text jaroslav špulák (právo)

foto Mystic Productions

Faith No More měli od začátku devadesátých let k České republice nadstandardní vztah. Měli tu vždy spoustu fanoušků, v podstatě všechny jejich koncerty u nás byly vyprodané, a například na obal desky Album of the Year (1997) si dali obrázek T. G. Masaryka. Několik lidí u nás mělo možnost setkat se s formací osobně, mimo spojení divák – kapela.

Ať už jako novináři, promotéři, či pořadatelé koncertů. Zachytili jsme jejich vzpomínky.

Jen v Brazílii, Anglii a Praze

Začneme osobně. Novinářské setkání s baskytaristou Billem Gouldem před koncertem v roce 1993 v Bratislavě probíhalo v tak přátelské atmosféře, jako bychom se znali řadu let. Už tehdy bylo zřejmé, že si tahle kapela našla v České republice fenomenální základnu, která ji bude v dalších letech vždy ráda přijímat. Na začátek jsme se ohlédli za koncertem v listopadu 1992 v pražské sportovní hale na Výstavišti, kam (po úspěšném představení se v květnu na Strahově v roli předskokanů skupiny Guns N’Roses) přijeli Faith No More sólově. Předskakovaly jim tehdy dračice z L7 a přišlo patnáct tisíc lidí.

„Je to u vás fakt úžasné,“ zubil se Gould. „Jediná místa, kde jsme hráli pro tolik lidí, byla zatím jen Brazílie, Anglie a Praha. Je to pro nás zcela něco nového, překvapilo nás to.“

Gould také reagoval na zprávy z britského tisku, že vztahy v kapele nejsou zrovna ideální. „Nesnažíme se vytvářet image neshod a nesrovnalostí v kapele. Neskrýváme však ani to, že se občas přeme. Myslím si, že ve spoustě skupin se muzikanti vzájemně nesnášejí, ale před novináři se chovají jako nejlepší přátelé. V tom ale my nejedeme.“

Baskytarista také mezi řečí přiznal, že to byl on, kdo vymyslel nádherný klavírní závěr v jedné z nejslavnějších písní Faith No More nazvané Epic. „Ale neblázním z toho. Album The Real Thing (z roku 1989, na kterém ta skladba je, pozn. aut.) jsem už tři roky neslyšel, takže to není tak, že bych si tu pecku pořád pouštěl. A neslyšel jsem ho ani přesto, že je na něm skladba Woodpecker from Mars, jedna z nejskvělejších v našem repertoáru,“ vysvětlil Gould.

Nadšeni Adršpachem

Pravděpodobně nejpamátnější koncert Faith No More u nás se uskutečnil v srpnu 1997 na festivalu v Trutnově. V areálu Na Bojišti bylo na dvacet tisíc diváků, což je historický rekord v návštěvnosti festivalu. Kapelu tehdy do České republiky jako agent přivezl Martin Fořt, jenž se v devadesátých letech na české hudební scéně pohyboval coby jeden z největších organizátorských hráčů.

„Faith No More už tenkrát byli na ústupu ze své největší slávy, ale já jim nabídl spolupráci a oni souhlasili. V červenci jsem uspořádal jejich koncert v Praze na Brumlovce, byl vyprodaný, a potom jsem je vezl na trutnovský festival,“ vzpomíná Fořt.

Pamatuje si přesně, jak rozdílné osobnosti v kapele byly. „Klávesista Roddy Bottum byl ufo. Žil si vlastním mikroživotem. Bubeník Mike Bordin byl vysloveně dobrý parťák. Baskytarista Billy Gould zase takový ředitel kapely a Mike Patton byl i v zákulisí velice divoký, současně strašně příjemný. Všichni byli v pohodě,“ vzpomíná Fořt.

Koncert v Praze byl vyprodaný a názory na něj byly převážně pozitivní. Pro trutnovský festival to byl asi nejslavnější koncert v historii. „Bylo pár týdnů po vydání desky Album Of The Year, která měla na obalu našeho bývalého prezidenta Masaryka. Nebyla ale moc úspěšná, pro mnohé byla dokonce nejslabší v diskografii Faith No More. Kapela tenkrát šla co do popularity dolů, ale v České republice byla pořád obdivovaná. Proto byl koncert v Trutnově naprosto frenetický a Faith No More po něm měli úplně stejný pocit jako diváci. Bylo to vlastně poprvé, kdy se u nás na letním festivalu objevila tak hvězdná skupina,“ uvažuje Fořt.

Historek z rukávu také pár vytáhl. „Když přiletěli, první, co mi řekli, bylo, že je jim hrozně líto, že u nás jsou povodně. V sedmadevadesátém byly velké záplavy na Moravě a oni o tom věděli. Potom jsme je zavezli do Adršpachu. Měli totiž rádi zajímavá místa, a tak jsme se rozhodli ukázat jim tamní pískovcové jezírko. Byli z něho nadšení. Koupali se, váleli na sluníčku a působili dojmem, že jim nic nechybí,“ usmívá se Fořt.

