Jedinou slabinou nedělního večera a vystoupení Trail Of Dead byla absence početnějšího publika, což ostatně není chyba kapely.

text Kay Buriánek

foto Jakub Macháček

Nekompromisně v poloprázdnu

… And You Will Know Us By The Trail Of Dead, The Drain

Futurum, Praha, 7. 6. 2015

nepočetnému publiku, tedy nijak. Od prvního momentu bylo jasné, že pánové mají odježděno nepočítaně koncertů a živelnost na pódiu byla nemarkýrovaně ryzí, stejně jako jejich perfektní verze kakofonií stylu Sonic Youth ve vražedně punkových tempech.

To tam je období výletů k umírněnějším formám po desce Worlds Apart (2005). Žádné klávesy, vytáčky a šmodrchance. Sypali jednu starou věc za druhou, prokládali je skladbami jak z Conradovy sólovky, tak z novějších desek, ale set list byl orientován veskrze retrospektivně, což je dobře.

Píšu-li retro, nemyslím tím zvětralost, nudu a únavu. Naopak. Pot stříkal do semknutých prvních řad a nikdo neřešil občasnou intonační nedokonalost, protože na tomhle koncertě šlo o energii, sonickou hradbu a emoce, které k podobné produkci neodmyslitelně patří. Jedinou slabinou nedělního večera a vystoupení Trail Of Dead tak byla absence početnějšího publika, což ostatně není chyba kapely. Ta šla rovnou z pódia prodávat merchandise a nenechala nikoho z přítomných v sebemenších pochybách, že by snad za ty roky ztratila koule.

Ten víkend bylo letní vedro. Všichni strávili dny u vody a uondáni celodenním pařákem chladili večer připečená těla oroseným půl­litrem piva někde na zahrádce, nebo se ještě vraceli z Rock For People, čert ví. Ať to bylo čímkoli, na počtu návštěvníků v pražském Futuru to bylo citelně znát.

Velká škoda. Pochopitelně, k Trail Of Dead mám osobní vztah, s Jasoňem a Drsoňem (Conradem Keelym a Jasonem Reesem) jsem odjel jedno společné turné v době, kdy každý koncert končili rozbíjením nástrojovky a chodilo na ně všude od dvou tisíc lidí nahoru. To už je ale pár let. Od té doby zůstali z původní sestavy v kapele jen oni dva, Conrad si maluje někde v Kambodži a na turné se vydávají ne tak často, jak měli v době největší slávy ve zvyku. O to víc jsem byl zvědav, jak se s nevábnou návštěvností vypořádají. Předskakující The Drain měli slušný nápřah, a sice čitelný, leč tak hlasitý zvuk, že plastový kelímek s pivem v ruce tančil jako hysterická cácorka. Šlape jim to, ale nikdy si asi nezvyknu na exaltovaný projev zpěváka, který je na můj vkus přes čáru a nevěřím mu to.

Trail Of Dead se moc nemazali s přestavbou a roli těch hlavních hráli úměrně