Jsou něco jako zhmotněný Dude z Big Lebowskiho, ale čtyřikrát, z toho jeden exemplář s prsy. V Praze završili svou evropskou tour. Měli přivézt především náklad garážové uvolněnosti a warholovského experimentování. Jenže oregonský teréňák The Dandy Warhols přijel řádně oprýskán…

text Alena Bílková

foto Jakub macháček

Lucerna Music Bar, Praha, 4. 4. 2015

Začněme třeba od konce. Náčelník Courtney Taylor-Taylor se dvěma copánky si nahazuje na rameno brašnu. Další dva hráči si sbírají fidlátka a šourají se z pódia. Ale Zia McCabe ještě na synťáku ždíme poslední čudlík a podupává si s entuziasmem, s jakým školačkám v prvních řadách vystřeluje ruka, když se hlásí, aby projevily své našprtané vědomosti. Courtney zaševelí do mikrofonu: „Zia tady bude ještě chvíli dělat dýdžejku. My už jdem chlastat. Tak čau,“ a parťačku tím opouští. Ta čudlení po půl minutě zanechá a zaleze taky.

Ne že by celý koncert byl tak rozpačitý jako jeho závěr. Přesto přinesl víc otazníků než potěšení. Proč The Dandy Warhols nevyužili lákavý půlkruhový prostor pódia Lucerna Music Baru, ale seřadili se vzadu do řady, aby tak zanechali zbylý půlměsíc jako bariéru mezi sebou a fanoušky? Asi by to tolik

nevadilo, kdyby se ze svých pozic hnuli alespoň jednou směrem kamkoli. Statičnost postav trochu vynahrazovala bohatá mimika bubeníka Brenta, který, kdyby chtěl, celý set odehraje pouze obočím.

Berou se ještě The Dandy Warhols nějakým způsobem vážně jako koncertní kapela, nebo přijeli jen tak zapařit? Pokud je správně první varianta, měli strávit víc času zvukovkou. Pokud druhá, tak publikum rozhicovat dřív než ve druhé třetině večera, když se konečně vytáhli s Bohemian Like You a pár nadšenců si začalo skákat po zádech.

The Dandy Warhols si přes svou mimózní pozici v americké kultuře dokázali vybudovat natolik velké jméno, že koncertovat by měli s nasazením, ne jako vysloužilí veksláci. Měli by nadchnout víc než jen své nejvěrnější a jednoduše natankovat palivo. V Praze to úplně neklaplo.