V malém červeném fordu

Jako na partu skvělých chlápků vzpomíná na Faith No More i Parketa, muž, který byl také u toho, když v roce 1997 hráli dva koncerty v České republice. I jemu zůstal v živé paměti výlet, který s muzikanty podnikl do východočeského Adršpachu.

„Do Trutnova na festival přijeli o den dřív. Měli zkoušku, ale protože bylo nádherné počasí a oni měli dost času, nabídli jsme jim, že je vezmeme do skalního města do Adršpachu. Problém ale nastal s tím, jak je tam odvezeme. Skromně jsem nakonec řekl, že mám k dispozici jen svůj malý červený ford fiesta, do kterého se vejde pět lidí včetně řidiče. Myslel jsem si, že třeba budou mít hvězdné manýry, ale oni se naopak strašně zaradovali a byli z mého návrhu nadšení. A tak jsme jeli,“ vzpomíná Parketa.

O tom, jak to probíhalo u jezírka, už hovořil Martin Fořt. Parketa jen dodal: „Jasně, že se jim tam líbilo. Dokonce tak, že se svlékli do naha a koupali se naostro.“

Spřátelil se hlavně s bubeníkem Mikem Bordinem, a tak když kapela odjela a za pár měsíců se rozpadla, udržoval s ním dál kontakt. Po několika letech Bordin přijel do Prahy jako člen doprovodné kapely Ozzyho Osbourna a Parketa se s ním sešel.

„Vzpomínali jsme na úžasné koncerty v Praze i Trutnově a také na chvíle, které jsme zažili mimo pódium,“ usmívá se Parketa. „10. června s nimi budu na jejich koncertě v Bratislavě, tak se nemůžu dočkat. Bude to setkání po letech.“

Věřili, že nakonec hrát budou

Velký český příběh zažili Faith No More na festivalu Rock for People v Hradci Králové v roce 2012. Stali se headlinerem přehlídky a na jejich vystoupení se těšili nejenom pamětníci starých dobrých devadesátek, ale také mladé publikum, jež je znalo spíš jen podle názvu.

Nakonec k němu však nedošlo. Nad Festivalparkem se 5. července srazily dva bouřkové mraky a způsobily takovou kalamitu, že průběh akce na několik hodin ochromily. Stalo se to několik minut před začátkem koncertu Faith No More.

„Kapela byla připravená, měla nachystané pódium a muzikanti večeřeli v zákulisí. Měli dobrou náladu, takže to vypadalo na velmi dobrý koncert. Potom se ale přímo nad areálem spojily dvě bouřky a následná průtrž zničila spoustu věcí včetně těch potřebných ke koncertu,“ vzpomíná jeden ze spolupořadatelů festivalu Michal Thomes.

Za pár minut se sešel s manažerem kapely, který paniku mezi návštěvníky, ochromené pódium, pobořenou aparaturu i stánky viděl na vlastní oči. V té době už oba věděli, že má-li se koncert Faith No More uskutečnit, aparaturu bude třeba vysušit a mnohé z technického zařízení opravit či nahradit. Kapela hrát chtěla a věřila, že to půjde.

„Po poradě se stage managery a naším produkčním manažerem jsme však dospěli k závěru, že se pódium nedá zprovoznit v krátkém čase. Fungovat mohlo až za několik hodin, jenomže kapela měla na noc naplánovaný odjezd na další akci do Francie, kde měla vystoupit druhý den. Nedávalo by logiku, kdyby hrála někdy ve tři v noci, navíc jsme nevěděli, jak se bude počasí dál vyvíjet,“ pokračuje Thomes.

„Byla to nepříjemná situace. Faith No More měli za vystoupení zaplaceno dopředu, protože tak se to u velkých kapel na festivalech obvykle dělá. Navíc je zastupovala jedna z nejsilnějších agentur na trhu, která má týmy právníků a její smlouvy jsou nejpřísnější vůbec. Však v nich také stálo, že nepřízeň počasí nemá vliv na to, jestli kapela dostane honorář. Dopadlo to tedy tak, že byť byla ze sta procent zaplacená, kvůli bouři nevystoupila a honorář nevracela. V tomhle byznysu to tak chodí. Proto oceňuju, že při následné komunikaci management Faith No More respektoval, že nám, promotérům, a zejména českým divákům něco dluží,“ vzpomíná Thomes.

V příštích více než dvou letech byli pořadatelé s Faith No More v kontaktu a hledali příležitost, jak celou věc napravit. Dojde k tomu letos 5. června znovu na Rock for People, kde Faith No More vystoupí v roli headlinera festivalu. „Nebudou u nás hrát zadarmo, to ani omylem. Cena za jejich koncert je ale přece jenom trochu vstřícnější, než by byla, kdyby k události před třemi lety nedošlo. Rozhodně je to beztak cena vysoká,“ dodává ještě Thomes.