Značný žánrový obrat na své nové desce Pijano předvádí litvínovský svéráz Xavier Baumaxa. Nad albem, u nějž název mluví za vše, se v duelu střetl Václav Trávníček s Ondřejem Horákem. A kdo z toho vyšel vítězně?

Xavier Baumaxa

Pijano

Baumaxa si coby muzikant dělá, co chce. Těžko odhadovat, jaký bude jeho další krok. Před časem vyhrožoval, že chystaná deska bude klidně folk-rap-metalová, případně jenom na ukulele, podle toho, jak bude chtít. Člověk u něj v podstatě nikdy neví, na čem je, a jestli to celé správně pochopil. A to je dobře.

Litvínovský provokatér, samorostlý intelektuál často vystupuje jako neřízená střela, přesto lze od něj jisté věci čekat. Je to především slovní hračičkovství, vzdělané texty a silné obrazy. Pijano pokračuje v melancholické náladě minulé desky Dawn­tempo a kdo by čekal legrační hity typu Pažitka nebo Ozajstný hip hop, kterými si Baumaxa před lety získal především mladé publikum, nedočká se.

Pokud muzikant přijde s vlastním stylem a udrží si ho, je mu po čase vytýkáno, že se opakuje. U Baumaxy je to ale spíš známka kvality. Jeho hudbu poznáte po pár taktech, stejně jako poznáte hudbu Wohnout, Monkey Business nebo třeba Mňágy a Žďorp. Na Pijanu se Baumaxa pořád drží toho, co u něj známe, ale i v rámci toho je stále invenční.

Máme tu čest s dotaženou deskou, jejíž zvuk je postaven především na síle akustických nástrojů. Baumaxa nikdy neměl problém technicky zvládnout svůj nástroj, na Pijanu ale neexhibuje a dává přednost jednodušším aranžím, díky kterým vynikne samotná píseň. Hudba doplňuje text, jedno nebere prostor druhému. Baumaxa nešetří na spoluhráčích a vybral si ty nejlepší, což je slyšet na první poslech. Profesionální zvuk nijak neubírá na emocích, které nejsou prvoplánové.

Říct, co bude Pijano v Baumaxově kariéře znamenat, je při roztříštěnosti hudební scény věštění z křišťálové koule. Předpokládám ale, že jím nové fanoušky nezíská, spíše potěší ty stávající. Především však zařadí nové písničky do koncertního playlistu, protože jsou zkrátka dobré. Jinak si Xavier Baumaxa pojede dál to své.

Pijano je dospělou deskou dospělého písničkáře. Díky univerzálním tématům, jako jsou vyhoření, alkoholismus a z toho plynoucí sebelítost, má potenciál oslovit především dospělejší publikum. Tomu jdou na ruku i tradičnější aranže písní a určitě zaujme i hořký humor, jímž jsou texty nasáklé. Pijano navazuje na zasmušilou desku Dawntempo. Baumaxa své temné stíny nepřemohl, písně jsou ale solidním výstupem z osobního boje a lze se s nimi ztotožnit. Komerční stanice se o ně pravděpodobně nepoperou, ale fanoušci alternativních stanic typu Radio 1 je v éteru slýchat budou.

Ačkoli je Pijano každý pes jiná ves, drží ho pohromadě osobnost litvínovského samorosta. Parodie na Cohena Dátamtůja může s rozšafnou DVD vyčistit 2, osobní Přestávám se umět smát nebo asi nejlepší skladba desky Dvě labutě můžou úplně v pohodě koexistovat a nepůsobí hloupě, protože právě taková je Baumaxova duše. A vaše taky.

Pijano swinguje od stylu ke stylu, Baumaxův rukopis je ale silným pojítkem, které z alba dělá funkční celek. Nijak nevyčnívá ani akustické reggae Mámámamá. Žánrový rozptyl naopak desce dodává na barevnosti a poslech nenudí.

Pijano jde po textové stránce ještě víc na dřeň, než tomu bylo u předchozí nahrávky Dawntempo. Čekejte otevřené zpovědi o alkoholu, nevěře, osobních krizích a ještě větší porci vulgarit. Klíčový je humor a nadhled, který desku zastřešuje.

Už samotný titul alba je baumaxovskou přesmyčkou, Pijano navíc náladu prázdného baru s pianem a vypitými lahvemi místy opravdu má. Baumaxa se tematicky uzavírá sám do sebe, míří na sebe a své okolí. Kdysi se prohlásil za buránka regionálního charakteru, dnes spílá maloměšťáckým sousedům. Slova ohýbá víc, než je u něj zvykem, občas i na úkor srozumitelnosti. U písní Dátamtůja a poťouchlého reggae Mámámamá je zprvu těžké rozpoznat, zdali se jedná o alkoholické blábolení, nebo text nese nějaký význam. Baumaxa se vyžívá v patosu a milostný song Dvě labutě koketuje s kýčem, pomyslnou hranici ale nepřekročí.