text šárka hellerová

foto Warner Music

Drones berou fanoušky do války

Bezpilotní letouny ve válce s terorismem zabíjejí více lidí, než si dovedeme představit. Kdo ale rozhoduje o tom, kdy má být zmáčknuta spoušť? ‚Lidské drony‘? Jak tenká je hranice mezi umělou inteligencí a člověkem, který nechá zemřít část svého já a nechá se manipulovat. O tom pojednává sedmé album Muse, jedné z nejzajímavějších rockových kapel současnosti. Dostalo název Drones.

Když střílíte, chcete zabít

Posadíte-li vedle sebe Matta Bellamyho, frontmana světoznámé rockové kapely Muse, a bývalého ministra zahraničí spojených států Colina Powella, o čem si budou povídat?

„Zeptal jsem se ho na tříštivé střely. Vnitřní bezpečnost jich nakoupila miliony. Když vás zasáhnou, explodují. Myslím, že jsou zakázané Ženevskou konvencí. Bylo o tom hodně psáno v konspiračním tisku a otázka byla, proč je kupují,“ vzpomíná Bellamy pro magazín NME na konverzaci při výroční večeři korespondentů v Bílém domě, kam se dostal díky známostem své bývalé partnerky Kate Hudson.

„Někoho sleduji a on netuší, co se děje. Nikdo nás nechytí. Dostáváme rozkazy, abychom tyto lidi připravili o život,“ přibližuje v dokumentárním snímku Dron operátor amerického bezpilotního letadla svou práci. Jeho cílem jsou islámští teroristé daleko v Afghánistánu, Pákistánu nebo třeba v Sýrii. Sedí v pohodlném křesle ve Virginii a místo videoher na příkaz zabíjí lidi. Mimochodem, stát Virginie má zákon, který zakazuje užívání dronů, včetně těch ‚hobby‘, pomocí kterých si telefonem vyfotíte svou zahrádku. Kolega našeho operátora doplňuje: „Nikdy nevíte, koho zabíjíte, protože nikdy nevidíte obličej, jenom siluetu. Ti, co rozhodují, nestřílí, nenesou to břemeno, to nesu já.“

V moderní společnosti, obzvlášť na Západě nebo v Americe, lidé, kteří odstřihnou emoce, vyhrávají

Když akceptujete, že by rozhodnutí o zabíjení dělal počítač, dostanete se do Terminátora 2

„Pro mě je tohle konečný bod. Když akceptujete, že by rozhodnutí o zabíjení dělal počítač, dostanete se do Terminátora 2. Celá ta věc je docela děsivá a myslím, že lidé nevědí tolik, kolik by měli o tom, kam to směřuje a co to znamená,“ říká Bellamy, který vidí souvislost mezi současnou posedlostí efektivitou a tím, že se v moderní společnosti nejlépe daří lidem, jimž chybí empatie.

Revolution změnila jeho pohled na amerického prezidenta, kterého do té doby považoval za sympatického chlapíka.

Lidské drony

Večeře korespondentů v Bílém domě, na níž byl frontman Muse hostem, se odehrála před třemi lety. Tak dlouho Bellamy s kapelou pracoval na nové desce, která je inspirována touto mrazivou mašinérií smrti.

Dnes drony pořád ještě ovládají lidé, ale co když je v budoucnu nahradí počítače? Mohou cíl určit podle podobných měřítek, jako je tomu dnes. Oblečení, zbraň, místo, odkud cíl pochází.

„Je tam mocenská struktura a je opojné být její součástí. Myslím si, že lidé, kteří dostanou možnost se do ní dostat, jsou ochotni obětovat část své morálky. Je to tlak skupiny. Takové to ‚Takhle to tady děláme, to jste nevěděl?‘ A než si všimnete, děláte před snídaní smrtící rozhodnutí,“ přemýšlí Bellamy o tom, jak je něco takového možné.

„Je to šílené, naprosto šílené, kolik lidí je zabito drony. Obama zjevně ráno vstane, oholí se, jde na snídani, dá si čaj a ještě předtím, než začne jeho den, se posadí do war roomu a učiní ta smrtící rozhodnutí. Tenhle ano. Ne tenhle. Zabít. Nezabíjet. Potom pokračuje ve svém dni, dá pusu dcerám,“ popisuje Bellamy NME, jak kniha Predator: The Secret Origins of the Drone

„Vypadalo to, jako že se připravují na nějaké masivní nepokoje. Řekl – byl to neuvěřitelný úlet a také mrazivý vhled do vojenské mysli: ‚Když jste venku v poli a chcete střílet, tak chcete zabít. Rychle a čistě. A to bylo celé. Dáme si dezert?‘ “ děsí se zpěvák chladnokrevné logiky, jež se zdá být ve Washingtonu normální.

