(kromě Čech, protože my žádný takový nemáme, haha). Track Praise You (Mercer Late Night Edition) byl odstraněn kvůli autorským právům ze Soundcloudu, ale můžete si ho poslechnout alespoň tady:

Fatboy Slim měl vždycky náskok několik dinosauřích šlápot před zbytkem elektronické scény. Dodnes aktivní producent a DJ nikdy neztratil kredibilitu, je považován za jednoho z pionýrských tvůrců a především je mu připisován průlom taneční klubové hudby do mainstreamu. Dodnes zdobí line-upy všech prestižnějších tanečních festivalů. Jedna z jeho klasik z roku 1999 Praise You dostala letos nový facelift, tempo poskočilo na úroveň elektro-houseových „bigroomů“, přičemž byly zachovány všechny signifikantní melodie a vokály. Strůjcem nového monstra je vycházející hvězda francouzské elektro scény Mercer. Je víc než pravděpodobné, že tenhle chytlavý track, napuštěný novou krví, bude jednou z ikonických hymen letošních party festivalů po celém světě

Jednoduché jak facka. Britští docenti nařachaného zvuku, kandidáti breakbeatových věd The Chemical Brothers vydávají po pěti letech novou desku s názvem Born In The Echoes. Vyjde 17. července a bude na ní spousta zajímavých hostů jako Q-Tip, St. Vincent, pozapomenutý Ali Love nebo Beck. První singl už je venku, nezní nikterak zastarale, ale zároveň ctí klasickou „chemickou“ formuli.

Charlie Duff aka Matrixxman se konečně pochlapil a 10. července mu na Ghostly International vyjde celá deska s názvem Homesick. Augmented je malá ochutnávka z ní. Nese se v duchu přísné, strohé, ale kosmicky elegantní kombinace vlivů detroitského techna, elektra a až ambientních krajin v černobílé. Bude to zážitek na vědecké úrovni.

Berlínská strohost a skandinávský chlad. Na kůži a kosti ostrouhaný track je krásný asi jako ledová tříšť, o kterou si pořežete ruku, konečně ucítíte svůj tep i teplotu a vůni vlastní krve.

MSCLS z Austinu patří posledních pár měsíců mezi růžky vystrkující producenty a remixéry. Jeho verze tracku od klokánka Acaddamy je perfektní vyváženost klasického house a stále populárnějšího g-house. Má zabijácky sexy basovou linku, která vás prostě nenechá v klidu ani na jednu pikosekundu z celkové délky šesti minut a jedenácti vteřin.

bezstarostnost a jasný otisk spontánnosti, protože celá věc vznikla během jednoho studiového setkání, z toho čiší na sto honů.

Main Course patří k mým v současnosti nejoblíbenějším labelům. Skoro nikdy nesáhnou vedle a celý jejich katalog je ideální záležitost na hraní v klubech, ale třeba i v rádiu. Saint a UNIIQU3 dělali na téhle věci na dálku a má jednoduchou filozofii. Klubové parties by měly být zónou, kde se lidé neposuzují navzájem. Kdo má co na sobě, jak tančí, jaký má make-up, co pije za drink a za kolik. Zároveň je Yo (I‘m Lit) něco jako ‚tribute‘ klasickým klubovým vzorům, na kterých oba vyrůstali. Radost,