text jarda konáš

foto warner music

Nahrávání jako dada divadlo

Pražská pětice Peter Pan Complex vydává debutovou desku. Z indie holobrádků vyrostla sebevědomá kapela se zvukem, jaký na současné kytarové scéně není pravidlem.

„No a v patnácti jsme jeli na cyklistický tábor, kde byl vedoucí Rosťa, který ve zkratce balil všechny holky na kytaru, což my chtěli samozřejmě také. A když jsme se pak po létě zase každý rozjeli domů a po roce si zavolali, vypadlo z nás, že jsme se oba nezávisle na sobě začali učit na kytaru hrát. Začali jsme skládat společně, nejdřív na dálku, kdy jsme si nahrávky posílali po netu, a pak jsem v létě přijel ke Givinarovi a hrálo se. Takhle ta spolupráce trvala nějaký čas, já si pak také založil kapelu v Izraeli. Chtěl jsem hrát progresivní metal, ale neuměl jsem zabrnkat ani Nirvanu,“ uzavírá se smíchem Jordan.

Když se pak po maturitě vrátil do Čech, našel u Givinara bydlení a práce na něčem, co

Recenzi nové desky vám přinášíme na jiném místě, ale je třeba dodat, že se povedla. Velkou zásluhu na tom má spolupráce s producentem Michaelem Rendallem, který je pro takové kapely jako dělaný. Nejen o tom jsme si povídali se dvěma členy Peter Pan Complex, zpěvákem Jordanem Hajem a kytaristou Givinarem Křížem.

Kostrbaté začátky

„Když mi bylo deset, odstěhoval jsem se s rodiči do Izraele. A protože jsme s Givinarem bratranci, když jsem přijel na prázdniny do Čech, trávili jsme léto spolu,“ vysvětluje Jordan kořeny svých hudebních ambicí.

Problém byl, že nám bylo teprve osmnáct a nebyli jsme Radiohead

Na křtu EP na tuto pozici zaskočil kamarád Zdeněk Lichnovský, který pak v kapele zůstal. Peter Pan Complex byli kompletní.

Nový směr

Předělem mezi EP a aktuální deskou byl singl Wolfskin, který vyšel už na podzim roku 2012, ale v nové podobě se objevuje i na aktuálním albu. Givinar to vysvětluje následovně: „Wolfskin pro nás byla zásadní skladba, která udávala směr, který se chceme vydat. Nebyli jsme ale moc spokojení s verzí, která šla tehdy ven. A když jsem se pak sešel s Adamem Vopičkou, který tou dobou nahrával desku s The Prostitutes, dal mi tip na Michaela Rendalla, že s ním teď spolupracují. Tomu jsme Wolfskin poslali, on to znova přemíchal, dodal jí nový zvuk, a když nám vrátil výsledek, věděli jsme, že tohle je přesně ono. Z EP je dnes cítit, že jsme byli kapela, která šla poprvé do studia. Osmnáctiletí kluci, co si chtěli hrát na Radiohead, jenže měli ten problém, že jim bylo teprve těch osmnáct a nebyli Radiohead. Ale nová verze Wolfskin se povedla tak, až jsme si řekli, že pokud budeme nahrávat desku, tak zase s Michaelem Rendallem.“

I přes kostrbaté začátky se podařilo Peter Pan Complex dát dohromady a ještě jako čtveřice nahráli ve studiu Borise Carloffa debutové EP Unholy. Když se pak snažili přenést nové skladby na koncertní pódia, uvědomili si, že jim zvukově stále chybí druhý kytarista.

v budoucnu budou Peter Pan Complex, mohla začít. Jak už to tak ale bývá, rozjezd nebyl plynulý. „Nějak jsme to začali dávat dohromady ve dvou, byli jsme dost hipíci. Náš úplně první koncert vypadal tak, že jsme bubeníka sehnali půl hodiny před začátkem. Když jsme začali hrát, tak mi chytlo kombo. Zadoutnalo a shořelo, bubeník se složil, prostě v půlce koncertu položil paličky, zvedl se a odešel.“

Po této zkušenosti už se ale věci hýbaly správným směrem a kapela se začala formovat. Přišel baskytarista Csabba, brzy po něm sehnali bubeníka Oskara, který už z koncertů neutíkal. „No ale s ním to také bylo zvláštní seznámení. Domluvili jsme si sraz v Mekáči, ale Oskar, protože takový prostě je, nemohl přijít. A tak ten kluk, který nás s ním měl seznámit, za něj poslal někoho úplně jiného, s kým zrovna seděl tou dobou v hospodě. A to byl herec, takže ze sebe fakt dvě hodiny dělal bubeníka a my zjistili až potom, že Oskar je vlastně někdo úplně jiný.“

