Walk Choc Ice jsou dnes spíš pojmem pro pamětníky. Na české scéně se zjevili v roce 1992 a v roce následujícím už platili za nejnavštěvovanější klubovou kapelu u nás. Společně s Kurtizánami z 25. avenue, Support Lesbiens a Jolly Joker And The Plastic Beatles of the Universe tvořili kvarteto skupin, při jejichž koncertech kluby praskaly ve švech.

Walk Choc Ice by byli schopni života i dnes

Hudebně to byla energická smršť, kterou člověk hned tak na koncertě neuvidí

Nejhorší okamžik koncertu byl, když Honza Křížek řekl, že je to zřejmě naposledy. Každý ze členů Walk Choc Ice má své hudební aktivity, a navíc není jisté, že by dnes byla tahle kapela schopna odehrát turné tak, aby to ocenili jak diváci, tak ona sama. Od dob jejího konce zkrátka uběhlo dlouhých dvanáct let, od dob její největší slávy nějakých dvacet. S přihlédnutím k tomu, co současná česká crossoverová klubová scéna nabízí, je ale zpráva o posledním vystoupení hořká. Walk Choc Ice totiž odehráli koncert, který se nesmírně podobal některému z jejich vystoupení z první poloviny devadesátých let. Pravda, Honza Křížek má už trošku větší bříško a věk se podepsal na tváři jeho i souputníků, hudebně to ale byla energická smršť, kterou člověk hned tak na koncertě neuvidí. Kromě toho má kapela řádku písniček, jež jsou evidentně nadčasové a dobře fungují i nyní. A je tu i pěvecká hravost a schopnost vokalisty Křížka i instrumentální um Luboše Moravce, Vladimíra Zotova, Honzy Vanického a Martina Křížka.

Ano. Walk Choc Ice v Lucerna Music Baru předvedli, jak by měl vypadat rockový koncert. Z tohoto pohledu by byli schopni hudebního života i dnes. Otázkou je, jestli by pamětníci, kteří tvořili převážnou část publika, uměli svá doporučení předat dětem tak přesvědčivě, aby tyto na pro sebe neznámou kapelu vyrazily. Jelikož výsledek není jistý, je naprosto pochopitelné, že Walk Choc Ice se do dalších koncertů nehrnou. Honza Křížek sice pronesl ono okřídlené „nikdy neříkej nikdy“, žádné konkrétní plány tahle kapela pro další měsíce ale nemá.

Ačkoli si dovedu představit, že ji fanoušci přemlouvají k nejméně dalšímu vzpomínkovému koncertu. Třeba v Brně, protože Praha přece byla pro Moraváky moc z ruky.

Ve čtyřiadevadesátém vyšlo debutové album Keep Smiling. Potom se ještě objevila další dvě, přičemž nahrávku Walk Choc Ice (1998) produkoval Ivan Král a Rejdit (2000) Radim Hladík, který když později obnovoval Blue Effect, si do sestavy velmi správně přizval zpěváka Honzu Křížka a pojistil se tím proti jakýmkoli pochybnostem. Walk Choc Ice se totiž v roce 2003 rozešli. Bylo to po poměrně dlouhém období stagnace, při němž bylo patrné, že napětí je v kapele i kolem ní a publikum už má trochu jiné favority.

Kdyby rozpadem před dvanácti lety historie Walk Choc Ice skončila, nebylo by třeba psát tyto řádky. Loni se ale bubeník Martin Křížek rozhodl iniciovat vzpomínkový koncert v domovském Kostelci nad Orlicí, na němž si kapela měla připomenout dvacet let od vydání debutového alba Keep Smiling. Mělo jít jen o jeden set, teď a tady.

Přišlo však dvanáct set diváků a muzikantům narostla křídla. Jistě i proto, že jim řada přátel hlásila, jak ráda by na tom vystoupení byla, ale Kostelec nad Orlicí je speciálně v říjnu dost daleko, tudíž by nebylo od věci, kdyby se akce zopakovala, a to nejlépe v Praze. Červík výzvy se zahryzl do mozkových závitů muzikantů a vylezl z nich po pár schůzkách jako vítěz. A tak 5. března Walk Choc Ice znovu hráli v pražském Lucerna Music Baru.