Manfred Mann patří mezi ikonické postavy světového rocku. A české publikum ho má obzvlášť rádo, byť se to na první pohled nemuselo zdát.

text Jarda Konáš

foto Jiří Rogl

Lucerna Music Bar, Praha, 9. 4. 2015

Byl to právě Mann, jenž se svou dřívější kapelou v polovině šedesátých let přijel odehrát několik koncertů do socialistického Československa a stal se tak jedním z prvních západních rockerů, kteří za železnou oponou vystoupili. A z letmé procházky publikem bylo zřejmé, že mnozí pamětníci oněch koncertů zavítali letos i do Lucerna Music Baru.

Mann a jeho kolegové nezklamali. Předvedli poctivou nálož rocku ze staré školy, který si hodně bere z bluesu a jazzu. Zazněly covery Springsteena, Dylana i T-Rex, občas se jamovalo a velmi často docházelo k exhibicím jednotlivých muzikantů, pochopitelně s Mannem v čele, který své pověstné klávesy Moog vystřídal za Nordy a často ho bylo plné pódium. Set jako takový byl postavený na bluesrockovém jádru a nejznámější Mannovy hity, některé z éry před vznikem Earth Band,

zazněly až závěrem. A to ještě v aranžích maskujících popovou přímočarost, například do reggae hozená Do Wah Diddy nejprve téměř nešla poznat, ale o to více pak vtáhla publikum do sborového zpěvu.

Publikum samo o sobě bylo velkým faktorem onoho večera. Kapela přijela do Prahy poprvé s Robertem Hartem za mikrofonem a bylo vidět, že lidé nejprve moc netušili, co čekat. Když na začátku koncertu uváděl moderátor hudebníky na pódium, místo aplausu bylo až nápadné ticho. A Hart velmi příjemně překvapil, takže v půlce koncertu s ním už zpíval celý sál a na konci mu nadšeně mávali lidé z balkonů. Vystoupení Manfred Mann‘s Earth Band tak trochu připomínalo první rande, kdy na začátku konverzace poněkud drhne, ale na konci se ani jednomu nechce domů.