Kytary útočí. Temně, teskně, naštvaně, radostně i hlasitě. Značka: vážně a nezávisle

| Anti-Flag | Lars Ulrich | Kurt Cobain | | Rolo Tomassi | Joy Division |

máme obecně zkreslené povědomí, a je jedno, jestli jsme součástí západní nebo východní civilizace. Song samotný má střední tempo, velmi výrazný, zapamatovatelný refrén a hostujícího Tima Arm­stronga z Rancid. Ideální set up. Brandenburgská brána je jasný punkový hit, předznamenávající desku, o které si u nás určitě ještě brzo něco přečtete.

Anti-Flag je kapela veskrze populární i u nás a 26. května vydala novou desku s názvem American Spring. O její levicové orientaci nemůže být pochyb, přesto nové video ke třetímu songu z alba s názvem Brandenburg Gate opět burcuje nejenom textem, ale i obrazem. Začíná citátem původem ruské anarchistky Emmy Goldman, která na počátku politické „kariéry“ propagovala násilí jako legitimní formu politického boje proti vykořisťování. Citát ve videu je o něco méně radikální, něco ve smyslu „když nemůžu tancovat, nechci být součástí tvojí revoluce“. A vzkaz v textu je poměrně jednoznačný. Ve společnosti kontaminované násilím se ho bojíme i bez zjevné příčiny. Umění by nemělo být bezpečné a svázané předsudky a pravidly. Revoluce nemusí být nutně krvavá. Změny přicházejí od lidí, ne od politiků. Socialismus je něco, o čem

což je pochopitelně pro výsledek jen a jen dobře. Jejích nelichotivých záběrů je mimochodem v celém dokumentu také požehnaně. Ty zřejmě Larsovi až tak nevadily, ale Kurt ve vaně... teď prý pokaždé když uslyší Come As You Are, nebude se moct zbavit obrázku Kurta ve vaně s kačenkou. No chápete to?

Bubeník Metalliky Lars Ulrich byl vždycky tak trochu šášula pro svá velkohubá prohlášení, velká gesta, roličky ve filmech i seriálech. Nedávno si ho pozval do své rádiové show Sixx Sense sám Nikki Sixx a mimo jiné se bavili i o nedávno zveřejněném dokumentu o Kurtu Cobainovi Montage Of Heck. Kdo jste ho už viděl, víte, že je hodně expresivní a naturalistický. I Ulrich ho shledal unikátním, a dokonce o něm mluvil jako o typu filmu, jaký snad ještě nikdy neviděl. Silná slova. Na druhou stranu se trochu pohoršoval nad některými pasážemi pokládaje řečnickou otázku, jestli opravdu potřebujeme vidět archivní záběry Kurta sedícího ve vaně, Kurta holícího se nebo držícího ve zmíněné vaně tehdy malou dceru Frances. Ta celý dokument produkovala a vymínila si absolutní zákaz jakýchkoli editorských zásahů své matky Courtney Love,

terorů v duchu úvodní Estranged k divným, téměř snovým opusům, jako je třeba klidně odzívaná a najazzlá Opalescent, až k vyloženým intermezzům s piánem Prelude III (Phantoms) či prapodivné krátké vsuvce Unseen and Unknown. Pevnou kostru ale tvoří převážně težkotonážní a maximálně vypjaté kompozice (Stage Knives, Grievances, All That Has Gone Before). Byť jsou to čísla, matematika pro pokročilé, přesto velmi často, hlavně díky proměnám Evina hlasu, skrz husté chuchvalce mlhy prostupují fluorescentní louče emocí. Grievances je skvělá deska, jen ne pro každého snesitelná.

Sourozencům Evě a Jamesovi Spencerovým je dnes teprve dvacet pět a dvacet šest let. Rolo Tomassi, kapela, kterou spolu založili a ve které jsou jediní pozůstalí z původní sestavy, vydává čtvrtou desku Grievances. To je samo o sobě dost impozantní skóre. Rolo Tomassi jsou architekti hlukového bordelu. Jejich sonická matematika, oscilující od mathcoru až k ambientním plochám, sice neomráčí každého, na druhou stranu mají fanoušky mezi lidmi, kteří poslouchají Napalm Death, The Mars Volta, Aphex Twina i Dead Can Dance. Podle podobné atmosférické formule je konstruována i jejich novinka. Od grindových

(Something Must Break a Ice Age) a živé nahrávky songů, které byly kolikrát hrané jen jednou (Ceremony). Tohle je rozhodně „must have“ záležitost pro všechny skalní, dobrá příležitost si udělat radost, i když skalní nejste, nebo se alespoň neodolatelně blýsknout před svými hipsterskými kamarády, kteří nejsou tak solventní jako vy. Na každý pád nebudete litovat.

O výročích spojených s Ianem Curtisem, potažmo s Joy Division, mluví na jiném místě tohoto čísla velmi obsažně a poutavě Jarda Konáš. Aby těch významných záležitostí nebylo málo, k třicátému pátému jubileu vydání jejich kultovního songu Love Will Tear Us Apart se kapela, nebo alespoň to, co z ní zbylo, rozhodla udělat (nejenom) svým fanouškům radost. Vinyl frčí a mít doma pěkně macatou asfaltovou placku, navíc se songy Joy Division, je rozhodně výzva pro vaši peněženku. O čem je řeč? Desky Unknown Pleasures a Closer vycházejí 29. června v reedici na stoosmdesátigramovém vinylu a budou je následovat rozšířené verze Still a Substance, které 24. července udeří na krámy s dobrou hudbou. Navíc vyšperkované o nealbové singly Transmission a právě Love Will Tear Us Apart, nevydané studiové skladby