text JAROSLAV ŠPULÁK (PRÁVO)

Foto shutterstock

Muzika a věda

Největší revoluci

přinesl rap

Vědci z Queen Mary University of London a Imperial Col­lege London zkoumali revoluce. Do studie, jejíž výsledky publikovali letos v dubnu v magazínu Royal Society Open Science, zařadili více než 17 tisíc skladeb, které se v letech 1960 až 2010 umístily v singlovém žebříčku Billboard Hot 100. Ve sledovaném období se podle jejich kvalitativní analýzy uskutečnily tři hudební revoluce.

Na počátku 60. let minulého století se z populární hudby začal vytrácet takzvaný dominantní septakord typický pro jazz nebo blues. Rok 1964 navíc výrazně poznamenala invaze rockového zvuku anglických kapel jako Beatles či Rol­ling Stones, a tak to období vědci označili za první revoluci.

Druhá byla ve znamení elektronické muziky a přišla po necelých dvaceti letech, kdy scéně začaly dominovat nové technologie, syntezátory, samplery a bubenické automaty. Třetí revoluci způsobila popularita rapu a hip hopu. „Tato revoluce byla největší,“ vysvětluje Matthias Mauch z Queen Mary University of London. „V naší analýze jsme totiž sledovali harmonii, a rap ani hip hop s ní nepracují. Důraz je kladen na hlas a rytmus. To byla skutečná revoluce. Najednou bylo možné mít popovou skladbu bez harmonie.“

Hudba

není horší

Zjištění stejného týmu vyvrací časté tvrzení, že současná populární hudba zní ve srovnání s minulostí příliš podobně. „Je fascinující vidět, jak se měnila hudební pestrost. Umíme totiž určit, jestli se prodejní žebříčky staly jednotvárnými,“ uvedl Mauch. „Mnoho lidí říká, že hudba je stále horší, ale my jsme nic takového nezjistili. V současnosti totiž neexistuje trend, který by znamenal směřování k jednotvárnosti.“

Dnes

to víc řve

V roce 2012 byly ale závěry vědců jiné. Počítačová analýza milionu písniček, kterou provedli odborníci ze Španělského národního výzkumného ústavu, ukázala, že od 60. let je scéna stále jednotvárnější. Podle ní dnes skladatelé využívají méně melodií i akordů a dohánějí to vyšší hlasitostí. „Našli jsme důkaz progresivní homogenizace hudebního diskurzu,“ shrnul výzkum Joan Serra, odborník na umělou inteligenci ze Španělského národního výzkumného ústavu. „Především jsme našli řadu numerických indikátorů potvrzujících, že pestrost hudby, měřená použitými akordy a melodiemi, se posledních padesát let vytrvale snižuje.“

Nejchytlavější

britskou písní je...

Skladba Wannabe v podání dívčí skupiny Spice Girls je nejchytlavější ve Velké Británii. Vyplynulo to z loňského experimentu nazvaného Hooked on Music, jehož autorkou je muzikoložka Ashley Burgoyne z univerzity v Amsterdamu. Do internetového projektu zapojila dvanáct tisíc lidí a jejich úkolem bylo prostřednictvím interaktivní hry určit, jestli znají některou z náhodně vybraných skladeb. Hra obsahovala tisíc hitů z období od 40. let 20. století až po současnost. Výsledky ukázaly, že nejzapamatovatelnější písní je právě Wannabe.

Žebříček sestavili vědci podle toho, jaký čas lidé v průměru potřebovali k tomu, aby dokázali určit, o jakou skladbu jde. Wannabe identifikovali v průměru po 2,29 sekundy, při jiných hitech byl průměr asi pět sekund.

Historicky

nejchytlavější je...

Nebylo to poprvé, kdy jeden vědecký tým vyvracel závěry jiného. V roce 2011 byly totiž zveřejněny výsledky průzkumu, podle něhož je nejchytlavější písničkou historie We Are The Champions od britské skupiny Queen. Vyplynulo to z práce vědců z londýnské Goldsmiths University.

Sledovali tisíce dobrovolníků, kteří měli za úkol zpívat určité písně. Díky tomu dospěli k závěru, že skladby, které si zpívali a tím pádem předtím zapamatovali, se vyznačují čtyřmi důležitými vlastnostmi: dlouhými a podrobnými hudebními frázemi, několika změnami ve výši tónů v hlavním motivu, přítomností mužských hlasů a výší hlasů, které vynakládají ve zpěvu největší úsilí. Na základě těchto bodů se We Are The Champions stala nejchytlavější. Na druhém místě skončila skladba Y.M.C.A. od Village People, na třetím Fat Lip od Sum 41, na čtvrtém The Final Countdown od Europe a na pátém Monster od The Automatic.

