text Kay Buriánek

foto archiv sick of it all

Bratři z Queensu

Na hudební scéně jsou až hříšně dlouho. Pro někoho jsou synonymem silných macho gest, pro jiného uctívanou hardcorovou legendou, někdo je zase považuje za primitivní dinosaury žánru. Rozhovor, který dal Headlineru bubeník Sick Of It All Armand Majidi, možná až překvapivě poodkrývá jejich empatii, politický podtext, dobrou informovanost i nadhled, podpořený dlouhými roky uvnitř hudební mašinérie.

Považujete se za politickou kapelu?

Ano. Možná zrovna teď víc než kdykoli předtím. Na naší poslední desce je dost politicky laděných věcí, přestože některá sdělení nejsou tak přímočará. Baví nás šifrovat věci tak, aby nebyly jednoznačné a každý si je mohl najít a vyložit trochu po svém.

Co vás znepokojuje na současné globální politické a sociální situaci nejvíc?

Pravděpodobně fakt, jak snadno jsou lidé manipulovatelní masmédii, lží, bezostyšně předkládanou jako pravda. Je to fenomén, který sdělovací prostředky nikdy v historii nezvládaly tak bravurně jako dnes. Média jsou

Loni byli na festivalu Brutal Assault, v lednu letošního roku se objevili v Ostravě v rámci Persistence Tour společně s Ignite, Walls Of Jericho a dalšími. A konečně – na začátku července budou jednou z hlavních kapel populárního, nejen punkového festivalu Mighty Sounds, kousek od jihočeského Tábora.

Jako kapela jste spolu skoro třicet let. Pořád vás baví stát na pódiu a nahrávat další desky?

Jasně. Patříme mezi ty šťastlivce, kteří si můžou hudbou vydělávat na živobytí. Většina lidí, které znám, by s námi měnila během sekundy.

Když se z hardcore stala bašta macho debilů, ztratil kouzlo a charakter

je váš magický trik, že jste vydrželi fungovat tak dlouho?

Hodně pomůže, když spolu členové začnou tvořit a hrát jako přátelé, a ne jen jako známí-neznámí. To je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí. A druhá věc, ke které musí být všichni odhodlaní a nikdy ji neporušovat, je spravedlivé rozdělování peněz bez ohledu na to, že někdo dělá třeba víc než ten druhý.

Byl jste někdy tak vyhořelý, že jste s tím chtěl seknout?

Seknout a dělat co? Najít si normální nudnou práci? A proč bych to chtěl sám od sebe udělat?

Kouzlo tedy trvá? Jste pořád bratři ve zbrani, nebo už je to jen byznys?

Ten bratrský aspekt může být požehnání i prokletí zároveň. Někdy po sobě vyjedeme tak, jak to sourozenci dělají. Ale alespoň máme pořád schopnost a vůli o věcech mluvit a diskutovat, protože nikdo z nás nechce vidět konec toho, co nás spojuje. Naštěstí se nikdy nehádáme kvůli byznysu. Většinou jde třeba o nepohodlné cestování na turné a podobná témata, která by dováděla k šílenství kdekoho.

Stýská se vám po starých punkových časech, nebo nejste sentimentální?

Chybí mi komunita, která kdysi existovala, a svoboda lidí otevřeně se vyjadřovat

Myslíte si, že individuální lidská práva jsou dodržována dnes lépe, než řekněme před třiceti lety?

Asi lépe. Dnes je díky internetu mnohem jednodušší zveřejnit videa vypovídající o bezpráví, což před třiceti lety opravdu nebylo možné. V podstatě okamžitě můžete informovat lidi žijící na opačném konci planety o brutalitě, kterou někdo páchá třeba ve vašem městě. V tomto smyslu mají jednotlivci velmi jednoduchý nástroj a silnou platformu proti jakékoli formě útlaku, což dříve neexistovalo.

Trochu změníme předmět hovoru. Obvykle se punkové a hardcoreové kapely rozpadají velmi rychle, po prvních úspěších, první desce nebo prvním opravdovém turné. Jaký

kompletně ovládaná bankami, korporacemi a politickou elitou s jediným cílem – získání podpory veřejnosti a souhlasu s válkou, otevřenou intervencí a následným ovládnutím dalších území z ekonomických důvodů.

