-
text kay buriánek
foto archiv jiří marshal
Jiří Marshal
Nechci být stroj na videoklipy
8
rozhovor
1
-
,,Čím jsem starší, tím víc se posouvají moje měřítka krásy,“ říká zpoza volantu režisér hudebních klipů Jirka Marshal, tlemí se, tahá snad už stou cigaretu a kolem ubíhá noční scenérie kolem Labe. Na severu, u Ústí.
Jiří Marshal, zakladatel a jeden z majitelů studia AD Room, je poděs. Má skoro dva metry, kdysi boxoval i skejtoval a styl má v krvi. Je otázkou, jestli se s tímhle citem pro posunutou estetiku člověk rodí, nebo se mu renderuje sám od sebe, zda musí věci nakoukat a pochopit je, nebo je to konglomerát všeho dohromady. Ať tak či tak, Marshal je podivný úkaz, za svou zarputilost dělat si věci po svém sklízí ovoce.
Má za sebou pár úspěšných videoklipů a jeho nesmiřitelnost s kompromisy začíná být transparentní a ještě víc radikální než dřív. Byli jsme spolu v Americe na hodně divném road tripu, pracovali společně na dokumentu Back To The Roots, známe své slabosti i přednosti.
Krom vizualizace hudby nosil Jirka v hlavě dlouho módní projekt, který nazval lakonicky Marshal Apparel. Jeho první kolekce byla
úspěšná, načeřil stojatou vodu a jako módní debutant si získal slušný respekt. Protože není nikdy spokojený, šel tentokrát ve své posedlosti mnohem dál a druhá kolekce MA, kterou právě uvádí na trh, je dotaženější, preciznější, odvážnější a setsakra sebevědomá. Jak se jí bude dařit, ukáže čas, ale našlápnuto má, myslím, skvěle.
Co je AD Room? Spousta lidí v tom má možná zmatek. Kdo je kdo a co je co?
AD Room bylo původně grafické studio. Dělali jsme loga, tiskoviny, knížky. Začalo to asi před čtyřmi lety v Brně, ve sklepě.
Ty jsi z Brna?
Narodil jsem se v Čechách, ale jsem z Brna. Jenom nemluvím jako Brňák. Takže tam odtud se datují začátky AD Room. Založil jsem
8
rozhovor
2
-
Schůzky ve velkých korporacích, kde jsou u stolu poloidioti v lososové košili vyjadřující se ke všemu naprosto bez vkusu, jsou běžná záležitost
to já s Katkou, mojí bývalou holkou. Další podílník Martin do toho přistoupil později, když už jsme začali točit klipy. Tím se z nás konečně stala firma, dostalo to všechno nějaký tvar a koncept a začali jsme pomalu, ale jistě růst.
Růst jak?
Víc se točilo, pomalu jsme nabírali lidi, aby celá produkce nebyla jenom na mně, už to přestalo být jakože Jirka Marshal natáčí nějaké věci.
Jaké věci?
Videoklipy, občas nějaké reklamy. Úplně první byl klip Charlie Straight. AD Room teď vlastně trochu stagnuje, protože odmítám klipy a grafiku děláme minimálně.
Proč?
Protože tomu dneska každý rozumí a má potřebu se k tomu vyjadřovat. A má pocit, že do toho jako klient má právo zasahovat autorsky, což mi jako autorovi nevyhovuje.
To myslíš sarkasticky?
Ne, to myslím smrtelně vážně. Je jedno, jestli si klient najme grafika nebo třeba architekta. Měl by jim důvěřovat a vědět, proč si zrovna jeho bere. Když si najme nás, tak je to pravděpodobně na základě nějaké reference a vizuálního stylu, který reprezentujeme. Pokud po nás ale chce jenom nějakou odbornou práci, protože jí nerozumí a my ano, ale chce, abychom jen kopírovali jeho představy, je nesmysl, aby si nás najímal. Věta „bavil jsem se doma s manželkou a ji ještě napadlo...“, nebo schůzky ve velkých
8
rozhovor
3
-
korporacích, kde jsou u stolu poloidioti v lososové košili vyjadřující se ke všemu naprosto bez vkusu, jsou běžná záležitost.
