Vystoupení Eagles of Death Metal byl jako silný louh rock‘n‘rollu se všemi klišé, které ke kytarovému drinku patří. A také to byla velmi kvalitní zábava.

text Ondřej Horák

foto lusiet

Té spouště po rock‘n‘rollu z pouště

Lucerna Music Bar, Praha, 30. 6. 2015

Publikum doslova klečelo kapele u nohou hned od prvních tónů. Dobře, doslova je tu myšleno v přeneseném slova smyslu, i tak to ale bylo impozantní. Stačilo jen pokynout sklenicí čehosi růžového, z níž kytarista Dave Catching celou dobu upíjel, a sál propukl v nadšení. Absolutní pouštně-motorkářská macho image v kombinaci s tradičním rock‘n‘rollem jednoduše funguje. Solidně naplněný klub s kapelou odpěl už druhou Don‘t Speak (I Came to Make a Bang!).

„I fuckin‘ love this shit,“ opakoval od té chvíle stále dokola zpěvák a kytarista Jesse Hughes větu, kterou není třeba překládat. A znělo to upřímně. Lucerna se musela obejít bez Joshe Hommea, tedy bez slavnější poloviny kapelního jádra, ale kde není očekávání, není ani zklamání. Homme pro vytíženost s Queens of the Stone Age s touhle partou koncertuje jen výjimečně. Jeho místo navíc precizně zastoupil Jeff Friedl, z jehož hry sálal cit pro jednoduché rockové bicí s odpichem, který má sílu kopnutí koně. Valivost jeho soupravy sem tam zastavily dramatické pauzy, jejichž ticho si publikum uzmulo pro radostný řev. Takhle se buduje a staví dramaturgie a dynamika koncertu.

Pozornost byla ale logicky upřena na kytary. Jejich zvuk byl tak tradiční a animální, že připomínal kvílení rock‘n‘rollových bohů. Ti byli pro všechnu elektronickou hudbu světa svrhnuti, skrze syrové riffy Eagles of Death Metal se jejich hlasy ale derou zpět na zem. Večer byl přehlídkou všech rock‘n‘rollových klišé, která ale byla přednesena bez rozpaků, autenticky a bez sebemenšího náznaku trapnosti. Divoký duch Little Richarda, jehož Hughes jmenuje za svou největší inspiraci, prostupoval celým setem a bylo by pošetilé i kontraproduktivní se ho snažit krotit. Eagles of Death Metal zahráli i dvě novinky, obě s rozšířenou sestavou o klávesy a kytaru. Obě fungovaly a měly rychlejší tempo, nelze tedy předpokládat, že připravovaná deska bude nudná. Pauzu mezi přídavkem vyplnil Jesse Hughes sólo setem, v němž zahrál covery Stuck In The Middle With You a Brown Sugar.

Eagles of Death Metal jsou především zábava, což je znát už z jejich názvu. Ano, death metal opravdu nehrají. Celé je to sarkastický rock‘n‘rollový vtip a zároveň do detailů dotažený, a přesto v mnohém nespoutaný koncept, který na koncertech zákonitě fungovat musí. A také že fungoval.