text Lucie Drugdová

foto Mystic Production

Kdyby byl její hlas žena, nosil by podvazky, vysoké podpatky a na rtech rudou rtěnku. Řeč je o bývalé zpěvačce skupiny Moloko Róisín Murphy, která světu po osmi letech předhodila třetí sólové album Hairless Toys. „Jeho název vznikl jen díky nedorozumění,“ přiznala drobná Irka Headlineru spolu s tím, proč ve studiu pláče a není jako Brigitte Bardot.

„Od momentu, co jsem se seznámila s Markem a vzniklo Moloko, už šlo jen o to, co jiného ještě dokážu. A já chtěla dokázat co nejvíc,“ vypráví jednačtyřicetiletá Róisín Murphy o začátcích kariéry ve známém elektropopovém duu. Dnes už ale jede tahle blonďatá zpěvačka skoro deset let sólo. Po osmi letech od minulé desky a dvou dětech vydává třetí album, které je říznuté jazzem, housem i gospelem.

Hairless Toys je prvním albem, které vydáváte jako matka. Byly dvě děti hlavním důvodem, proč deska přišla na svět až po osmi letech?

Ve skutečnosti jsem celé album napsala, když byly děti loni na dovolené s prarodiči.

Strávily skoro pět týdnů na Bahamách a já se tak mohla vrátit ke svému starému já. Prostě jako kdybych se ve vteřině přesunula zpátky do bezstarostných prázdninových dní, jen abych zase mohla vytvořit desku. No a s producentem Eddiem Stevensem se nám podařilo ještě víc, než jsme očekávali. Napsali jsme totiž v krátké době asi pětatřicet písniček.

Nakonec jich ale vyšlo jen osm. Plánujete ostatní někdy vydat, nebo jsou nepoužitelné?

Když jsme dávali dohromady desku, počítali jsme, že na ní bude devět deset skladeb, možná i jedenáct. Jenže já se pak zaposlouchala a ucítila jsem, že správně je osm. Neumím vysvětlit proč, ale vím, že to tak má

Skladba Gone Fishing z nového alba Hairless Toys je inspirovaná dokumentárním filmem Paris Is Burning.

být. Z těch ostatních asi udělám ještě jedno album. Tentokrát jsme dokončili čtrnáct písní a zbyla tedy víc než polovina, na kterou se v budoucnu můžeme zaměřit.

Četla jsem, že vaše texty jsou teď mnohem realističtější a hlubší než dřív.

Ani bych neřekla, že mé písně mají větší hloubku. Ale osm let jsem byla mimo šoubyznys, nejezdila jsem na turné ani nepsala alba. Žila jsem skutečný život. Když o tom přemýšlím, tak možná mé skladby jen přestaly být emočně univerzální. Například ve srovnání s deskou Overpowered, na níž šlo víc o průmyslové psaní, aby se lidem zalíbila. Tehdy jsem nezbytně nemusela cítit přesně to, o čem jsem psala.

Ke vzniku skladby Gone Fishing vás inspiroval dokumentární film Paris Is Burning, který je o afroamerické gay komunitě v New Yorku a fenoménu pořádání bálů v osmdesátých letech. Jaká scéna vás dostala natolik, že jste se rozhodla námět použít?

Poprvé jsem film viděla minulý rok a tehdy mě naprosto uchvátil i dojal. Dívat se na něj pro mě bylo jako jíst čokoládu. Užívala jsem si každý maličký kousíček z něj, a proto asi nedokážu říct, která scéna mě inspirovala. Ohromil mě spíš celek. Je to film o kráse, okázalosti, extravaganci a lidech, kteří nikdy nebudou zapadat do většinové společnosti. Jestli mám být upřímná, tak se mě velké množství těch věcí týká také. Myslím, že

Název alba a písničky Hairless Toys mi připadá trošku jako dvojsmysl. Má pro vás nějaký konkrétní význam?

Abych byla upřímná, tak pro mě nemá vůbec žádný. Celý název je jedno velké nedorozumění, proto mě tak přitahuje. Odešla jsem totiž z nahrávacího studia, aniž bych skladbu pojmenovala, a tak jí musel dát nějaký název producent Eddie. Jenže při poslechu místo Careless Talk (bezstarostné tlachání) rozuměl Hairless Toys (holé hračky), a tak to napsal. A proto pro mě nic neznamená. Nevymyslela jsem ho, neřekla jsem ho, nenapsala jsem ho. Ale líbí se mi myšlenka, že nikdo jiný by svou desku takhle nepojmenoval.

jsem byla vždy velmi extravagantní umělkyní, která toho ve svých vystoupeních chce říct strašně moc. A proto jsem ve filmu cítila určité podobenství.

Posledních osm let jsem žila skutečný život

Jen já. Navíc si lidé pod tím názvem mohou představit cokoli a interpretovat si ho podle sebe.

Na mě působí trošičku eroticky. Stejně jako váš hlas. Víte, že pro spoustu mužů je ohromně sexy?

Vážně? To mi snad ještě nikdo neřekl. Ale nevnímám se jako Brigitte Bardot v Je t´aime. Víte jako Je t´aime (vzdychá a směje se, pozn. aut.). U mě se totiž asi netočí všechno

jen kolem sexu jako u ní. Vlastně si ani nemyslím, že bych byla nějaká sexy ikona.