Dokud mi zvuk na pódiu umožňuje cítit hudbu, jsem v pohodě

kapela a až postupem času se přirozeně transformovali v hip hop. Já jsem se ale s tímhle mícháním nikdy neztotožnil, považuji ho za příliš banální. Zastávám názor, že každý z těch stylů reprezentuje nejlépe sám sebe ve své čisté podobě.

Chodíte pořád na koncerty sledovat nové kapely nebo staré kámoše?

Trávím většinu času na turné, takže hodně kapel mám možnost vidět tam. Když jsem doma, občas jdu, ale je fakt, že můj volný čas se točí hlavně kolem chození na pivo a sledování fotbalu. A samozřejmě rodiny.

a seberealizovat bez předsudků a bez ohledu na to, jestli je někdo společenský outsider nebo třeba gay. Hodně raného hardcoru bylo super, protože přicházel z divných míst, a přitom měl vliv na mnohem širší spektrum lidí vně scény. Když se z hardcoru stala bašta macho debilů, ztratil kouzlo a charakter.

Jednou jste spolupracovali s KRS-One. Co si myslíte o míchání hip hopu s hardcorem?

V době, kdy hip hop začínal, vypadalo to, že pochází ze stejných kořenů i míst. V některých případech tomu tak i bylo. Jako třeba Beastie Boys, ti začínali jako hardcoreová

Sick Of It All jsou jako rodina. Obrazně a částečně i doslovně, protože dva základní členové, kytarista a zpěvák, jsou bratři Pete a Lou Kollerovi. Pocházejí z newyorského Queensu a existují bezmála třicet let. Za tu dobu vydali jedenáct alb, z nichž poslední The Last Act of Defiance vyšlo v loňském roce. Jsou vedle Agnostic Front a Madball považováni za jednu z nejdůležitějších kapel New York Hardcore, což je v hudební terminologii samostatný legitimní žánr.

má svoji specifickou energii, ale obojí může být stejně elektrizující.

Pamatujete si, kolikrát jste hráli v České republice a kdy a kde to bylo poprvé?

Hrajeme v Čechách poměrně často. Poprvé to bylo v Praze v roce 1994 a byli jsme fascinováni tím, kolik lidí nás tady už tehdy znalo. Ten koncert si budu pamatovat navždycky, protože v pitu a kolem dokola pódia bylo tehdy strašně moc holek. Byla to jedna velká party. Bylo to skvělé!

Je nějaká nová kapela, která vás v poslední době okouzlila?

V poslední době mě zaujali Coke Bust, kteří s námi hráli koncert v Baltimoru. Míchají grindcore s oldschool hardcore zvukem a totálně diktují. Také jsme byli na turné s Angel Du$t, kteří sice pořád hledají sami sebe, ale už i tak předčí veškerá očekávání songy, které jsou velmi zajímavě napsané, úplně mimo generické hardcoreové klišé.

Jak se udržujete ve formě a kde berete energii dělat neustále stejné věci dokola?

Je to všechno o kondici. Pokud polevíte na pár měsíců, je pak velmi těžké se vrátit zpátky, hrát a cestovat. Takže je lepší být preventivně pořád aktivní.

Je pro vás jako kapelu těžké se po tolika letech neopakovat a nevykrádat?

Pro každého umělce je těžké, bez ohledu na způsob sebeprezentace, neimplementovat osobní věci do své práce v průběhu umělecké kariéry. Určité elementy se vždycky promítají do věcí, které tvoříme. Můžeme se pokoušet o jakési znovuzrození, ale pokud lidé nechtějí přijmout naše nové já, pokoušet se něco měnit za každou cenu není zjevně nejšťastnější volba.

Máte raději klubové koncerty, nebo festivaly?

Dokud mi zvuk na pódiu umožňuje cítit hudbu, jsem v pohodě. A je jedno, jestli je to klub nebo velký festival. Každé jedno z toho