Takhle ale funguje většina reklamních agentur...
Sice už mi je třicet, ale na to, abych dělal podobné věci jen pro peníze a nechal se třeba i někde zaměstnat, na to mám myslím ještě času dost. Teď bych rád dělal něco, co za to stojí.
A to je co?
Třeba zrovna Marshal Apparel, což je moje značka. Nemusím poslouchat žádného
klienta, protože všechno od vizuálu, grafiky, videí, střihu až po finální podobu si diktuju sám. Proto i AD Room přešel skoro výhradně na tvorbu videoklipů, protože u těch si ještě lidé té invence, nápadu i provedení cení.
Opravdu cení?
Jo, u toho si ještě člověk to své prosadí. Ale zažil jsem samozřejmě i spory, kdy kapela chtěla, aby se točilo a střihalo přesně podle jejích představ. To jsem potom schopen se zaseknout a klidně práci nedodělat. Já jí taky neříkám, že by měla třeba rapovat, i když hraje rock. Kapela je klient a měla by si uvědomit, proč a koho si na danou věc najímá a měla by mu maximálně důvěřovat.
8
rozhovor
4
-
Princip je nepřizpůsobovat se požadavkům a trendům, ale dělat všechno citem
A jak se k tomu dneska, ve stínu toho, co říkáš o kompromisech, stavíš?
Asi toho nelituju. Protože to byla víc firemní práce než moje autorská a dělal jsem víceméně na zakázku milánské reklamní agentury. Kromě toho, že jsem řekl „kamera, akce” na tom není ze mě nic.
Lze se tím pak prezentovat?
Určitě by se tím spousta lidí v pohodě prezentovala...
Jaké jsou tvoje parametry, které musí kapela nebo interpret splňovat, abys jim byl ochoten natočit klip?
Musí mě bavit vizuálně...
Víc než hudba?
Tak nastejno. A musí to obojí ve mně evokovat nějakou myšlenku, nápad. Dělat klip jenom pro klip mě také moc nebere a nedělal bych ho.
Dělal jsi někdy nějaký klip jenom čistě pro peníze?
Dělal.
8
rozhovor
5
-
Já se neptám spousty lidí, ptám se tebe.
Nejsem typ člověka, co jede self-promo, ani kolikrát třeba nedávám vědět světu, že se mnou někde vyšel rozhovor.
Dělal jsi klipy Majku Spiritovi...
Majk Spirit mě baví. Je to umělec, který respektuje druhého umělce a nechá si do věcí mluvit. V životě jsme se u žádné věci názorově nestřetli. Dělali jsme spolu víckrát. Naposledy, když mě oslovil se songem, který byl ústřední k jeho nové desce, řekl jsem mu svoji ideu a rovnou ho upozornil na fakt, že devadesát procent jeho fanoušků na Slovensku i v Čechách to nebude akceptovat. A to se také stalo. Ten klip je kontroverzní svým provedením a spíš oslovil lidi z branže než běžného konzumenta. Ten chce průlety nad krajinou, časosběr zapadajícího slunce a podobná klišé.
Jaký je vůbec tvůj hudební vkus?
Nevyhraněný. Vyrostl jsem na hip hopu, možná i proto, že jsem skejtoval. Nebaví mě moc nová generace českého a slovenského hip hopu, snad s výjimkou Haha Crew. Jejich kompletní vizuální prezentace mi přijde dokonalá. Jedna z nejlepších v Československu, a ne jenom v hip hopu. Mám z nich pocit, že jsou současní, a ne jenom v kontextu Slovenska a Čech, ale ve světovém měřítku. Ne jenom ve vizuálech a módě, ale i v rapu.
Teď mi ale dochází, že jsi vlastně nedělal noc hiphopových klipů...