Připomínalo to divadelní text, který rozstříháte na jednotlivé věty a začnete je po vzoru dadaistů dávat pod sebe v úplně jiném pořadí.“

Ven z Prahy

I když s novým pojetím skladeb byli hudebníci spokojení, stále s tím trochu bojovali na koncertech: „Předskakovali jsme tehdy Tata Bojs a nikdo z nás nevěděl, jak máme jednotlivé písně hrát. Koukali jsme na sebe a ptali se: Hrajeme novou, nebo starou verzi? Takže výsledek byl, že jsme každý hráli něco úplně jiného a vůbec jsme nevěděli, co tam děláme. A to jsme se na ten koncert těšili, říkali jsme si, jak budeme vyhraní ze studia… Kdepak!“

K tomu nakonec zanedlouho došlo. Když byli Peter Pan Complex připravení, producent přiletěl a na osm dní se společně zavřeli ve studiu. Šlo o intenzivní práci. Slovo si opět bere Jordan: „Ještě před nahráváním jsme spolu komunikovali na dálku, kdy se nás Michael neustále ptal, co posloucháme, co máme rádi, jaký koncert nás teď nadchl, jaká deska zaujala. Tím nejen on, ale i jeho tým pronikli do našeho hudebního světa, věděli, na co jsme naladění, a mohli s tím pracovat. Stejně tak jsme mu posílali naše vznikající písně, dema, klidně i úryvky, což pro nás byl úplně nový přístup. A když jsme se pak shodli na studiu, termínu a Michael přiletěl, věděl dobře, jaké věci máme připravené. Vůbec jsme netušili, co máme čekat, on první den ráno přišel do studia, smotnul si prvního jointa a prohlásil: Můžeme to udělat tak, jak máte připravené věci, ale mám lepší představu, pojďme je rozebrat na kousky a začít je dávat znovu dohromady. To mělo takový dopad, že najednou z refrénu byla sloka, původní sloka šla někam úplně jinam a já rovnou ve studiu musel vzít kytaru, jít si sednout do jiné místnosti a vymyslet nový refrén, abychom to vůbec mohli nahrávat.

Začátky pražské skupiny sahají až do roku 2007 a debutové EP Unholy vydala pod taktovkou Borise Carloffa tři roky poté. Nyní přichází s první dlouhohrající deskou, na níž se podílel britský producent Michael Randall. Ačkoli se drží anglického jazyka, pro film Jiřího Mádla Pojedeme k moři složila česky zpívanou píseň Sedět a hrát. Název skupiny vyjadřuje pojem (který ovšem odborná psychologie neuznává) syndromu Petera Pana. Jde o psychický blok, jenž mužskému jedinci brání v sociálním začlenění do dospělé společnosti, odmítá díky němu navazovat dlouhodobý vztah a přebírat zodpovědnost za své rozhodování.

zachovává ducha kapely, ale zároveň nabízí indie rock přístupnější širší skupině posluchačů, než jsou pražští hipster kids. Mají za zády velký label, opřít se mohou i o rostoucí fanouškovskou základnu, která nejen že při nahrávání finančně podpořila kapelu přes portál HitHit, ale i nyní se nabízejí desítky lidí s tím, že pomůžou s propagací, technikou, někdo chce lepit plakáty po městě, další nabízí gauč do zkušebny. To je dar pro každou kapelu a Peter Pan Complex si toho náležitě váží. Uznejte sami, která jiná skupina by nechala pro fanoušky vyrobit vlastní edici žvýkaček s rock‘n‘rollovým tetováním?

Peter Pan Complex dlouho bojovali s tím, že spadali do položky „pražská kytarovka“, rozuměj úzce žánrová věc, na kterou v pražských klubech vždycky někdo přijde, ale v jiných městech je výsledek nejistý. To se možná s novou deskou změní. „Na podzim plánujeme velkou šňůru, kterou chceme Prahu překročit. Projedeme celou republiku, vezmeme album, trička, další merch a zkusíme to dostat mezi co nejvíc lidí,“ říkají.

Nutno přiznat, že pro to mají dobré podmínky. Jsou (oproti předskakování Tata Bojs) sehraní, jejich nová deska stojí za poslech,