Marilyn Manson, který v lednu vydal desku The Pale Emperor, se nevěnuje jen vzývání satana pomocí metalu a sbíráním kontaktních čoček různých barev. Mimo to hraje ve filmech a maluje obrazy. Paul Simonon, který proslul jako baskytarista The Clash, měl nedávno výstavu v Londýně. Zatímco Mansonovy obrazy jsou podobně psychicky pohnuté jako jeho hudba a texty, Simonon je vzdělaný krajinář městského střihu s očividně kladným vztahem k francouzskému impresionismu a realismu.

Hudební a výtvarné snažení u některých muzikantů prostě konverguje, u jiných ne. Zatímco Bob Dylan mluví o tom, že hudba a malba jsou naprosto rozdílné disciplíny, Miles Davis si nedokázal představit jedno bez druhého. Tohle silné pouto lze vypozorovat především u českých muzikantů-malířů, jejichž obrazy jsou ve výsledku vizuálně ztvárněné verze písní.

Headliner pro vás sestavil unikátní přehled muzikantů-malířů a vy budete koukat, co všechno jsou schopni namalovat. V tom negativním i pozitivním smyslu. Aby naše analýza uměleckých děl hudebníků nebyla jen plácáním do vody, oslovili jsme i profesionála. Michael Rittstein platí za jednoho nejvýznamnějších současných českých malířů a k hudbě má blízko.

Respektované obrazy maluje mimo jiné i pod dojmem rozsáhlé sbírky kompaktních disků, která zdobí jeho ateliér. Má oblíbený okruh muzikantů, desky si ale kupuje naslepo a až v ateliéru zkouší, jak budou fungovat. V hudbě má přehled a osud jednotlivých hudebníků mu nebylo třeba osvětlovat. Tetování na jeho rukou dává napovědět, že svým způsobem je to také rocker se štětkou v ruce. Michalu Rittsteinovi jsme ukázali několik obrazů od každého muzikanta a poprosili o stručný komentář.

Malování je oblíbenou kratochvílí rockových hvězd stejně jako příjemnou možností přivýdělku. Bohužel, renesančních talentů typu da Vinciho dnešní svět moc nemá a výtvarné pokusy hvězd hudebního nebe bývají často… úsměvné. My jsme našli pár důstojných výjimek.

Michael Rittstein patří mezi nejvýznamnější současné české výtvarníky. Během své kariéry si vypracoval specifický rukopis, který stojí především na výrazných barvách, expresivitě, figurální grotesknosti a surrealismu. V letech 1968 až 1974 studoval na pražské AVU pod vedením Arnošta Paderlíka, od roku 2001 tam působí jako profesor a vedoucí ateliéru malířství. Je členem výtvarných skupin 12:15, Pozdě, ale přece, Nová skupina a SVU Mánes. Jeho rozsáhlé dílo je zastoupeno ve sbírkách světových institucí, namátkou jmenujme Národní galerii v Praze, Galerii hl. města Prahy, pařížské Centre Pompidou, vídeňskou Albertinu, nezaostávají ani soukromé sbírky po celém světě.