text ŠÁRKA HELLEROVÁ, JAROSLAV ŠPULÁK (PRÁVO)

foto JAKUB DEML

Necelý týden od chvíle, kdy Tomáš Klus na svém facebookovém profilu zveřejnil informaci, že si dá od letošního října roční pauzu, jej ve čtvrtek 28. května čekal poslední koncert klubového turné Přeju Ti… Klub Česká 1 v Kutné Hoře byl vyprodaný, dvě stě vstupenek zmizelo za pár dnů.

Začnu žít to, o čem zpívám

Po smutku nebo pochybnostech není ani vidu, ani slechu. Klus a Kučerovský sedí na pohodlné pohovce, pózují fotografovi a otevřeně hovoří o věcech, které se v posledních týdnech staly.

„Důvodů je hned několik. Chci dát například prostor novým písním. Přeju si, aby se posluchači mohli soustředit jenom na ně a neposlouchali k tomu mé komentáře. Také cítím, že musím dát ve svém životě prostor sám sobě. Začnu žít to, o čem zpívám,“ konstatuje Klus.

„V mnoha svých textech lidem říkám, aby byli jako děti. Přitom já sám mám doma dceru, svou učitelku dětství, a jsem často

Scházíme se v restauraci pod klubem, ve které si Klus se svými spoluhráči z Cílové skupiny dopřávají večeři. Při kávě pak chvíli klábosíme o tom, že všechny koncerty turné byly vyprodané a žádný z nich neskončil poslední písničkou, nýbrž obligátní autogramiádou, při které se hudebníci podepisovali fanouškům až do chvíle, kdy byli všichni spokojeni a kromě podpisů si domů odnášeli i selfie či dojmy z diskuze se zpěvákem.

Za chvíli se přesouváme do malinkaté šatny, která je v patře naproti sálu, a povídáme si v ní o tom, proč se Klus pro pauzu rozhodl a jaké má plány. Přidává se k nám i kytarista Jiří Kučerovský, který se večeře nezúčastnil.

Je to umocněný pocit, že opravdu potřebuju pauzu

pryč. Chci ji víc pozorovat a víc se jí věnovat, je to důležité pro nás oba. Během toho roku bych se rovněž rád odstřihl od jakýchkoli termínů. Nechci myslet na to, že něco musím. Dělal jsem to tak devět let a vždycky mě to trochu svazovalo,“ pokračuje a dodává, že v sobě má i únavu, kterou je těžké popsat. Není prý psychická ani fyzická. „Spíš je to umocněný pocit, že opravdu potřebuju pauzu,“ zamyslí se.

V den plánovaného velkého koncertu v amfiteátru ve Svojšicích, tedy 27. června, vyjde jeho nové album Anat život není. Namítáme, že by si lidé zřejmě v následujících měsících s celou kapelou čerstvé skladby rádi zazpívali. Silný argument to ale není.

„Strašně se těším, až budeme s lidmi zpívat nové písničky společně. To ale hned po vydání alba nejde, protože je ještě nebudou znát. A tak se budu těšit, až se příští rok na podzim vrátíme a prožijeme to na turné,“ usmívá se Klus. „Očekávám, že zejména nové písně už budou slyšeny a chápány tak, jak si přeju, a nebudu k nim muset nic dovysvětlovat. Věřím, že jsou nosné samy od sebe.“

PAUZA MĚLA TRVAT ČTYŘI ROKY

Na dotaz, jestli bylo těžké se k vyhlášení roční pauzy rozhodnout, písničkář odpovídá, že těžší bylo oznámit to spoluhráčům. Původně si přitom myslel, že pauza potrvá až čtyři roky, protože to je doba, po které půjde jeho dcera Josefína do školy. „Má žena Tamara mi ale řekla, že jsem se zbláznil, protože to

Na jednu stranu mě ta roční pauza štve, protože já ji nepotřebuju.

Jiří Kučerovský

Už dlouho je vystaven tomu, že je viděn a slyšen, ale není spokojen s tím, jak si jeho písně lidé vykládají. Říká, že potřebuje pauzu na to, aby věděl, že už ke svým písním nemusí nic říkat. On to už nemusí říkat teď, nicméně tu pauzu přeskočit nemůže. Chápu to a hledám cestu, jak se s tím ztotožnit,“ vykládá kytarista. Dodává, že kolegovo rozhodnutí sice chápe trochu jako sobecké, současně však i jako statečné a čisté.

