text JAROSLAV ŠPULÁK (PRÁVO)

Foto Jimmy Hubbard

V případě Mika Pattona, zpěváka Faith No More, nejde ani tak o to, že z jeho mozku hudba vysloveně cáká. Takových lidí je spousta. Podstatný je jeho široký stylový záběr a invence, s jakou do žánrů vstupuje. Následující výběr z projektů jeho přelétavého génia je opravdu divotvorná exkurze.

První Pattonův kapelní projekt, který vznikl čtyři roky poté, co povstali Faith No More. Na startu vedle něho stáli kytarista a klávesový hráč Trey Spruance, baskytarista Trevor Dunn, saxofonista The Lengyel a bubeník Jed Watts. Sestava se časem měnila, ale Patton, Spruance a Dunn zůstali do konce. V zahradě experimentálního metalu zdánlivě lehkovážně napojeného na popové postupy nahráli tři studiová alba – Mr. Bungle (1991), Disco Volante (1995) a California (1999). Je to nejznámější Pattonův projekt.

Dan The Automator, známý z Deltron 3030 nebo produkováním Gorillaz a Kasabian, nalákal ke spolupráci americkou zpěvačku Jennifer Charles a Pattona. Nahráli album Nathaniel Merriweather Presents... Lovage: Music to Make Love to Your Old Lady By (2001), na němž je šestnáct položek ve stylech jako trip hop, downtempo a hip hop. Mezi zpívajícími hosty jsou Damon Albarn, Kid Koala nebo Afrika Bambaataa. I díky hlasům Charles a Pattona je to opravdu sexy deska.

Mike Patton, Dave Lombardo (Slayer), Buzz Osbourne (Melvins) a Trevor Dunn z Mr. Bungle, čili smetánka alternativního rocku a metalu. Fantômas jsou kapela spousty nápadů a řady odkazů, ať už na filmové melodie, počítačové hry, nebo rockové fígle. Jejich alba nemají takový tlak jako živé koncerty, přesto vyšla čtyři – Fantômas (1999), The Director’s Cut (2001), Delirium Córdia (2004) a Suspended Animation (2005). Jsou na nich krátké hudební plochy plné agresivity a šílených nápadů.

Osmnáct minut trvá čtyřskladbové minialbum Irony Is a Dead Scene, které vzniklo poté, kdy z kapely The Dillinger Escape Plan odešel původní zpěvák Dimitri Manakakis. Je to lahůdka pro milovníky experimentálního metalu a Pattonova kontrolovaného bláznovství.

V téhle superskupině se sešly legendy alternativního rocku. Vedle Pattona kytarista Duane Denison z The Jesus Lizard, baskytarista Kevin Rutmanis z Melvins, kterého v roce 2012 zastoupil Trevor Dunn z Mr. Bungle, a bubeník John Stainer z Helmet. Svým zvukem se asi nejvíce přiblížili tomu, co dělal Patton s Faith No More. Vydali čtyři alba – Tomahawk (2001), Mit Gas (2003), Anonymous (2007) a Oddfellows (2013).

Spojení norského filmového skladatele Johna Kaady a Pattona je zvláštní proto, že každý pochází z jiného hudebního světa. Vznikly povedené, leč na poslech těžké desky, jež jsou příspěvkem hudební avantgardě. Na Romances (2004) i Live (2007) jsou skladby inspirované tvorbou Chopina a Mahlera, podpořené scénickou dramatičností a tajuplností.

Patton dokázal své fanoušky zaskočit hned několikrát. Málokdo z nich ale čekal, že se symfonickým orchestrem nahraje album s vlastními verzemi italských popových šlágrů padesátých a šedesátých let minulého století. A překvapil i dobrou italštinou.

Plán byl ambiciózní: nahrát dobré popové album. A měl to být pop podle Mika Pattona. Stejnojmenné dílo vyšlo v roce 2006 a přineslo opravdu chytlavé písně. Do hitparád se ale nedostaly. Na seznamu studiových hostů jsou Massive Attack, Norah Jones, beatboxer Rahzel, Amon Tobin, Dub Trio a další.

Na kolekci nahrané s newyorským hiphopovým dýdžejským triem je třiadvacet krátkých hudebních forem, ve kterých se pojí mnohé. The X-Ecutioners dostali přístup k soukromé sbírce Pattonových vinylů, aby si vybrali pasáže pro samply, slyšet je salsa, filmové citáty, rock, funky i spousta hip­hopových klišé.

Napsal muziku i pro pár filmů, počínaje krátkometrážní černobílou komedií A Perfect Place Derricka Scocchera (2009) a konče velkými produkcemi Zastav se a nepřežiješ 2: Vysoké napětí (2009), Osamělost prvočísel (2010) či Za borovicovým hájem (2012). Z jeho mozku je i hudba k sedmi počítačovým hrám.

Mike Patton & John Zorn

(1992–?)

Mr. Bungle

(1985–2004)

Fantômas

(1998–?)

Tomahawk

(1999–?)

Peeping Tom

(2000–?)

Lovage

(2000–?)

Patton & The Dillinger Escape Plan

(2002)

Patton & Kaada

(2004–2007)

General Patton vs. The X-Ecutioners

(2005)

Mondo Cane

(2010)

Cesty Pattona a ikony jazzové avantgardy Johna Zorna se protnuly mnohokrát. Zorn produkoval debut kapely Mr. Bungle a předtím i potom několikrát přizval zpěváka do svých alb a projektů. Těžko vyjmenovat všechny, třeba však zmínit společnou nahrávku Hemophiliac s Ikuem Morim, hostování s Painkiller a Naked City či projekt Moonchild Trio.