text Kay Buriánek

foto archiv vr/nobody

Začínat od nuly je výzva

Napsat o své hudbě ‚progresivní‘, ‚novátorská‘, ‚trendy‘, ‚světová‘ zabere deset vteřin. Ale naplnit to, nebo se alespoň přiblížit, je věc druhá. VR/Nobody jsou na tuzemské hudební scéně trochu zjevení a tohle hloupé dogma o neoprávněných nálepkách s přehledem bourají. A nejen to.

„My dva jsme jako asi jedni z mála viděli, že tu chybí zrovna to, co jsme chtěli začít dělat,“ říká polovina dua Václav Rouček. „Spojením našich jmen dostal název význam toho, když začínáš něco od nuly, tedy We Are Nobody,“ doplňuje DJ NobodyListen.

Jak jste se potkali, protnuli a prolnuli?

Václav: Poznali jsme se asi před pěti lety přes Bandzone a věděli jsme o sobě. Tehdy jsme se ale ještě každý jednotlivě formoval a k žádné spolupráci nedošlo.

NobodyListen: Asi dva roky poté mi došlo, že bych chtěl dělat trošku jinou hudbu a posunout se od rapu dál. Napsal jsem si na svůj Twitter, jestli je v Čechách nějaký zpěvák. Ozvalo se mi pár lidí a mezi nimi i Vašek. A v tu chvíli jsem si vzpomněl, že mě vždycky jeho tvorba strašně bavila.

Kontaktoval jsem ho a všechno se začalo pomalu sunout kupředu.

Jste takoví novoromantici elektronické scény dneška...

NobodyListen: Neřekl bych přímo novoromantici, ale prostě nás baví emoce a odstranění umělosti. Není to ale prvoplánově depresivní. Na chystané desce budou i skladby, které nejsou tak těžké na poslech.

Hodně akcentujete vizuální komponenty své hudby, ať už jsou to klipy, logo, fotky, projekce. Proč to pro vás má takový význam?

Václav: Já jako grafik dobře vím, že věc musí fungovat jako celek a mít i svou vizuální nezaměnitelnost. Když to začalo, nechtěli jsme tomu dát jenom statický obrázek, ale celou

skladbu doplnit něčím, na co se bude dát hezky koukat.

NobodyListen: Máme skvělé fotky od Adama Bakaye, což je fakt šikovný mladý fotograf. S novou deskou chceme naši vizuálnost posunout o kousek dál. Takže točíme s LIP Production trojklip v Berlíně. Budou to tři tracky, které na sebe budou navazovat, dohromady to bude mít asi deset minut. Na jednom vizuálu pracujeme s Vítem Hradilem, další budou dělat Lunchmeat a nějaké věci si stejně jako dřív budeme dělat sami. Dobrá vizuálnost je pro mě jeden ze stěžejních pilířů.

Jaké jsou vlastně ambice VR/Nobody? Kam chcete svoji hudbu dostat? Do rádií a televizí, nebo do klubů a za hranice?

NobodyListen: Naším snem a cílem je se vymanit z nějakých zaběhlých standardů, kterých se tu nejspíš většina bojí. Snažíme se tvorbou přesvědčit lidi a větší média, že se doba posunula a nemusí se do rotací nasazovat pořád stejné formule pro hit. Nemusí to být jenom refrén o tom, jak svítí sluníčko, ale můžou fungovat i jiné a odlišné věci. To, jak dneska funguje internet, je pro naši generaci neskutečná výhoda. Stačí opravdu málo a může se změnit opravdu hodně.

Václav: Spousta lidí i umělců se nás snaží zlomit k tomu, abychom tvořili pro český trh, jelikož jsme Češi. Psát a zpívat v angličtině je pro mě momentálně přirozenější. Ale někomu to prostě nevysvětlíte.

No a čím konkrétně bude vaše debutová deska jiná než desky ostatních?

Václav: Například tím, že nejsme vystudovaní hudebníci. Nemáme zaběhlé koleje, ze kterých bychom se báli vybočit. Hrajeme si s tím jako se živou hmotou, všechno podle nás nemusí být naprosto technicky dokonalé.

NobodyListen: Snažím se si s hudbou zvukově vyhrát. Aby to byla špinavost, která zároveň bude dobře hrát a kopat. Mix dělám společně s Tomášem Sochůrkem aka EchoBoyem a mastering jedeme dělat do Londýna za Tonym Dixonem, který spolupracoval například s Flying Lotusem, Ruskem, Wileym a dalšími top jmény. Nemůžu se dočkat, tohle je pro nás velký krok.

Naživo s vámi občas hostuje i Radimo z Prago Union. Je i na desce?

NobodyListen: Radimo je bůh! Na desku nám nahrál do dvou tracků saxofon a flétnu.

Co další hosté?

NobodyListen: Další host bude Dalyb, se kterým je tam i jedna společná produkce.

Považujete se víc za součást taneční scény,

indie scény, nebo kde se vlastně cítíte dobře?

