Tomáš Hanák se momentálně realizuje v budování své hospůdky v Nižboru, kterou svým vytříbeným hudebním vkusem často proměňuje v jazzový klub. Hudbou se v ní hojil i po zvolení Miloše Zemana prezidentem. Jakou? I to se dozvíte.

TOMÁŠ HANÁK

HUDBA FRANKA SINATRY

JE ŽIVOTNÍ STYL

Elvis Costello

For the Stars

Teď jsem měl dlouhé costellovské období. Elvis Costello je ten slavný britský obrýlený chlapík v tralaláčku na Manhattanu, který před časem zapěl poloprázdému Kongresovému centru – naše ostuda. Zpívá, jako kdyby zpívat nijak extra neuměl, ale je to návykové. A kromě skvělých kousků s The Attractions natočil třeba s operní pěvkyní Annou Sofií von Otter krásné For the Stars. Nebo CD s klasikem Burtem Bacharachem, americkým skladatelem, který napsal třeba úžasnou Raindrops Keep Fallin‘ On My Head – no přece tu písničku, jak při ní Paul Newman jako Butch Cassidy vozí na kole Catharinu Ross! Jo, a ten Bacharach je možná tak dobrý, protože studoval kompozici u Bohuslava Martinů. Cokoli od Costella lze poslouchat do omrzení, aniž by k němu došlo.

Diana Krall

From This Moment

A když už jsme u Costellů doma, tak jeho manželku Dianu poslouchám taky furt und immerwehre. Nechala si své dívčí jméno, takže je to vlastně Diana Krall. Při každém poslechu je co objevovat. A když zní naší hospodou, tak se nádražní knajpa náhle promění v jazzový klub, číšnice zpomalí, motoráky nehoukají, tvrdší maso zvláční; i lidi někdy ztichnou. A pokud ne, mám vždycky pokušení zařvat: „Co kdybyste místo těch nekonečnejch keců o fotbale a politice zavřeli zobáky a radši poslouchali?!“ Zkuste třeba album From This Moment, ale u paní Krallové chybná volba nehrozí.

Frank Sinatra

The Way You Look Tonight

Frank Sinatra. Moje číslo jedna, odnepaměti. Byl jsem v Hobokenu v New Jersey, kde přišel na svět. A v hotelu CalNeva u Lake Tahoe jsem se máčel v zuboženém bazénu, kde kdysi v kocovině plovával i Frankieboy s kámošema z mokrých čtvrtí – bazén je přesně na hranici, takže hlavu máte v Kalifornii a nohy už v Nevadě. Nebo naopak. A v Las Vegas jsem slyšel zpívat jeho syna. S dcerou Nancy natočili Something Stupid – když jednou večer zněla hospodou, muž od malého stolku povstal, nabídl paži své paní a pak už jen tiše pluli hospodou. Na pohřeb jsem se Frankovi nedostal, ač jsem moc chtěl. Nikdo tak elegantně a svobodně nefrázuje – a už asi nebude. Ta hudba je životní styl – který už je pryč. A když jsem před prezidentskou volbou veřejně vystoupil proti Zemanovi, a pak měl i docela strach z jeho dlouhejch tučnejch ruskejch prstů, pouštěl jsem si na kuráž The Way You Look Tonight, krásnou věc uprostřed hnusu. Díky, Franku! Nebo vlastně – Díky, Miloši!

Tomáš Liška

Invisible World

Invisible World, album kontrabasisty Tomáše Lišky. Hudba z jiných sfér – a už dvakrát zněla u nás v Nižboru! Když italský bandoneonista Daniele di Bonaventura konečně nekonečně dlouho drží nejvyšší tón na hranici slyšitelnosti, posluchači mění skupenství z pevného na plynné. Poslouchat někde na kopci, nejlépe v noci, v nejhorším alespoň se zavřenýma očima – à propos: fakt miluju spojení „jdu se podívat na koncert“.

Ella Fitzgerald

Ella Fitzgerald. Best of cokoli. Tolik citu, tolik něhy a tolik, tolik smutku. Kdo říká, že „smutek může být krásný“ je blbost, je blbec. A v téhle čarokrásné krajině se pohybovala i Nina Simone, Amy Winehouse. Čímpak to, že už jsou všechny nahoře?

Vypsaná fiXa

Krásný smutný den

Čekám na nové Tatáče, tak poslouchám staré. Čekám na nové Monkáče a při poslechu starých se ve mně probouzí závist, vlastnost, která jinak v Čechách už neexistuje. A taky vztek, že jsem se neučil na nějaký hudební nástroj, že mi nenarostly ruppertí hlasivky. A na poslední akci mi Márdi daroval poslední Vypsanou fiXu, Krásný smutný den. Kdyby mi ji býval nedal, tak bych si ji koupil.

Text Alena Bílková

foto profimedia