text ŠÁRKA HELLEROVÁ

foto Knight Bilham Photography

Šli jsme spolu na zkoušku do kina

Každá nová deska Def Leppard měla na svou dobu progresivní rockový zvuk. Legenda britského hard rocku a heavy metalu jich vydala deset a letos přidá další. Navíc se dvakrát představí u nás – 22. května v Ostravě a o den později v Praze.

Kytarista Vivian Campbell je v sestavě Def Leppard služebně nejmladší. Přišel na začátku devadesátých let a prý si tenkrát chvíli rozmýšlel, zda má nabídku svého kamaráda, zpěváka Joe Elliotta vůbec přijmout. S tím, že kývl, je prý nakonec spokojený, jak tvrdí v rozhovoru.

Má nadcházející turné nějaký koncept?

Hrajeme přes třicet let a máme štěstí, že poměrně úspěšně. Máme slušnou zásobu opravdových hitů, které lidi na koncertech znají. Některé písně nesmíme nikdy vynechat, protože na ně čekají, vždy zahrajeme Pour Some Sugar On Me, Photograph a Rock of Ages. Zároveň ale musíme myslet i na tvrdé jádro našich fanoušků a pro ně připravit větší zajímavosti. Je to důležité i pro nás, abychom si zahráli něco jiného než obvykle.

Každý rok proto zařadíme nějaký raritnější výběr ze starších desek. Třeba Gods of War nebo Too Late For Love. Tenhle rok budeme, myslím, hrát Paper Sun z desky Euphoria. Tu jsme hráli naposled tak před čtrnácti lety. Ale ještě uvidíme, těsně před turné budeme zkoušet v Kanadě a tam vznikne konkrétní program koncertu.

Začátkem roku jste dotočili novou desku. Jaká bude?

Ve studiu jsme tentokrát nahrávali naživo, abychom zachytili dynamiku kapely. V tom je naše síla. Prvních pár týdnů jsme točili rockové písničky. Byla to zábava, šlo to lehce. Potom jsme začali experimentovat a trochu desku rozrůzňovat. Pořád ale bez váhání poznáte, že jsou to Def Leppard. Jsme na tu desku pyšní.

Ze začátku jsem váhal, zda vůbec chci do Def Leppard

V kapele jste v roce 1992 nahradil Steva Clarka, který o rok dříve zemřel na předávkování drogami a alkoholem. Bylo to hodně těžké období?

Pro Def Leppard to nebylo lehkovážné rozhodnutí, ani pro mě nebylo snadné se rozhodnout. Byl jsem předtím ve dvou kapelách a nefungovalo to, už jsem nechtěl pokračovat. Zavolal mi ale zpěvák Joe Elliott. Byl to můj kamarád, znali jsme se z Irska. Byl jediný z kapely, koho jsem znal. Napadlo ho, že bych se k nim hodil, a navrhl to ostatním. Zeptal se mě, jestli chci do Def

Leppard, a já váhal. Ze začátku jsem si nebyl jistý.

Proč?

Musel jsem si promyslet, jestli je to správné rozhodnutí, protože jak se říká, je to jako manželství. A fakt je. Vzali jsme si asi dva měsíce na seznámení. Samozřejmě jsme trávili čas ve studiu a hráli, ale to nebylo to hlavní. Hlavní bylo, jestli si sedneme lidsky. A tak jsme vyráželi na večeře, dokonce jsme spolu šli do kina. Také jsme hráli fotbal a hodně jsme si povídali. Naštěstí jsme si rozuměli.

Ironií je, že náš bubeník je dnes lepší, než býval před nehodou

shodli, že je to tak dobré, že se to může rovnou nahrát, nebo jsme to společně dál rozvíjeli, případně kompletně přepracovávali.

Další tragédií kapely bylo, když bubeník Rick Allen přišel v roce 1984 při autonehodě o ruku. Bylo mu tehdy dvacet jedna let. Mluvil jste s ním někdy o tom, kde našel sílu pokračovat a naučit se hrát na bicí jinak?

Kdybyste ho znala, hned byste pochopila, že prostě je takový. Místo toho, aby se litoval, se okamžitě rozhodl, že se dokáže přizpůsobit. A že bude jednoduše dál žít. A to udělal. Vymyslel si úplně nový styl hry na bicí, kdy víc zapojuje nohy. Nechal si nástroj upravit tak, aby to šlo.

Ironií je, že je dnes lepší bubeník, než býval před tou nehodou. Omezení, které má, ho donutilo soustředit se na to nejdůležitější, na úplné základy řemesla. Dnes je v tom dokonalý, dřív to bylo slabší. Před nehodou byl trochu uspěchaný, dnes je velmi soustředěný. Daleko lépe vede písně. A co se týká osobní roviny, myslím, že mu to poskytlo určité vhledy, které by mu jinak zůstaly skryté. Vidí vždy sklenici zpola plnou. Většina lidí by ji v jeho situaci viděla ne zpola prázdnou, ale měla by pocit, že je v ní jen na dně.

Co k tomu dodat?

Že jsme nadšení z nového alba. Těšíme se, až vyjde. Je to už dlouhá doba, co jsme měli novou desku. Už jsme ji dlouho dlužili. A novinka je pro nás záminka jet světové turné, z čehož máme obrovskou radost. Bude to skvělý rok.

Def Leppard už tehdy byla velmi slavná kapela. Dovolili vám být od začátku součástí kreativního procesu?

Ano. První písnička, kterou jsem pro nás napsal, byla Work It Out z alba Slang. A nakonec byla prvním americkým singlem z té nahrávky. Takže mě od první chvíle brali jako rovnocenného partnera. Kdokoli z nás napsal nejlepší písničku, mohl mít klidně i singl. Naprostou většinu písní jsme ale napsali dohromady. Někdo přišel s nápadem, buď jen s nástřelem, rozpracovanou věcí, nebo skoro hotovou písničkou, ostatní si to poslechli, a buď jsme se

Takže jste do toho šel s tím, že to bude v podstatě napořád?

Ano, věděl jsem, že to je závazek na dobu neurčitou. A kdyby to tak nebylo, ani bych do toho nešel. To jsem si prošel už se skupinou Dio. Ronnie Dio mě vyhodil, i když já tu kapelu nikdy opustit nechtěl, a bylo to pro mě hodně bolestné. Ani ve Whitesnake to neklapalo. S Davidem Coverdalem jsme se domluvili, že půjdeme každý svou cestou. V té skupině pro mě nebyla žádná kreativní budoucnost. Proto jsem si byl jistý, že když do toho někdy půjdu znova, musí to být to pravé, budu rovnoprávný člen a budu moci tvořit.

Vznikli v roce 1977 v britském Sheffieldu. Hvězdy se z nich staly díky třetímu albu Pyromania (1983), které americký magazín Rolling Stone zařadil mezi 500 nejlepších všech dob. Další nahrávky Hysteria (1987) a Adrenalize (1992) ovládly britský i americký žebříček. Na kontě dosud mají deset studiových desek, kterých na celém světě prodali více než 100 milionů kopií. Jedenáctá kolekce vyjde letos, sedm let po předešlé Songs From The Sparkle Lounge. Složení Def Leppard se nezměnilo od roku 1992, tvoří je Joe Elliott (zpěv), Phil Collen (kytara), Vivian Campbell (kytara), Rick Savage (baskytara) a Rick Allen (bicí).