Václav: Asi zatím nejsme spojeni s žádnou scénou. Možná ani nechceme. Máme ale dost známých na rapové scéně v Česku a na Slovensku, proto je nám možná nejblíž. Je to hlavně díky Nobodyho dalším projektům.

Jak vůbec vnímáte českou hudební scénu obecně?

Václav: Určitě tu vznikají zajímavé projekty a šikovných hudebníků je tu spousta, ale málokdo to umí uchopit tak, aby to někoho zaujalo a zároveň to nebylo podbízivé.

NobodyListen: Je u nás spousta dobrých dýdžejů a producentů. Třeba letošní Red Bull Music Academy Bass Camp v Praze to potvrdil.

Máte nějaká spřízněná jména, mentory, vzory, kamarády, někoho, koho si vážíte?

Václav: Takových lidí je spousta! Jsou to lidé, kteří nás podporují, pomáhají nám a posílají naši hudbu dál. Bohužel tady asi není prostor je všechny vyjmenovat.

NobodyListen: Také si hrozně vážíme, když se ozve někdo, jehož tvorba nás baví, a řekne, že nás podporuje. V poslední době třeba Pasta Oner, Lukáš Musa, Vladimir 518 anebo vy. To je pro nás obrovská motivace. Má to asi smysl, když se ozve někdo, kdo se hudbou už spoustu let živí.

Spolupracujete na vizuálních věcech s Lunch­meatem. Budete pokračovat dál?

Václav: S Lunchmeat studiem jsme dělali

Slashlove show v Roxy, kde jsme naplno ukázali náš potenciál a to, jak bychom chtěli být v přímém propojení s projekcemi a map­pingem. Vymýšlíme společnou show, která by měla mít premiéru v květnu v jejich domovském pražském klubu Neone a potom ve větší verzi na našem křtu. Cílem je vytvořit komplexní audiovizuální zážitek.

NobodyListen je dost zavedené jméno, objevujete se v partě Life Is Porno, JägerVibes, na akcích Red Bullu. Jak moc vás všichni zmiňovaní podporují?

NobodyListen: Díky spolupráci s Red Bullem se mi otevřelo dost věcí a jsem za to vděčný! Jejich podpora je skvělá. Díky Jedimu i Kačerovi, který byl první, kdo mě pozval. Life Is Porno je projekt, který funguje už pár let a začalo se to pěkně rozbíhat. Nejde v něm o podporu, ale o společnou práci. Support v Jägermeisteru mám díky Stéfovi, zase mi to otevřelo další možnosti a zahrál jsem si na skvělých eventech. I projekt JägerVibes začíná lidi masivně vnímat. Veškerá tahle podpora se teď samovolně přesunula na projekt VR/Nobody. Díky Jägermeisteru můžeme jet točit klip do Berlína a díky Red Bullu dodělat naše album v Londýně. Bez nich by to prostě nešlo. Díky!

Baví vás dýdžejing? Jak se postupem času měnil váš hudení vkus?

NobodyListen: Dýdžejing miluju! Je to něco, co mě neuvěřitelně naplňuje energií. Je skvělé vidět, že na váš set skáče celý klub.

A postupem času se mi díkybohu daří čím dál víc a mám spoustu nabídek na hraní. Lidé už vědí, že nedostanou diskotéku, ale něco jiného, a začalo je to bavit. Začínal jsem na rapu, hip hopu a momentálně hraju takovou fusion moderního elektronického zvuku na pomezí trapu, rapu a indie věcí.

Chcete se do budoucna věnovat víc hraní s VR/Nobody, dýdžejingu, nebo se to tak nějak organicky propojuje a doplňuje?

NobodyListen: V podstatě se to vzájemně podporuje a chci se věnovat obojímu. Díky dýdžejingu a produkci mám spoustu možností, jak pomoc našemu projektu, a naopak.

Jde o tuzemské duo producenta, beatmakera a DJe, který si říká NobodyListen, a zpěváka Václava Roučka. Jestli někdo v Čechách dělá downtempo a R&B na světové úrovni a bez povyku, jsou to právě tihle dva. Nobodyho namražené beaty, loopy a produkce, lehce odtažité, neprvoplánové a sofistikované, dostávají emocionální rozměr právě ve spojení s Václavovým zpěvem. Přitom je to přirozené a jednoduché jako hrát si s legem. Všechno do sebe zapadá s neuvěřitelnou lehkostí a přirozeností, včetně vizuálů, vychytané grafiky, super živých projekcí z dílny mágů Lunchmeat i nadstandardně dobrých videoklipů. VR/Nobody mají vysoko nastavenou laťku. Nehodlají se ale ani schovávat v undergroundu, ani podbízet maloměstskému mainstreamu. Jejich první čtyři singly Gone, If You Stay, Somewhere a Dance The Sadness Out jsou bez zbytečného přehánění velkým příslibem. Nejenom kvalitní hudby, ale především toho, že tu máme konečně někoho, kdo se jenom nekasá, ale maká, a jeho snaha má navíc globální konektivitu.