotékovou divou Donnou Summer, pro kterou Moroder složil nebo produkoval několik hitů včetně Hot Stuff či Bad Girls. Na druhou stranu nezůstalo jen u diskotéky. S následujícími roky zažily synťáky raketový vzestup popularity

v jeho studiu po následující dvě dekády nahrávaly desítky interpretů od Eltona Johna po Led Zeppelin. To se ale stále bavíme spíše o technické stránce Moroderovy práce, protože tvůrčí průlom přišel až s deskou From Here To Eternity. Psal se rok 1977, a zatímco taneční parkety hořely Horečkou sobotní

V taneční hudbě je jedno, kde žijete. Je v ní jedno, jaké máte přátele nebo kolik vyděláváte peněz

se na ni zapomnělo. Zdálo se, jako by jeho kariéra spěla k muzikantskému důchodu.

Jenže to by nesměl mít následníky. Uběhla léta a francouzská dvojice Daft Punk náhle přizvala Morodera k nahrávání veleúspěšné desky Random Acces Memories, díky níž na stará kolena a po dlouhém období útlumu získal za svůj podíl čtvrtou sošku Grammy. Moroder ve skladbě Giorgio by Moroder vypráví svůj životní příběh, čímž mu Daft Punk vytesali pomník uprostřed obrovského davu svých fanoušků. A on opět začal tvořit. Časopisu Time na otázku, kde vznikl nápad po třiceti letech točit desku, odpověděl s upřímností sobě vlastní: „To je prosté, vydavatelství za mnou přišlo s nabídkou a já nemohl odmítnout. Když si vezmete, jaký ohlas měla skladba s Daft Punk, šlo o logický krok. Navíc, když jste v mém věku a někdo nabídne desku, tak prostě musíte kývnout. To nejde odmítnout!“

Čtyřiasedmdesátiletého Giorgia, který poslední studiovku vydal v roce 1985, ta nabídka naplnila čerstvou energií. „V taneční hudbě je jedno, kde žijete. Je v ní jedno, jaké máte přátele nebo kolik vyděláváte peněz. Je jedno, jestli je vám čtyřiasedmdesát nebo čtyřiadvacet, protože… čtyřiasedmdesátka je druhá čtyřiadvacítka!“ vysvětloval doslovně název připravované desky 74 Is The New 24!. Ta vyjde v následujících týdnech a představí, jak už je u Moroderovy tvorby zvykem, spoustu hostů. Jména hvězd jako Kylie Minogue, Britney Spears, Sia, Charli XCX a další naznačují, že Giorgio Moroder je zpátky v sedle. A jede dál, už připravuje soundtrack k počítačové hře Tron. Věřte tomu nebo ne, bude ho dělat se Skrillexem. Jo, a dodejme, že si ho k práci na nové desce přizvala i Lady Gaga. Šťastný konec? Možná spíš teprve začátek.

Moroder a hosté

aneb jedno jméno za druhým

Donna Summer – Hot Stuff

V roce 1979 jednoznačně hymna tanečních parketů, dnes pánských striptýzových souborů. Na následujícím videu se to sešlo hezky dohromady.

David Bowie – Cat People

Kdo by to byl řekl, že Bowie bude spolupracovat s kmotrem diska? A přece se stalo. Moroder už měl hudební doprovod pro film Cat People téměř hotový, když se tvůrci rozhodli přizvat ke spoluautorství titulní písně právě Bowieho.

Sigue Sigue Sputnik – Flaunt It

Moroder dokonce produkoval celou desku Sigue Sigue Sputnik, kteří pod jeho taktovkou velmi dobře debutovali. Zní to zvláštně, ale disko producent spojil novou vlnu s punkem.

Philip Oakey – Together in Electric Dream

Další spolupráce na základě filmu, tentokrát ke snímku Electric Dreams. Philip Oakey si odskočil ze skupiny The Human League na chvíli k filmu a vida, on to byl větší hit, než se čekalo.

Berlin – Take My Breath Away

Americká kapela Berlin vydala už sedm desek, přesto od nich většina lidí zná jen singl, který nazpívali pro film Top Gun. A navíc ho nesložili oni, ale Giorgio Moroder. To naštve.

Blondie – Call Me

Ústřední melodie filmu Americký Gigolo. Blondie na něm pracovali tak trochu náhodou, Moroder se původně obrátil s nabídkou spolupráce na Stevie Nicks z kapely Fleetwood Mac.

Daft Punk – Giorgio by Moroder

Návrat ve velkém stylu. Daft Punk se přihlásili ke svému učiteli a vybojovali společně čtvrtou Giorgiovu Grammy.

Freddie Mercury – Love Kills

První singl, který Freddie Mercury vydal sólově. Zajímavostí je, že jej později použili jako součást soundtracku k němému filmu Metropolis. Schválně si ho zkuste pustit, je to bizarní podívaná po právu nominovaná na Zlatou malinu.

Bonnie Tyler – Here She Comes

Shodou okolností u nás bude den před Moroderovým jubileem vystupovat Bonnie Tyler. Upekli spolu kdysi věc, která nyní bezpochyby zazní i živě.

Giorgio Moroder – Right Here, Right Now ft. Kylie Minogue

Nový singl napovídající, jak bude znít chystaná Moroderova deska. Tohle bude velké!