text JAROSLAV ŠPULÁK (PRÁVO)

foto Universal Music

Prožila si to celá řada kapel. Na začátku jejich úspěchu je zvuk, jenž je charakteristický a svým způsobem nezaměnitelný. Potom ale přijde zpravidla přirozená potřeba ho posunout a změnit. Někdo to udělá více, jiný méně, v obou případech se ale napjatě čeká na reakci fanoušků. Britští Mumford & Sons
to právě prožívají.

Když v březnu představili písničku Believe, poprvé demonstrovali, jak bude jejich nový sound znít. Mnohá zahraniční média skladbu označila za změť prvků charakteristických pro U2 a Coldplay. Všechna se ale jednomyslně shodla na tom, že dosud akustický zvuk Mumford & Sons je – alespoň pro tuto chvíli – minulostí.

Řeč je vlastně i o nové desce Wilder Mind, která je čerstvě na světě a přináší možná trochu nečekané změny. Jinými slovy Mumford & Sons jsou dnes už rocková kapela.

„Cítili jsme, že opakovat znovu to samé prostě není pro nás,“ řekl magazínu Rolling Stone zpěvák a kytarista Marcus Mumford. „Máme širší vkus a otevřené srdce. Nikdo z nás neměl chuť nahrát Babel 2.“

Inspirace Led Zeppelin

V rozhovoru také prozradil, že nejvíce hudebníky při nahrávání alba inspirovaly desky jejich oblíbených rockových kapel.

Stále jsme dost překvapeni, že se naše písničky hrají i mimo Londýn

„Ne, ne,“ uklidňuje Mumford přesto fanoušky, „nemám pocit, že bychom odešli někam zvlášť daleko. Použití nových zvuků pro nás bylo přirozené. Může to vypadat, že to byl experiment, ale z našeho pohledu jsme se zkrátka dostali tam, kam jsme se dostat měli. Nikdy jsme nebyli nerozlučně spojeni s nějakým typem nástroje.“

Pravda je ovšem taková, že změny přicházely postupně. Teprve v říjnu roku 2013, během turné k minulé desce Babel, odložili mládenci akustické instrumenty a vzali do rukou elektrické. Potom takto natočili demosnímek, který v následujících týdnech poslouchali a nechávali na sebe působit.

„Od Led Zep­pelin přes Fleetwood Mac a Dire Straits až po Radiohead,“ vysvětlil a ještě jednou tím potvrdil, že by jejich ortodoxní příznivci mohli být zaskočeni. Uvedené formace koneckonců přímo vybízejí k tomu domnívat se, že se do písniček jinak dosud poměrně striktně akustické formace vloudí zvuk elektrických kytar a mnohem větší drajv, než jaký byl na minulých dvou počinech. Slyšet jsou také syntezátory, melotron nebo bicí automat.

Změnou je ostatně také to, že zatímco drtivou většinu textů na předešlé dvě desky napsal on, tentokrát se v tomto ohledu pochlapili i jeho kolegové. „Chodili s opravdu skvělými texty, které pro mě byla radost zpívat. Vychutnat si jako interpret i písně někoho jiného byl opravdu osvobozující zážitek,“ vysvětlil.

Starý producent se

může vrátit

O předešlé dvě nahrávky se jako producent staral Markus Dravs. V čase realizace Wilder Man pracoval však na novince Florence and the Machine, a neměl tudíž čas. Britové si tedy jako producenta vybrali Jamese Forda, jehož styl práce poznaly předtím například kapely Arctic Monkeys či Haim.

Podle klávesisty Bena Lovetta Ford zamýšlené změny podpořil. „Měli jsme skutečnou potřebu udělat to jinak a vlastně se nám změna na postu producenta trochu hodila.

„Zamilovali jsme si i rockové bicí, těch je na desce také dost. Tím pádem se změnily struktury skladeb i dynamika a došlo na větší barevnost,“ dodává ještě Mumford.

Měli jsme skutečnou potřebu udělat to tentokrát jinak

Markus byl velmi úzce spojen s našimi předešlými nahrávkami. Už ale během pauzy, kterou jsme si dali v minulých měsících,

jsme zkoušeli něco jiného. V jistém momentě prostě musíte zkusit nové věci. Kolektivně jsme cítili, že je čas to udělat. Ale Markus ví, že další nahrávku můžeme klidně dělat zase s ním,“ vysvětlil.

Redaktor Rolling Stonu se v rozhovoru muzikantů z Mumford & Sons zeptal, jestli příchod nového zvuku má co do činění se záměrem hrát na velkých stadionech. Zpěvák a baskytarista Ted Dwane na to odpověděl: „Opravdu nevím, neplánujeme. Popravdě řečeno jsme stále ještě dost překvapeni z toho, že se naše písničky hrají i mimo Londýn. Uvidíme.“

Skupina Mumford & Sons vznikla v Londýně v roce 2007. Pozornost upoutala už zásluhou svého prvního alba Sigh No More (2009) a skladeb Little Lion Man, Winter Winds nebo The Cave. Za to všechno obdržela tři Billboard Music Award, jednu Brit Award,
jednu Q Award a byla šestkrát nominována na Grammy. Jen v USA alba prodala více než 2,4 milionu kopií a v roce 2011 bylo třetím nejstahovanějším v Americe – hned po Born This Way od Lady Gaga a 21 od Adele. Druhá studiová deska Babel vyšla v září 2012 a v USA se jí za měsíc prodal více než milion. Kolekce se stala Albem roku při předávání cen Grammy, uspěla i na Brit Awards a Juno Awards. Kapelu tvoří Marcus Mumford
(kytara, zpěv), Ted Dwane (zpěv, baskytara), Ben Lovett (zpěv, piano, synthetizer) a Winston Marshall (zpěv, kytara).