Rockeři

umírají mladší

Vědci z Centra veřejného zdraví na liverpoolské Univerzitě Johna Moorese v roce 2007 zjistili, že u rockových hvězd existuje dvoj až trojnásobně vyšší pravděpodobnost předčasné smrti než u zbytku populace. Studie vedená výzkumným pracovníkem Markem Bellisem sestávala z pozorování 1064 hudebníků za posledních padesát let. Zjistila, že sto z nich zemřelo v mladém věku a že ve většině případů je nejnebezpečnějších prvních pět let poté, kdy se rocker stane slavným. Neplatí to jen pro britské muzikanty, kteří jsou v ohrožení až 25 let po dosažení úspěchu. „Studie popisuje populaci rockových a popových hvězd, která je vzhledem ke zbytku populace vystavena neúměrnému riziku smrti spojené s alkoholem a drogami,“ uvedl Bellis.

Hudba je hlasitější,

dynamika dobrá

Ozzy Osbourne

je mutant

Smutná hudba

rozveselí

Dobrá hudba může

nahradit sex či drogy

Portál Sound on Sound publikoval v roce 2011 článek zvukového inženýra a skladatele Emmanuela Derutyho, v němž tvrdí, že hudba je dnes sice objektivně hlasitější, než byla v minulosti, ale její dynamika na tom není špatně. Přitom už pojem dynamický rozsah je podle Derutyho velmi problematický a vysoká hlasitost je často legitimním vyjadřovacím prostředkem, nikoli zlozvykem nebo projevem vidiny snadnějšího komerčního úspěchu. Hudba se podle něho dnes komponuje jinak než v minulosti a k novému způsobu patří i větší hlasitost. Dodal, že pokud je album vydané souběžně na CD a na vinylové desce, je na tom deska se zvukem zpravidla lépe.

Ozzy Osbourne si v roce 2010 nechal zmapovat genom. Provedli to vědci z americké biotechnologické společnosti Knome, kteří zkoumali i genomy několika univerzitních profesorů a vědců. Závěry byly překvapivé. Podle nich obsahuje Osbourneova DNA několik set tisíc genových mutací, které vědci dosud neznali. „Bude nám nějaký čas trvat, než je prozkoumáme, ale mnohé z nich se týkají procesů zpracování dopaminu v mozku,“ uvedl šéf týmu Nathaniel Pearson. Dodal, že u Osbourna je vyšší pravděpodobnost než u průměrného člověka, že po užití marihuany bude mít halucinace. A prý mu hrozí i vyšší riziko vzniku závislosti na alkoholu a kokainu. Vědci ve zpěvákově genomu objevili i stopy DNA člověka neandrtálského. „Dlouho jsme si mysleli, že neandrtálci už nemají v současnosti žádné potomky, ale nedávno se ukázalo, že obyvatelé Evropy a Asie mají v svém genomu stopy DNA neandrtálců. V Ozzyho genomu jsme objevili malý segment na chromozomu 10, který s největší pravděpodobností pochází od neandrtálců,“ sdělil Pearson.

Vědci z berlínské Svobodné univerzity loni uvedli, že smutná hudba nepůsobí na posluchače smutně, ba naopak. Dokládají to studií, v níž konstatují, že hudbu lze oceňovat nejen po stránce estetické, ale také jako činitele, který člověku v těžkých chvílích přináší útěchu a usměrňuje jeho negativní emoce. Výzkum, ze kterého vyšli, se zakládal na testování vzorku 722 lidí z celého světa. Sledovali, jak na ně působí melancholické melodie, a zjistili, že kladně. Smutná hudba měla – nezávisle na národní příslušnosti – na posluchače vždy spíše blahodárné účinky.

Lidé mají rádi hudbu ze stejného důvodu jako jídlo, drogy nebo sex. Oblíbené melodie totiž mozek podněcují k vyplavování dopaminu, chemické látky vyvolávající dobrou náladu. Před čtyřmi lety to konstatovali vědci Robert Zatorre a Valorie Salimpoor z Gillovy univerzity v Montrealu. Dopamin se podílí na schopnosti mozku těšit se na vzrušující hudební momenty a pak se jimi opájet. Je odpovědný za to, že z nich člověk pociťuje euforii. Výzkum, při němž vědci skenovali mozky lidí poslouchajících hudbu, ukázal, že se do mozku puzen hudbou vyplavuje dodatečný dopamin stejně jako při sexu, jídle nebo požívání drog. Vědci osobám při výzkumu pouštěli výhradně instrumentální muziku, neboť chtěli ukázat, že zpěv není pro vytvoření dopaminové reakce nezbytný.

Hudba je fenomén a není divu, že se jí věnují i četné vědecké týmy. Díky jejich práci nyní víme, že největší hudební revoluci přinesl rap, že se snad za dnešní populární muziku nemusíme stydět, že si lidé nejlépe pamatují píseň We Are The Champions nebo že rockeři umírají mladší. Co ještě vědci zjistili?