Zakládám si na tom, že se nikomu nenabízím. Musím být osloven. Proto dělám obecně klipů málo. Ti, co je sekají jako na běžícím pásu, se brzy vyčerpají a citelně se to odrazí na kvalitě. To nechci. Pořád mám naštěstí dost jiných aktivit, které mi generují dost
8
rozhovor
6
-
peněz, abych měl na cigarety. Bydlím v práci, takže nepotřebuji na nájem... Moje náklady jsou vlastně dost nízké.
Pojďme k Marshal Apparel. Jak ty sám bys svoje kolekce definoval?
Právě, že je těžké je kategorizovat. Ne že bych si myslel, že MA je nějak výrazně unikátní, ale nejsme klasický urban fashion brand. Snažíme se spíš dělat unisexovou módu. Princip je nepřizpůsobovat se požadavkům a trendům, ale dělat všechno citem. Pokud se povede, že na to lidé reagují, je to důkaz, že jdeme správnou cestou. Nechceme se zavděčit všem za každou cenu.
Jak se díváš na pokusy, kdy někdo nemá dost peněz, ale má grafickou vizi a chce něco dělat, tak si nakoupí trička...
Ale to je blbost. Lidé peníze mají, jenom nejsou ochotni obětovat všechno nějakému snu
nebo cíli. Stejně pak pojedou na dovolenou, potřebují bydlet v pěkném bytě, mít auto, luxusní oblečení... Každý vidí jen to pozlátko kolem toho všeho, co dělám, ale nikdo už nevidí, že jsem neměl půl roku víkend, na dovolené jsem nebyl dva roky, jezdím v sedm let staré Fabii a všechny peníze, které vydělám, dávám zpátky do firmy. Vizi si stejně nekoupíš.
A jaká je vlastně tvoje vize?
Já nemám vizi v tom smyslu, že bych věděl, jak chci, aby něco vypadalo řekněme v nějakém časovém horizontu. Já si jenom pořád přidělávám práci, která mě baví. Třeba Marshal Apparel je komplet moje autorská záležitost. A když se bude dařit, tak z toho nějaké peníze možná uvidím až tak za pět let. Myslím si, že na tohle právě nemá většina lidí trpělivost. Jestli má někdo pocit, že může zbohatnout na tom, že bude dělat oblečení, tak to je nesmysl. To ať jde raději dělat pojišťováka.
8
rozhovor
7
-
Existuje nějaký firemní, řekněme etický a estetický kodex?
Já třeba stavím práci nad osobní život a do jisté míry to vyžaduji i od svých zaměstnanců. A v tom taky dost často narážím, protože málokdo je ochoten přijmout to, že bude dělat fajn věci a bude ho to uspokojovat i jinak než finančně. Kdybych hypoteticky uvažoval o tom, že někomu ze zaměstnanců nabídnu podíl ve firmě, tak to asi těžko bude někdo, pro koho končí pracovní den šestou večerní, zabouchne za sebou dveře a odchází v pohodě domů.
Jak se stavíš k endorsementu? Jak moc je ti proti srsti postup vybrat si známé
osobnosti a udělat z nich pochodující věšák a reklamu na svoji značku?
Je mi to proti srsti. Nic takového nedělám. Rozdal jsem pár věcí, ale rozhodně po nikom nechci, aby se v tom fotil, dával fotky na Facebook nebo Instagram. Rád bych, aby ta prezentace MA byla spontánní a přirozená.
Jak vidíš budoucnost Marshal Apparel?
Chtěl bych pokračovat v limitovaných sériích tak, aby značka měla svoji identitu, ale i exkluzivitu a zachovala si punc jisté výjimečnosti. Masovost sice generuje profit, ale požírá originalitu a z věcí se stává nudná konfekce. To je cesta, kterou rozhodně jít nechci.
8
rozhovor
8
Předchozí článek:
Best of Scorpions
Další článek:
Blur