Nikdy jste nechtěla přijmout ani roli normální pop star. Doslova jste prohlásila, že nestojíte o to mít před barákem zaparkovaný vrtulník a žít jako P. Diddy. Jak tedy vypadá život nenormální pop star?

Nejsem žádná prvotřídní superstar, která se obklopuje přežitky. Patřím někam doprostřed toho všeho, a tak mi to vyhovuje.

Nepotřebuju mít vztah, abych byla úspěšná

Nejznámější skladba skupiny Moloko se jmenuje Sing It Back.

Jedna věc vás ale od dob Moloka stále provází, a to je producent Eddie Stevens. Tentokrát jste spolu dokonce poprvé psali i texty. V čem je pro vás spolupráce s ním jedinečná?

Já a Eddie se známe dvacet let a skrze hudbu jsme toho strašně moc zažili. Jsme jako bratr a sestra, kteří si toho nemusí příliš vysvětlovat, protože si rozumí i beze slov. Naše spolupráce je naprosto přirozená. Společná tvorba desky tak byla tím posledním krokem v rozvoji našeho pracovního vztahu. Eddie byl v Moloko klíčová osoba k tomu, abych mohla dělat dobré živé show. Mark byl totiž sice brilantní producent, ale také stydlivý člověk.

fungovat samostatně a být za sebe odpovědná. Byl to pro mě důkaz správné volby v kariéře. Toho, že nepotřebuju mít vztah, abych byla úspěšná. Což jsem si předtím nemyslela.

Nezbylo z těch dob přece jen alespoň něco, po čem se vám občas zasteskne?

Vlastně ne. Hraní v Moloko jsem si tehdy opravdu užívala. Ohromovalo mě, že se mi podařilo vybudovat hudební kariéru, i když jsem o ni nikdy neusilovala. Chtěla jsem být vizuální umělkyní. Já a Mark jsme byli mnoho let velmi zamilovaní, cestovali jsme spolu, vytvářeli, objevovali úžasné věci. Jenže stejně tak úžasné bylo i vydat své první sólové album. Uvědomila jsem si totiž, že dokážu

Žiju hezký život, mám nádherný dům, krásné auto, jezdím na dokonalé dovolené. Asi si teď říkáte, že je to nuda, viďte? Ale já svůj život miluju. Není totiž moc lidí, kteří by měli to, co já.

Tohle všechno máte ale také díky kapele Moloko, v níž jste nastartovala kariéru. Stýkáte se s bývalým kolegou a partnerem Markem Brydonem, nebo máte stále špatný vztah?

Neskončilo to vůbec dobře, takže už nemáme žádný druh vztahu.

To už se spolu ani nebavíte?

Ne, ne. Už spolu vůbec nemluvíme.

Vždy jsem hudbu dělala celým svým srdcem

Pokaždé se snažím vytvořit mistrovské dílo

a hlavně mohu udělat celé album. Byla to předehra mé nové desky, takže nebýt italského projektu, dnes bych tady neseděla a nepovídala bych si s vámi o Hairless Toys.

Při práci na posledním albu jste zmínila, že chcete vytvořit veledílo. Myslíte, že se vám to s Hairless Toys povedlo?

Snažila jsem se. Ale jde hlavně o radost z experimentování a posouvání hranic, které dokážete překročit. Upřímně, já se pokaždé snažím vytvořit mistrovské dílo. A dál budu. Hlavně si ani nemyslím, že bych někdy udělala jediný tón cynické hudby. Vždy jsem ji totiž dělala celým svým srdcem.

Eddie Stevens s vámi v loňském roce spolupracoval také na EP Mi Senti s coververzemi italských písniček. Tohle nahrávání bylo pro vás asi hodně emotivní. Prý jste se ve studiu dokonce rozbrečela…

Ano, rozplakala jsem se. Najednou jsem totiž nemohla dál zpívat, byla jsem frustrovaná vlastním hlasem. Když si píšete skladby sama, máte tendenci držet se svého rozsahu. U coververzí jsem se musela opravdu snažit, abych ho alespoň o něco rozšířila. Víte, Mina, jejíž skladbu jsem přezpívávala, je totiž úplně jiný typ zpěvačky, takže pojmout dílo, jakým je Ancora Ancora Ancora, pro mě byl skoro nadlidský výkon. Přirovnala bych nahrávání k posilování v tělocvičně. Kdybych se ale držela celý život jen svého rozsahu, nikdy bych ho nemohla zvětšit.

Existuje nějaké pojítko mezi Mi Senti a novým albem Hairless Toys? Četla jsem, že vás italský kousek velmi ovlivnil….

Hlavním pojítkem je Eddie. Až na Mi Senti jsem si totiž uvědomila, že s ním chci

Nebyl ten typ, který by přemýšlel o šoubyznysu a velkolepých představeních. Takže byla spousta chvil, kdy jsem Eddieho rady a pomoc vážně potřebovala. Proto je obrovskou součástí toho, kdo dnes jako umělec jsem.