Visáči letos založili Punkový království a aktuálně objíždějí všechny jeho varty. Na pražský křest přizvali severského prince a ožralého strýce.

text antonín kocábek

foto lusiet

Více než půl tisícovka nadšených příznivců s úctyhodným věkovým rozptylem už přišla sama. Nic proti republikovému zřízení, ale jak se tentokrát ukázalo, i monarchie, když se vezme správně do rukou, má něco do sebe. 

Žádná předkapela nebyla potřeba – zalovit v pytli plném hitů a utáhnout celý večer není pro pětici punkových inženýrů problém. S úderem osmé zazněly fanfáry, na pódium nakráčel král Hony Haubert v důstojném hermelínovém plášti s družinou a za doprovodu titulní skladby z nového alba vše vypuklo. Zpočátku to vypadalo, že program pojede podle pořadí songů z desky, ale po sarkastické Všechno je fajn se poprvé (a nikoli naposledy) zjevil „ožralý strýc“ s maskou hradního pána, červeným nosem, oděný v klaunské lacláče. To byl dobrý důvod zahrát i starší kousek o tom, že prezident je buzna. A přesně v podobném sledu svištěl

celý zbytek večírku: skladby z desáté desky zazněly postupně všechny, ale prakticky po každé z nich následovalo několik starších a ověřených kolegyň.

Některé ze starých pecek byly až nečekané, ale Hudebně zábavný lidi nebo geniální basovou linkou podložený Strategický ústup zní i dnes čerstvě a aktuálně. A jestliže se frontman Hony držel v komentářích mezi skladbami až nezvykle zpátky (nutno přiznat, že monolog o rozdílech mezi láskou a přátelstvím mezi pohlavími ovšem stál za to, stejně jako parádní kousek v podobě recitace básně Otec), hodně to tentokrát davu vynahrazoval Štětináč Pixies. Perly typu: „Hodně řvěte, dobře se to poslouchá!“ vždy o něco zvedly už tak rozjetou náladu v sále a pochopitelně nemohlo chybět Brutální Déčko nebo tradiční rozcvička ve skladbě Pitomá. Kytarista, který v úvodu mohl muzikanty

Palác Akropolis, Praha, 26. 3. 2015

překvapit tím, že na chvíli vyměnil svého osvědčeného Les Paula za Gibsona SG, také všem názorně ukázal, jak se správně propaguje merchandising: „Kdo nebude mít na Velikonoce nový triko Visáčů, toho posere beránek!“ řičel z pódia.

Ani ne po dvaceti minutách koncertu došlo na bleskurychlý křest novinky. Přizván byl kdosi, kdo byl představen jako švédský princ a vévoda värmlandský, a je pravdou, že promluvil podivným jazykem a doprovázela ho ochranka. Leč dav neuvěřil, vypískal ho, a vzduchem jeho směrem i leccos prolétlo. Po zdravici došlo na premiérovou projekci nového klipu. Pojetí předváděcí akce pro nebohé důchodce, kteří svým „Nechci, nechci“ odmítají předražené nabídky, sklidilo velký úspěch.

Při Traktoru došlo na první stage diving, který pak neustával až do konce a kterého

se hojně zúčastňovaly i slečny. Po Pixiesově rozcvičce přilétla na pódium první podprsenka – a jak se ukázalo později, nebyla jediná. Jako host si přišel zabubnovat i někdejší záskokář Áda Vitáček, sólovým zpěvem se blýskl Kvílivý Hroch a vokály ve svém kousku Popsong (ze kterého se podle reakcí klube další pěkný hit) nezvykle přidal i bubeník Jiří Sweet. Piva se od barů nosila po několika kouscích najednou, sál praskal ve švech a Visáči díky dvěma sériím přídavků (mejdan ukončila až hardcore smršť Na náměstí Karlově plus à capella odzpívaná Tys mě nikdy nemiloval) strávili na pódiu poctivé dvě hodiny.

Mimochodem: Znáte nějakou jinou kapelu, při jejímž vystoupení se slečny provozující stage diving poté, co se vydrápou na pódium, napřed postaví k publiku zády, ukážou na kapelu obnažená prsa, pak triko opět shrnou, otočí se a hupsnou do davu?