Úctyhodný dárek připravil Supraphon k příležitosti nedožitých pětasedmdesátých narozenin Miloslava Šimka. Jde o masivní kolekci deseti CD mapujících éru po Grossmannovi, tedy s Luďkem Sobotou a Petrem Nárožným. Tato trojice byla převážně spjata s divadlem Semafor a kompilace tak svým způsobem funguje i jako časosběrný dokument o části repertoáru divadla. Mimovolně tak při poslechu člověk vzpomíná i na Pavla Bobka, který v této době v Semaforu účinkoval a jehož písně pojily jednotlivé scénky nejen na jevišti, ale fungují stejně i v rámci kompilace. Přiložený booklet je bohatý na doprovodný materiál a seznámí posluchače s pozadím vzniku jednotlivých představení tak detailně, jako kdyby autorům koukal přímo pod ruce.

Jistě, některé části trochu ztrácejí vtip. Hodně je to cítit třeba v případě

záznamu pořadu Zavěste, prosím, volá Semafor, kde posluchač neznalý dotazovaných osob nebo tehdejší oficiální kultury nebude asi tušit, která bije. Na druhou stranu velká část scének zlidověla a Šimkův humor patřil k tomu nejlepšímu, co se tehdy do československé televize a rozhlasu dostalo. Je proto skvělé, že po velkém souborném vydání jeho práce s Grossmannem přichází nyní pokračování. A tím archiv zdaleka není vyčerpán...

Olbřímí sága George R. R. Martina jménem Píseň ledu a ohně je fenoménem posledních let. Hodně tomu pomohl televizní kanál HBO, který knihy zpracoval formou seriálu, jehož pátá řada se začala vysílat minulý měsíc. A u nás před pár dny vyšla třetí audiokniha pojmenovaná Bouře mečů. Role vypravěče se zhostil František Dočkal, který načetl již předchozí dvě knihy Hra o trůny a Střet králů. Pokud si pouštíte mluvené slovo na cestách autem, připravte se na hodně dlouhou výpravu – všechny tři vydané romány už dávají na dvanácti discích dohromady přes sto padesát hodin ve formátu MP3 a Bouře mečů je z nich nejdelší. Martin knižní podobu dokonce rozdělil na dva samostatné díly.

Ačkoli se to kvůli aktuálnímu úspěchu nemusí zdát, epický příběh bojů o moc mezi několika šlechtickými rody fiktivního Západozemí se začal psát již před

téměř dvaceti lety. Hra o trůny vyšla v létě roku 1996 a téměř okamžitě začala sbírat různá ocenění včetně prestižní sošky Hugo. Audioverzi celé ságy u nás vydává Tympanum v edici Načteno, koupí cédéček tak přispějete na rozšíření knižní databáze pro zrakově postižené spoluobčany.

Nechce se tomu věřit, ale Žerykovi už je osmdesát pět let. Rozdává tak radost již páté generaci dětských i dospělých posluchačů. Bez přehánění můžeme říct, že příhody Spejbla a Hurvínka patří k základním pilířům nejen českého loutkového divadla, ale především mluveného slova. Desky s jejich příběhy vycházely už za první republiky, kromě divadelních a rozhlasových her vznikly i televizní adaptace a filmy.

Žeryk se na scéně objevil poprvé v dubnu roku 1930, v té samé hře se představila i Mánička. Od té doby všechny postavy trochu změnily vzhled, v případě pejska však nejmarkantněji, čehož si lze dobře všimnout například v odlišném provedení uší. Věrný foxteriér se v příbězích sice drží většinou zkrátka, ale občas se stal hlavní postavou, a existují dokonce hry, ve kterých lze jeho štěkotu rozumět jako lidské řeči.

Supraphon, který rozhlasové hry Spejbla a Hurvínka vydával už před 2. světovou válkou, nyní dal do kupy kompilaci nazvanou Ať žije Žeryk! aneb 85 let spolu. Najdeme na ní archivní nahrávky napříč generacemi, desku doprovází neobvykle zpracovaný booklet popisující mnoho zajímavostí ze Žerykova života i procesu vzniku loutky. A teď pozor, za pár let bude Spejbl slavit stovku!

Vojna a mír, Lev Nikolajevič Tolstoj. Stačí si to říct nahlas a kromě literárních nadšenců si většina dílo spojí spíš se střední školou a klepáním se v lavici, aby o tom nemusel jít povídat k tabuli. Komu se ale podařilo ostych překonat a ponořil se do románu hlouběji, byl odměněn obrovskou epopejí postav a událostí tak, jak to uměli jen ruští realisté. A právě neopakovatelné kouzlo ruské klasiky se podařilo zvýraznit v rozhlasové dramatizaci z roku 1978, kterou nyní vydává v reedici Radioservis.

Velikou zásluhu na tom má kolektiv herců, kteří se k nahrávání sešli. V roli Bezuchova se představil Eduard Cupák, mladého Bolkonského ztvárnil Viktor Preiss, Anatola Kuragina Václav Postránecký, Rostova František Němec. A to jsme nakousli jen malou část ansámblu. Je to však režie Jiřího Hořčičky, která z poslechu desky dělá zážitek. Pokud

znáte jeho vynikající dramatizaci Čapkovy Války s mloky nebo Bulgakovova Mistra a Markétky, jistě tušíte, že Vojna a mír, jakkoli obrovská a pro mnohé těžkopádná klasika, v jeho pojetí bude stát za to.