Informace o roční pauze prý vykrystalizovala během nahrávání desky ve studiu Stará střelnice v Hranicích na Moravě. „Podle mě se to na dalším průběhu nahrávání ani v nejmenším neprojevilo. A to jsem měl největší obavu ze sebe,“ tvrdí Kučerovský. Co bude v mezičase dělat, zatím neví. Kytaru ale neodloží. „Počítám s jedním rokem. Chtěl bych někde hrát, můžu učit. Když se Tomáš rozmyslí za půl roku, že všechno bude oproti

nevydržím. Vím také, že mám určitou odpovědnost za kluky z kapely, protože se mnou nastoupili do rozjetého vlaku a věřili mi. Říct to lidem ale těžké nebylo. Nikam neodcházím, nemizím. Chci dál dělat muziku, jenom teď musím přibrzdit. Mám totiž mimo jiné pocit, že je mě všude moc,“ konstatuje Klus.

Jiří Kučerovský vypadá klidně. S úsměvem říká, že být spoluhráčem Tomáše Kluse znamená muset být nachystán na cokoli. „Sebebrutálnější rozhodnutí či změnu jsem po letech spolupráce připravený pochopit. Trochu si už přece jenom vidíme do hlav. Na jednu stranu mě ta roční pauza štve, protože já ji nepotřebuju. Na druhou stranu to ale chápu, dokonce jsem něco takového čekal už před časem. Tomáš má, na rozdíl ode mě, potřebu dělat věci primárně ne tak úplně kvůli muzice samotné, ale kvůli určitému myšlenkovému přesahu, který jeho dílo nese.

Od devíti let jsem měl potřebu ukazovat lidem medaile, aby uznali, že na tenhle svět patřím

této domluvě jinak, že pauza bude delší nebo ještě delší, pak už to problém bude.“

Ve Svojšicích zahrají všechny nové písně

„Jeden z důvodů pauzy je i ten, že někteří lidé začali mít pocit, že něco vím a mohu je udělat šťastnými,“ pokračuje Klus. „Přestože jim na koncertech říkám, ať jsou sami sebou, protože jejich devizou je jedinečnost, mnozí za mnou chodili a očekávali, že se stane zázrak a jejich život změním. Čím dál hůř se mi vysvětlovalo, že každý musíme stát na svých nohou, abychom mohli jít dál.“

Namítáme, že až se za rok vrátí, mohou být očekávání některých lidí ještě větší. Klus to má ale vyřešené. „Za některé lidi jsem pocítil odpovědnost, to je pravda. Potřebuju si ji během té pauzy vyléčit,“ říká. „Za nikoho totiž odpovědnost nemám.“

Na koncert ve Svojšicích, kde pokřtí nové album, se ale těší. „Nerad bych, aby to působilo tak, že se chytneme s diváky za ruce a řekneme si, že změníme svět. Od toho jsem už upustil, protože vím, že to nejde. Těším se hlavně proto, že zahrajeme všechny písničky z nové desky, o které si myslím, že je opravdu skvělá. Chceme si ten koncert udělat po všech stránkách hezký.“

Ptáme se, jestli si skutečně někdy v minulosti myslel, že může změnit svět. Odpovídá rychle a bez rozmýšlení: „Doufal jsem v to. Měl jsem pocit, že to takhle jde. Později jsem ale sám na sobě zjistil, že aby člověk vůbec mohl

Během roční pauzy bude cvičit na kytaru, věnovat se rodině, cestovat s ní a také by rád napsal knihu nebo divadelní hru. A až se na podzim 2016 vrátí s Cílovou skupinou na pódia, hodlají především hodně hrát. „Budeme na to strašně nadržení. Nedokážu být bez muziky, ale současně jsem ve fázi, kdy si myslím, že to vůbec nemusí být tak, jako je to teď. Nepotřebuju už zdolávat žádné mety. Hrozně jsem totiž ve své dosavadním životě chvátal a pořád jsem něco zdolával. Už od devíti let jsem měl potřebu ukazovat lidem medaile, aby uznali, že na tenhle svět patřím a žiju dobrý život. Za rok se chci vrátit jako člověk, který nebude toužit po tom být za každou cenu oblíbený,“ uzavírá.

Pár minut poté vystoupal se skupinou na scénu klubu Česká 1 a odehrál s ní poslední koncert turné Přeju Ti. S humorem, nadhledem a oblíben. Následně je čeká série vystoupení na letních festivalech. Poslední koncert před pauzou proběhne 27. září a ten další na podzim roku 2016.

někoho chytit za ruku, musí vědět, že sám ruku má. Došlo mi, že pokud chci změnit svět, musím zkrátka začít u sebe.“