text jarda konáš

foto warner music

Jít cestou líbivosti

Není to tak dávno, co jsme Thoma v Headlineru označili za objev indiefolkové scény. Kdo by tušil, že jeho kariéra od té doby díky singlu I Have No Inspiration zařadí větší obrátky a překročí hranice žánru?

z Moravy hrající alternativní rock,“ vzpomíná Thom, vlastním jménem Tomáš Maček z Vlachovic na Valašsku, na své začátky. „Když jsem pak po maturitě přijel do Prahy, nevěděl jsem moc, co dělat. Tak jsem vzal kytaru a šel si stoupnout na ulici.“

V tomto momentě bychom asi mohli začít Thoma označovat za songwritera, stále ale cítil, že mu něco chybí. „Potřeboval jsem vylepšit angličtinu. Vyrazil jsem proto na půl roku do Irska pracovat na farmu. A když jsem se vrátil, začal jsem připravovat první EP,“ konstatuje.

To vyšlo pod názvem Still Standing In The Unknown a podíleli se na něm i další hudebníci, bubeník z předchozích Thomových

Přitom je to stále ten skromný plachý písničkář, jak ho znají návštěvníci pražských klubů a open miků, což je specifický druh folkařské akce, kdy si za mikrofonem v baru nebo na malém pódiu může zahrát kdokoli, kdo přijde s kytarou. Thom toho rád využívá, a i když se jeho písně hrají v reklamě i v hudebních televizích, stále si tento komorní vztah s publikem užívá.

S kytarou do světa

„Už na střední jsem zpíval v jedné skupině, ve třeťáku jsme trochu pozměnili sestavu a já začal hrát na akustickou kytaru. Tehdy jsme prostě byli taková kapela tam od nás

Česky nezpívám, protože mám na to moc tvrdý valašský přízvuk. Podle mě se to fakt nedá poslouchat

se cítil v Austrálii. Hlavně v Melbourne, je to moderní město, ve kterém je cítit ten vibe, uvolněné prostředí. Je tam teplo, slunce, lidé se smějí, zpívají s vámi, tam se mi hrálo nejlíp. Také tam hodně záleží na tom, s čím na tu ulici jdete. Když máte v hlavě, že si chcete vydělat prachy, tak nic nevyděláte. Lidi to vycítí, musíte tam hrát pro ně, chtít je pobavit a bavit sám sebe. V Praze zase hraju hlavně pro turisty, je jich v ulicích hodně, a když se jim to líbí, tak vás prostě ocení. Buď si s vámi udělají selfie a hodí vám dvacku, nebo třeba přijdou a začnou si povídat o muzice, řeknou vám něco k tomu, jak jste hrál. Když si vzpomenu ještě třeba na Švýcarsko, tam to zase bylo dost striktní ze strany policie, ale lidé byli milí.“

Nyní je Thom v Praze dlouhodobě. Plánuje vyrazit ještě do Itálie, ale prý jen na týden, uvolnit si hlavu. V létě jej totiž čeká pár koncertů na festivalech, ale hlavně bude mít konečně čas sejít se opět s kamarády z doprovodné skupiny a začít pracovat na nových věcech. Rád by do podzimu měl připravené základy pro první dlouhohrající desku.

inspirace z ostrovů

„Pro písničkařinu jsem se nadchl hlavně v Irsku,“ vypráví Thom, když se jej zeptám na jeho inspiraci. „Je tam obrovská tradice, tam to fakt žije, v každé hospodě se pořádá open mic, takže jsem byl s tamní folkovou scénou díky tomu intenzivně v kontaktu. Osobně je mi ta ostrovní písničkařina blíž, líbí se mi Damien Rice a Glen Hansard, z českých

Člověka, který toho s kytarou na zádech tolik procestoval, by byl hřích nezeptat se, jak na busking (pouliční koncertování) reagovali diváci. „Je to všude jiné. Dobře jsem

kapel a baskytarista Ondřej Jurásek, který pomáhal písničkáři s dotažením skladeb, a nyní jsou z nich tvůrčí parťáci. Na první poslech bylo jasné, že mezi mladými českými folkaři se objevil někdo, kdo umí dobře pracovat s angličtinou. Může za to právě předchozí zkušenost z Irska, ale Thom se snaží pilovat jazyky v zahraničí dlouhodobě.

