Píseň vycházející z otřepaného muzikantského vtipu:

„Teď jsem vydal novou desku.“

„Fakt? A prodal jsi něco?“

„Ale jo, auto, chatu, barák...“

Píseň pro starší a pokročilé. Tak dlouho se muž nevrací z hospody, až žena začne tajně doma popíjet, aby to celé s dětmi utáhla a úplně ji nemrdlo. Píseň je také určena pro jejich muže alkoholiky, což je celkem velká cílová skupina.

Verbální paskvil, který mě napadl při pohledu na stále vyšší túje souseda, který bydlí pode mnou. Lidi jsou prostě mamrdi, zasadí si kolem plotu hřbitovní kosodřevinu, aby se zaživa izolovali od okolí. Zároveň je to odpověď na všechny přepičelé a exaltované cover verze původní písně od Leonarda Cohena.

Jedna z nejdebilnejších a nejvlezlejších písní, které jsem kdy složil a pustil ven. Tudíž potenciální hit. Odpověď skupině Lunetic, jak by měla vypadat píseň pro maminku. Je inspirovaná informací, že Petr Hošek, největší žijící český punker, bydlí u maminky. Nakolik je tato informace pravdivá, nevím. Ale připadne mi to fajn jako píseň o všech těch, kteří se současného světa hrozí natolik, že se raději rozhodli držet se máminy sukně. Chudáci jejich nápadnice.

Píseň napsaná v době, kdy jsem cítil, že mi již ve vztahu kvůli alkoholu neskutečně začíná zatékat do bot. Zajímavé je, že nezáleží na inteligenci. Alkohol, drogy, hazard a jiné závislosti nakonec dostanou každého s nepevnou vůlí.

Tuhle píseň na koncertech uvádím bonmotem, že je věnována všem kapelám, které hrají pro náctileté publikum. Dívky pod pódiem nakonec stejně raději svůj klín svěří do péče nějakého veřejně známého psychopata, než by čekaly v nejistotě na nějakého anonymního prince.

Začátek posmutnělejší části alba. Skladba s komplikovanými akordickými postupy, stejně jako je komplikovaný vztah muže a ženy. Nemám rád tajnosnubné metaforiky, proto musím vysvětlit nelogický verš „Bůh vystřelí oknem prak“. Pár dostatečně nepečoval o svou lásku a při ťukání na okno ráje je vystřelen Bohem zpět na zem, kde se jeho cesty rozcházejí. Jsou vystřeleni prakem ve tvaru Y. Jakožto rodiče jsou zapřaženi do jednoho povozu, ale každý táhne jiným směrem. I při vynaložení všech sil povoz buď stojí na místě, nebo se převrací. Špatně zvolený vektor.

Jako kluk jsem četl obrazovou knihu Labutě, labutě... od Oldřicha Smutného. Mimo jiné se o labutích říká, že když jedna opustí hnízdo nebo zahyne, ta druhá to také nedá. Jeden z mála příkladů monogamie a univerzální lásky.

Další sebelítostivá píseň o vyhořelém člověku, který vlastně žije v blahobytu, dojde naplnění všech svých tužeb a cílů, ale nic dobrého mu to nepřináší. Petr Fiala kdysi zpíval: „Nic mi není, přitom melu z posledního, těžko říct o tom něco konkrétního.“

Poslední z velmi smutných písní na albu. Typická ukázka sebelítosti, vlastnosti tak blízké všem alkoholikům. Těžké, temné blues o člověku, jemuž bez chlastu potemní svět. V závěru nabízí řešení, které je pouze a pouze na tom kterém z nás.

Stěžejní verš „těch vykouřených cigaret, mam propálený ret, pro těch pár vět, na kterých stoji můj svět“. Pro všechny mistry slova, kteří nejdou na trh se svou kůží lacino.

Nejsprostší a jedna z nejupřímnějších písní na desce. Inspirována osudy jednoho mého spoluhráče a vlastně i mými. Hédonismus. Carpe diem. Po nás ať přijde potupa!

DVD – vyčistit 2

(Vztahy si rozmrdat)

Velmi smutné písně, nejdebilnější a nejvlezlejší písně, alkoholické písně… Xavier Baumaxa komentuje svou aktuální desku Pijano.

foto Honza Vedral

pro Galerii Ne