Petr

Ostrouchov

Nebude to příliš přitažené za vlasy, když řekneme, že Petr Ostrouchov, občanským povoláním právník, je šedá eminence současného moderního českého jazzu. Za poslední léta najdeme jen málo opravdu významných desek tohoto žánru, které by nevyšly na jeho labelu Animal Music.

Sám bych

se nevydal

okruh, viz třeba loňské tituly vážného hornisty Radka Baboráka či folklorního sdružení Grunik. Nebo nakonec i aktuálně Iva Bittová a její trio Eviyan. Co tě k tomuto rozšíření záběru vede?

Možná to bude znít pateticky, ale já hledám pro své vydavatelství v hudbě pravdu. Autentické umělecké vyjádření výjimečného talentu spíše než epigonství vedené mylnou myšlenkou, že budu-li hrát jako někdo jiný, kdo už je pro svou tvorbu uznáván, případně napodobovat manýry slavných zpěváků, budu uznáván též. To platí bez ohledu na žánr. Animal Music vzniklo jako jazzové vydavatelství vlastně omylem, když Ondřej Pivec hledal před osmi lety vydavatele pro svůj již natočený projekt. Bral jsem to spíše

Ostatně, i oficiální „posvěcení“ prostřednictvím žánrových Andělů, kde pravidelně rok co rok alba z jeho produkce pokrývají nejen vítězné příčky, ale i prakticky všechny nominace, hovoří za vše. Možná se v těchto souvislostech zapomíná, že Ostrouchov jako kytarista a skladatel byl kdysi oporou ska kapely Sto zvířat a že se už dlouhou řadu let zabývá také skládáním filmové hudby. A málokdo ví, že tajemný „zpívající taxikář“ Mirek Tabák z loňského supraphonského v podstatě písničkářského projektu také není nikdo jiný než Petr Ostrouchov.

Animal Music začínalo jako vydavatelství zaměřené ryze na moderní jazz. Poslední dobou ale přibývají tituly mimo tento

vážné hudbě věnoval podstatně více. A osobnost Ivy Bittové je zárukou autenticity vždy. Do staré hudby mířím zase se souborem Tiburtina Ensemble, a to letos již podruhé. Kdybych žil v Irsku, vydávám tamní lidovou hudbu, v USA bych vydával třeba bluegrass, ve Španělsku flamenco, na Jamajce reggae. Kdo ví. Když to shrnu: jazz nebyl v případě Animal Music záměrem, ale dočasně výhradním projevem záměru.

Obecně platí, že formát CD je v úpadku. Na koni jsou opět vinyly anebo na druhé straně takzvaně užitkové digitální formáty. Ty se naproti tomu držíš cédéček. Jak dlouho to vydržíš?

Sám jsem se stal vinylovým šílencem, koupil jsem si gramofon, nakupuji desky a posvátně otáčím stranu A na stranu B.

jednorázově. Když mě pak na křtu tohoto alba oslovili Jaromír Honzák a David Dorůžka, už nebylo cesty zpět. Pravdu jsem v té době nacházel primárně v moderním jazzu, kde byl tvůrčí přetlak mladých nadaných hudebníků výrazný, já jsem pronikal do jejich světa a nějak podvědomě jsem se vymezoval vůči poměrně mělké české populární scéně. Autenticita a umělecká „pravda“ se ale logicky nacházejí též v hudbě mimo území jazzu, a tak jsem postupně svůj záběr rozšířil. Grunik provádějící nezkažený folklor je pro mě symbolem hudební podstaty, která je po staletí platná, Radek Baborák je představitelem takového hráčského mistrovství, že nesnese srovnání s ničím, s čím jsem se dosud osobně setkal. Kdyby to nebylo finančně tak náročné, jistě bych se takzvané vážné nebo soudobé

jsem natolik pozadu, že nepoužívám žádnou ze streamovacích služeb ani nenakupuji na iTunes. Přesto jsou pochopitelně alba Animal Music celosvětově digitálně distribuována, ale o jedinou formu distribuce nikdy nepůjde.

O tituly Beaty Hlavenkové projevilo zájem vydavatelství Minority Records, které financuje a vydává vinylové edice. Zatím bylo na vinylu vydáno její album Theodoros, další se chystá. Budoucnost vidím v uživatelsky příjemné digitální distribuci, ovšem ve vyšším rozlišení než nabízí mp3, a v paralelní fajnšmekrovské vinylové distribuci. Tímto směrem se vydám, až se digitální hudba nebude komprimovat a vinyly nebudou tak výrobně drahé.

Sám jsi muzikant a skladatel. Sobě jsi zatím žádné album nevydal. Nikdy tě to nenapadlo?

Neshledávám své hudební schopnosti tak vyvinutými, že bych se mohl s klidným svědomím v katalogu Animal Music zařadit mezi Jaromíra Honzáka, Davida Dorůžku a Beatu Hlavenkovou. Přestože mám své vydavatelství, své dosud jediné sólové album jsem vydal jako mystifikační projekt pod jménem Mirek Tabák u Suprap­honu. To mělo ale úplně jiný rozměr.

Ale výroba vinylových desek má obchodně poměrně nesmyslné parametry. Náhlý vzestup zájmu vytvořil tlak na lisovny, kterých není mnoho a nejsou schopny uspokojovat poptávku, navíc u malonákladových projektů. Lisovací technologie se leckdy už nevyrábějí a v podstatě všechno vzniká znovu, s dlouhou reakční dobou na poptávku. Výroba je tudíž drahá a čekací lhůty nekonečné. Prodejnost vinylů by v mém případě byla navíc jistě mnohem nižší než prodejnost CD. To ostatně obecně platí stále pro všechny tituly, které se vydávají na obou formátech, byť křivka prodejnosti vinylů nezadržitelně stoupá.

Dále není bez významu, že v době, kdy vinyl byl jediným standardem dlouhohrající desky, ustálila se obvyklá stopáž alb na zhruba čtyřiceti minutách, zatímco s nástupem CD se umělci rozmáchli a hodinové, ne-li delší stopáže nejsou výjimkou. Z toho není cesty zpět, a tak se lisují vinylová dvojalba, aby mohla obsahovat tentýž objem hudby jako paralelně vydávané CD. A to už je pro vydavatele ekonomicky úplný nesmysl, uvažuje-li v objemech 300 až 500 kusů. CD je pro mě tudíž stále u komerčně minoritní hudby formát, který je výrobně dostupný a uspokojí každého. Digitální hudbu beru jako nutné zlo, formát mp3 za degradační a sám

Sám jsem se stal

vinylovým šílencem

mém odchodu páteří jejího repertoáru. Ale to je minulost. Přesto své album pro Animal Music chystám už několik roků. Bude to vícealbový výběr mých filmových skladeb za posledních sedmnáct let, co se filmu věnuji. Želary, Občanský průkaz, Klauni, Zapomenuté transporty, Vendeta, různé krátké filmy a tak. Předpokladem ale je, že najdu týden volna a projdu hard disky, které se mi doma nashromáždily, a najdu, co se vlastně dá použít.

Rád se na projektech Animal Music podílím jako šedá eminence, občas jako aranžér nebo hudební režisér, producent a tak. Pokud ale někde neskromně své schopnosti hodnotím výše, tak je to filmová hudba, která ovšem zpravidla žije lepším životem ve filmech, pro které byla vytvořena, než odtržena od obrazu. Myslím, že také pro svou bývalou kapelu Sto zvířat jsem složil pár dobrých písní, které jsou i osm let po