Podle našich měřítek

je deska návratem

ke kořenům

kterého přímo řídí ruka někoho dalšího. Možná člověka, možná jiného lidského dronu, který poslouchá příkazy shůry. Mahurin takové lidské drony přirovnává k manipulovaným Borgům ze Star Treku a připomíná, že to nemusí být jen vojáci, ale kdokoli, kdo se nechá ovládat.

Zpět do sklepa

Zatímco příběh alba Drones zavede fanoušky britské formace na horkou půdu, hudebně se kapela dle svých slov vrací ke kořenům. „Podle našich měřítek je to návrat ke kořenům. Ano, je to vrstevnaté a bombastické, ale začátek toho procesu byl úplně jiný než obvykle.

„V moderní společnosti, obzvlášť na Západě nebo v Americe, lidé, kteří odstřihnou emoce, vyhrávají. Empatie je brána jako slabost. Tvoříme podmínky, ve kterých ji lidé musí potlačit, aby uspěli. Jestli má mít tento svět nějakou naději, musíme na empatii znovu nahlížet jako na sílu,“ myslí si frontman. Zároveň tvrdí, že nové album jeho kapely není klasickou politickou deskou.

Začalo to fascinací bezpilotní zabijáckou letkou. Pro příběh alba je ovšem stejně zásadní tenká linie mezi technikou a oním bezcitným způsobem uvažování, které Bellamymu tak názorně předvedl generál Powell. Ilustruje to ostatně i obal alba, jenž vytvořil kalifornský fotograf a ilustrátor Matt Mahurin: dron ovládaný ‚lidským‘ dronem,

gurua,“ vyprávěl Bellamy redaktorovi amerického Rolling Stonu.

Drony všude, i na pódiu

„Čekal jsem, že Mutt Lange bude víc zaměřený na to, co bude singl, co bude tím velkým hitem. On takový ale vůbec nebyl. Naprosto ho chytl náš koncept. Je to ten typ člověka, který se dostane umělci do hlavy a pochopí ho,“ pochvaloval si zpěvák spolupráci. Pro Bellamyho, který si zakládá na své tvůrčí svobodě, byla Langeova schopnost vcítit se do jeho záměru zásadní. „Jsem tak nějak rád, že nemusím spoléhat na mainstreamové postupy, abych se dostal k lidem. Myslím, že když se na ně příliš upnete, ztratíte část své nezávislosti. Musíte začít hrát určité hry a starat se o takové věci, jako je komerce,“ dodal.

Nahrávalo se ve Warehouse Studios ve Vancouveru a kapele to vyhovovalo. „Byla to neutrální půda. Jeli jsme tam a nemuseli jsme dělat nic jiného než žít a dýchat pro album,“ popisuje Bellamy.

Přes deklarace o návratu ke kořenům na albu kromě baskytary Chrise Wolstenholma, bicích Dominica Howarda a kytary a vokálů Matta Bellamyho uslyšíme i syntezátory a piano, v některých momentech dokonce v mnoha vrstvách. Zatímco v případě desky Muse trvají na tom, že se tentokrát drželi zpátky, slibují koncerty, které posunou jejich dosavadní pódiové pojetí. Bude-li to technicky možné, chtějí do scény zapojit i… drony.

Ještě někoho to děsí?

Zase jsme byli tři v jednom pokoji a koukali jsme na sebe. Myslím, že při předchozí desce The 2nd Law jsme strávili tolik času u mixáku, že jsme se jako kapela ztratili z dohledu,“ obhajuje se Dominic Howard před námitkou NME, že album nezní jako jejich o něco méně pompézní začátky na Showbiz (1999).

Trojici muzikantů se zkrátka přestalo zamlouvat, že na jejich posledních deskách je méně a méně písní, které by si mohli zahrát jen tak spolu naživo. A to se neslo ruku v ruce s rostoucím podílem doby, které při nahrávání alb trávili produkcí namísto hraní.

Při práci na Drones proto uplatnili dva postupy. Zaprvé začali tvořit u Bellamyho ve sklepě (oproti albu Showbiz prý nyní nebyl sklep oblepen kartony od vajíček a nevyskytovali se v něm pavouci). Zadruhé najali producenta. Angažovali Roberta ‚Mutta‘ Langa, který má za sebou zajímavou hudební historii. Produkoval například slavná alba Back In Black od AC/DC a Hysteria od Def Leppard. Ale také nahrávky „měkčích“ hudebníků od Bryana Adamse přes Nickelback po Shaniu Twain.

Než Bellamy Langa poznal, nebyl si volbou jistý. Bál se, že se jako producent bude nejvíc zajímat o to, co bude největší hit. Nepřál si proměnit se „v kapelu z Top 40“. Obavy se rozplynuly poté, co producenta navštívili ve Švýcarsku. „Je to velmi výstřední člověk, velmi uvolněný. Působí jako někdo, kdo už hodně dlouho nežije pod tlakem normální společnosti nebo života. Cítíte se s ním jako v přítomnosti nějakého

Všichni mrtví. Amen