O tom, že tohle bude nejzásadnější hiphopová akce roku v Praze, nebylo od začátku pochyb. BiggBoss své věci dotahuje s německou precizností a jeho ‚fame‘ prostě nikdy nebyl blyštivější.

text Kay Buriánek

foto Miloš Potužák

Náplavka, Praha, 25. 6. 2015

Může za to systematická tvrdá práce i velmi dotažená mediální expozice hlavního lídra. Gorila i centrální mozek BiggBossu, Vladimir 518, je workoholik a jeho přesahy i pracovitost jsou na místní poměry dost nevídaným jevem. Zjevně se vyplácí. Loni si biggbossáci osahali Náplavku u Bajkazylu, pokořili ji, přeplnili a namlsali se. Letos si to vymazlili, spojili se s Orthodoks Yacht Clubem, Pasta Oner udělal trička, namrazili, redbullovali i excelentovali, přitáhli lodě, postavili pódium na vodě a all stars line up.

Vladimir 518, Orion, Hugo Toxxx, James Cole, Refew, LA4, DJ Mike T a slovenský pirát Separ. Co chcete víc. Bylo to jako malý festival v centru Prahy a jasná demonstrace nadvlády, převahy, opanování. Z jedné strany Vyšehrad, z druhé Pražský hrad, za zády Vltava, těžko vymyslet něco symboličtějšího. Do toho vlajky, loga a tři úrovně bytí (břeh pro plebs, ponton o něco výš pro pocit jistého komfortu a jachty se sektem na ledu pro vyvolené a kámoše) to odpoledne a večer umocňovaly poměrně transparentní sdělení, kdo je tady pán.

Co si budeme namlouvat, PSH už nějakou dobu hudebně neurčují směr, ale jsou jako „solid gold“. Jestli něco umí dokonale, je to hypnotizování davu a bezprecedentní marketingové kejkle. Těžko odhadnout, kolik ten večer bylo hypnotizovaných, ale fotografie v tomhle případě nelžou a nezkreslují. Lidí bylo tolik, že to vypadalo na slušné pouliční nepokoje. A když zapadlo slunce, iluze monstrózní akce byla dokonalá.

V deset jako když utne. Německo ve všem, ale nikomu to nikterak nevadilo, protože mejdan to byl velkolepý a produkčně dotažený. Trochu se z něj sice vytrácí akcent na muziku, ale zajímá tohle vlastně někoho? PSH v různých modifikacích můžou hrát v hlavním městě třeba čtyřikrát do týdne a stejně je všude plno. Odcházeli jsme, brodíce se mořem střepů a plastu, od železničního mostu zpátky k Bajkazylu. Hrál tam crust punk a lidé se tvářili a vypadali jako... jako normální obyčejní noční lidé. A tak to máme nakonec nejraději.