„Hned po vydání EP jsem odjel do Austrálie, kde jsem půl roku zase hrál na ulici a cestoval. Pobyl jsem chvíli i na Zélandu, pak vyrazil do Německa, Švýcarska, Francie. Jsem hrozně stydlivý, takže když jsem si měl jít poprvé někam stoupnout s kytarou, musel jsem si dát předtím dvě deci vína na uvolnění. Jenže mě to hraní začalo hrozně bavit a postupně jsem díky tomu dokázal opustit tu svou ulitu,“ vzpomíná.

zpívaná písničkařina dosáhla nějakých větších úspěchů,“ dodává k problematice Thom. „Ale právě proto se snažím svědomitě držet toho, co dělám. Je to sice písničkařina, ale je v tom i trochu pop, trochu rock. Kdybych měl zpívat pro české publikum v angličtině o svých názorech, tak to nedává smysl. Proto se snažím jít spíš cestou hudby, která stojí na líbivosti.“

Za úspěch může i kapela

Thom byl nějakou dobu neznámý autor a teprve v posledních měsících nabrala jeho kariéra vzestupný směr. Jeho singl I Have No Inspiration se objevil v reklamě velké banky, o jeho produkci se postaralo vydavatelství Warner Music, vznikl k němu videoklip, který na YouTube sbírá tisíce zhlédnutí, což v rámci českého folku vůbec není pravidlem. Jisté však je, že dohromady díky tomu Thom zažil tři hlavní podoby folkové produkce, od hraní na ulici přes open mic až po koncerty pro stovky lidí.

„Baví mě všechny tři formy vystupování, každá je v něčem unikátní. Na ulici hraju hlavně převzaté věci, musím bavit cizí lidi a odměnou je už to, že se zastaví a poslouchají. Open mic je už něco trochu jiného. Jasně, pořád hraju pro cizí lidi, pořád je musím zaujmout a bavit, ale ti, co přijdou, už se na vás nedívají, jako že žebráte. To je na ulici cítit hodně, často na vás takhle někdo bude koukat. No a samostatné koncerty, to je zase úplně jiná kategorie, na nich zase hraju převážně vlastní skladby a pro lidi, kteří si je

V našem folku dlouhodobě vítězí český jazyk, a to i u nejmladší generace. Stačí se podívat na nejúspěšnější mladé písničkaře, kterými jsou nyní Tomáš Klus, Voxel či o něco starší Xindl X. „Myslím si, že u nás stále nenastal čas na to, aby anglicky

mám rád třeba Jamese Harriese,“ zmiňuje paradoxně autora z Manchesteru, který u nás dlouhodobě pobývá a stal se svým způsobem součástí tuzemské písničkářské scény.

Plynule se tím dostáváme k tématu jazyka, tedy něčeho, co v tuzemském folku hraje zásadní roli. „Česky jsem vlastně nikdy moc zpívat nechtěl, protože mám na to moc tvrdý valašský přízvuk. Podle mě se to fakt nedá poslouchat. Myslím si, že jestli je nějaká věc, kterou opravdu můžu nabídnout, tak to není třeba ani hra na kytaru, ale barva hlasu. Nedělám hluboké texty, nejsem jako Dylan, ale angličtina mi pomáhá pracovat přesně tak, jak mi to vyhovuje a jak se to posluchačům může líbit.“

Vlastním jménem Tomáš Maček se narodil 27. června 1993. Pochází z Vlachovic na Valašsku, ale krátce po maturitě na technickém lyceu se přestěhoval do Prahy, kde momentálně žije. Často jezdí s kytarou do světa, byl půl roku v Irsku, v Austrálii, kratší dobu pak na několika místech v západní Evropě. Před dvěma lety vydal debutové EP Still Standing In The Unknown, nyní boduje s novým singlem I Have No Inspiration. Jeho píseň Towards The Sun se objevila na soundtracku k filmu Křídla Vánoc.

přišli poslechnout. Rád hraju v malých prostorech, je tam cítit takové to intenzivní propojení písničkáře s publikem. Ale koncerty s kapelou jsou taky super, to si zase užívám úplně jinou energii,“ říká.

Na konci našeho povídání nezapomene zdůraznit, že právě kapela je pro něj důležitá, a ačkoli se věnuje písničkařině, lépe se cítí se spoluhráči za zády. „Písničky skládám s kluky. Kdyby jich nebylo, tak to zní úplně jinak. To, že se teď moje muzika začíná lidem líbit, je také jejich zásluha,“ dodává poctivě a nám nezbývá než mu držet v létě palce, aby práce na desce začala co nejdříve.