text Kay Buriánek

foto archiv grey days

Šedivé dny snílka Luky

Lukáš Krol aka Grey Days je takový můj ‚pen friend‘. I když je tohle označení v době digitálních médií vlastně dost zavádějící. Narazil jsem na něj při brouzdání netem, když jsem hledal další zajímavé grafiky pro vlastní projekty. Pracoval pro spoustu zajímavých zahraničních kapel. A spolu jsme udělali – nebo spíš on pro mě – hodně plakátů, které tu budou navždy.

Co si pamatuji, tak jsem si kreslil vždycky hodně, školní sešity byly pokreslené víc smrtkami a démony než zápisky.

Proč si říkáš Luka Reveur?

Na tohle jsem doufal, že se nebude nikdy nikdo ptát. Je to celkem trapné. Vzniklo to v době rozmachu sociálních sítí. Já chtěl svou tvorbu nějak prezentovat na netu, ale nechtěl jsem používat své jméno, chtěl jsem něco originálního. Luka je zkrácenina

Znovu a znovu jsem si uvědomil, jak je dobrá vizuální prezentace důležitá stejně jako každé jídlo chutná šestkrát tolik, když je lákavé pro oči. A jak je nezbytně nutné, abychom o těch, kteří dělají neobyčejné věci, věděli právě proto, že třeba za svojí tvorbou nejsou tolik vidět.

Lukáši, od kdy maluješ?

Táhne se to se mnou už od mala, kreslím si od chvíle, co jsem zvládl vzít do ruky tužku.

Proč jsi založil vlastní značku Grey Days a jaké je její pokračování v současné době?

K tomuhle mě podnítilo hlavně to, že mi chybělo dělat si něco svého. Veškerý čas, který jsem věnoval tvorbě grafiky a kreslení, padl většinou na zakázky a mně chybělo tvořit si pro sebe. Pokračování je docela smutné, klasicky to dojelo na nedostatek času. A momentálně už Grey Days používám jako takový prostor pro prezentaci své tvorby.

Čemu se nyní věnuješ především?

Jsou to převážně designy pro kapely, merchandise, plakáty. Nebo dělám grafiku pro značky oblečení, kterou pak využívají jako potisky na textil.

jména Lukáš a Reveur je francouzsky snílek, protože jsem myšlenkami stále někde mimo. Tenhle pseudonym jsem ale přestal před nějakým časem používat, asi už stárnu.

Na čem pracuješ právě teď a jaké jsou nejbližší pracovní plány?

Momentálně dělám na designech pro pár kapel z venku, ale nerad bych jmenoval, když ještě nemám nic schválené. Jinak se

Chodíš někam do práce, nebo děláš sám na sebe?

Vlastně obojí. Už čtyři roky dělám jako grafik u značky Meatfly. A ve volném čase dělám sám na sebe.

Pro koho nejzajímavějšího jsi dělal designy, čeho si ceníš nejvíc?

Tohle je těžké říct. Cením si skoro všech zakázek, ale víc mě těší, když dělám grafiku pro kapely, které sám poslouchám, a značky, které se mi líbí. Za poslední dobu to byly třeba kapely Comeback Kid z Kanady nebo australské Paper Arms. Ze značek určitě Abandon Ship z Anglie.

Měl jsi někdy svoji autorskou výstavu?

Ne, zatím neměl. Přemýšlel jsem nad tím už několikrát, ale vždy jsem došel k názoru, že nedělám natolik speciální věci, abych se tím měl takhle prezentovat.

Jaká je největší dostupná meta, pokud takhle vůbec uvažuješ?

Vždycky jsem chtěl spolupracovat s kapelami a lidmi, které mám rád. To se mi víceméně splnilo. Teď už uvažuji spíš v tom kontextu zdokonalování a nějakého uměleckého posouvání sebe sama.

nacházím v jednom z takových svých divných období, kdy většinu zakázek odmítám a přemýšlím víc o tom, kam sám sebe posunout dál. Chci se víc zaměřit na vlastní projekty. Jedna z věcí, kterou v blízké době chystám, se bude znovu týkat výroby textilu. Nebude to jen můj vlastní projekt, tak to snad chvíli vydrží.

Jakou posloucháš hudbu? Promítá se nějak zásadně do tvé práce a způsobu grafického vyjadřování?

Je rozdíl dělat pro zahraniční a tuzemské klienty?

Češi si víc vymýšlejí. Zahraniční klient má většinou jasno, co chce. Rozdíly jsou ale spíš v tom, zda je například kapela starší a známější, nebo začínající. Pokud pracuješ se světově známou kapelou, má za sebou už spoustu zkušeností v zadávání práce grafikovi a zároveň tě víc respektuje a oceňuje.

Baví tě komiks?

Jsem trošku takovej nerd, jenž čte komiksy, hraje na Playstationu a miluje sci-fi seriály. Komiksy si kupuji celkem pravidelně, většinou ty komerční od Marvel nebo DC.

Výtvarný grafik z Brna. Moc nemluví, hodně pracuje. Za výzorem trendy týpka se spoustou kérek se skrývá introvert s velmi vytříbeným grafickým viděním. Pracuje jako grafický designér pro skateboardovou a snowboardovou značku Meatfly. Založil vlastní brand Grey Days, v současné době spící, ne pro nedostatek invence, ale pro fatální nedostatek volného času. Lukáš totiž kromě práce navrhuje a kreslí jako freelance grafik pro pár dalších tuzemských značek a kapel, ale hlavně si dělá dobré jméno i mimo Čechy. Jeho rozpoznatelné designy, velmi často inspirované typickým old school tetováním, používá i celá řada poměrně známých kapel. Namátkou třeba Gallows, The Story So Far, Capsize, Feed The Rhino, The Flatliners, Baby Godzilla, Venn Records, Paper Arms, Palm Reader, Chunk! No, Captain Chunk, Tonight Alive nebo Comeback Kid.

Moje školní sešity byly pokreslené víc smrtkami a démony než zápisky

Jaké věci bys nikdy nedělal a s kým v žádném případě nespolupracoval?

Nedělal bych věci, jež podporují násilí, nebo třeba politické kampaně. Nemám rád namyšlené lidi a hlupáky, takové rovnou odmítám. Rád si vybírám, s kým budu spolupracovat, věnuji tomu přece jen svůj volný čas a ten nebudu zahazovat s něčím, co mi není příjemné.

Nechtěl bys zkusit i tetovat? Některé tvé věci k tomu přímo vybízejí.

Jo, jednou bych si rád osvojil tuhle techniku. Ale nemyslím si, že bych se tomu věnoval víc než grafice.

Když se kouknu do historie přehrávače, najdu tam hlavně kapely Citizen, More Than Life, Landscapes, The Menzingers, The National, Turnover, The Story So Far, Brand New. Hudba mě inspiruje, ale přímo neudává nějaký grafický styl. Ten se individuálně formuje podle toho, pro jakého klienta či kapelu dělám.