text ondřej horák

foto Shutterstock

Když už máme ty Pinty a dudy na titulní straně, rozhodli jsme se podívat, jak to mají s koženým měchem zvaným dudy ostatní kapely. Ukázalo se, že Pipes and Pints se kvůli netradičnímu nástroji ocitli v místy až obskurní společnosti. Ostatně, posuďte sami.

Red Hot Chilli Pipers – živě na BBC Radio One

Je zábavné sledovat komentáře, v nichž se lidé snaží zmateně dovtípit, co se to vlastně děje. „Tohle nejsou ti RHCHP, které známe!“ křičí fanoušci Red Hot Chili Pep‑ pers jeden přes druhého pod videi skotské kapely. Čekali čtveřici kalifornských funky rockerů a místo toho civí na urostlé muže v sukních. Co všechno dokáže jedno písmeno navíc. Všechna čest, tohle jméno je vybrané perfektně. Jinak je to ale klasický model hry na Statečné srdce. Chlapi se oblékají do kiltů, dudají a všichni kolem dumají, jestli pod „tím“ mají trenky, nebo ne. Přesto je ale velmi pravděpodobné, že si málokterý Skot, potažmo Brit, dokáže na svatbě nebo městských slavnostech představit zábavnější kapelu.

1. Red Hot Chilli Pipers (Skotsko)

Pipes and Pints nejsou jedinou punkovou kapelou, která do nástrojového arzenálu zařadila dudy. V podobném konceptu se zhlédla mladá pražská parta Curlies. Na rozdíl od slavnějších kolegů se nebere tolik vážně, říká, že hraje cirkus punk a především zpívá česky. To Curlies otevírá dveře doma, ovšem komplikuje štace za hranicemi.

2. Curlies (Česká republika)

Pokud mluvíme o hospodářství, čistotě měst nebo kvalitě potravin, Německo je naším velkým a v mnohém bohužel i nedostižným vzorem. Nikdo netvrdí, že České republice vládne vysoká kultura, německé fenomény jsou ale občas pro ne-Němce velkým otazníkem. Například popularita středověko-metalové kapely In Extremo, která je něčím mezi Rammsteinem, Divokým Billem a vesnickou kovárnou z 15. století. Nebo jinak, představte si Josefa Vojtka z Kabátu, kterak na pódiu pěje oblečen do špinavého plátna, na nohou má huňaté boty z mamuta a přes rameno plstěnou mošničku. Je to celé velmi uhrančivé. In Extremo na pódiu předvádějí středověké rituály, zapalují bubny a fanoušci ve vší německé poslušnosti omámeně tleskají do rytmu, případně se formují do magických kruhů a drží se za ramena. Jediné štěstí je, že kapela zpívá německy a není rozumět textům.

In Extremo – Villeman Og Magnhild (živě)

Ty německé srandy! U západních sousedů středověk očividně letí, takže kromě In Extremo tu máme ještě Tanzwut. V mystice si nemají s kolegy co vyčítat, jméno Tanzwut je odvozeno od středověkého tanečního transu, v který Němci upadali na náboženských poutích. První takový záznam se datuje až do roku 1374, kdy desítky mužů a žen omdlévaly vyčerpáním u Cách. Tanzwut jsou v podstatě Rammstein, kteří místo elektroniky používají dudy a další středověké nástroje. Zpěvák Mike „Čert“ Paulen si svým vzezřením bere trochu z Davida Bowieho a trochu z Keitha Flinta z Prodigy. Jedna píseň je řízným metalem lehce podpořeným středověkými dudy, druhá je čirý folk a revival vulgární hudby 15. století. Thor aby se v tom žánrovém rozsahu vyznal.

Tato triphopová a lehce surrealistická americká kapela zkomprimovala zvuk 90. let do čtyř minut a třiceti vteřin. Takovou stopáž má píseň Dream, jediný její úspěšný singl. Právě dudy přitom nesou hlavní melodickou linku. Singl pochází z eponymního alba, které bylo víceméně hotové už v roce 1993, kvůli nervovému zhroucení je ale lídr kapely Carl Stephenson dokončil a vydal až o čtyři roky později. Kapelou prošlo mnoho muzikantů, mimo jiné i Beck, s jehož ranou tvorbou má hudba Forest for the Trees hodně styčných bodů. Carl Stephenson se totiž jako producent podílel na jeho debutu Mellow Gold. „Když vezmeme v potaz, že album bylo hotové před čtyřmi lety, nelze mu upřít jisté vizionářské kvality. Pokud by vyšlo v době, kdy bylo fakticky dokončeno, Beckovo album Odelay by možná nikdy nebylo oslavováno jako vzor, z něhož ostatní umělci berou,“ napsal tehdy Pitchfork v dobové recenzi.

5. Forest for the Trees (USA)

Bez mučení se přiznáme, že jsme tuto kapelu do seznamu vybrali především pro její název. Pod jménem Skiltron jsme čekali nabroušeného robota s lejzrovým pohledem a výrazem Bendera z Futuramy, který hraje na digitální dudy a kilt je jedinou jeho součástí, která není z kovu. Jaké přišlo zklamání, když se ukázalo, že jde o další heavymetalovou partu s keltskými choutkami, kterých se podle všeho toulá po světě spousta. Výjimečnost téhle kapely tkví v tom, že je z Argentiny, kde keltský heavy metal logicky opravdu nikomu nic moc neříká. Takže ať udělá cokoli, v Jižní Americe je první.

6. Skiltron

(Argentina)

U této litevské folk-blackmetalové party lze na první pohled vysledovat inspiraci Pánem prstenů a dalšími velkými příběhy, v nichž se to hemží skřítky. Svému stylu říkají pohanský black metal a z každého akordu kytary je cítit velká síla a neohroženost muže, tóny dud ale napovídají, že ten silný muž je ve skutečnosti jemný duší. Skyforger jsou silně vlasteneckou kapelou, kromě pořádného metalu hrají i tradiční litevské folkové písně, texty skladeb čerpají především z litevské historie, mytologie slovanských božstev a válčení. A celá Litva jim do toho tleská a mává pochodněmi.

7. Skyforger

(Litva)

Skyforger – Živě na Kilkim Žaibu XII

Skyforger – Sveikinimai – O Kai Saulute Tekejo

Dudy jsou stále tak nějak kuriózním nástrojem, není tedy divu, že se s nimi někdo pokusil prorazit i v televizní talentové soutěži. Tenhle Australan to zkoušel s image pankáče a covery známých hitů. Vtipy kolem toho, jestli je pod kiltem naostro, nechyběly, takže je vše v pořádku.

8. The BadPiper (Austrálie)

Proč kanadská kapela začne míchat skotský folklór s britským punkrockem, je trochu záhadou, nicméně historka o vzniku této formace tu je. Zkazka praví, že Paul McKenzie se v roce 1992 ocitl na večírku, kde z jedné místnosti řvali Sex Pistols a z druhé zpíval Andy Stewart. To byl skotský zpěvák a televizní bavič, který se na veřejnosti neobjevil jinak než v kiltu. Není známo, jaké drogy tehdy v sobě McKenzie měl, ten hudební mix ho ale natolik uhranul, že se rozhodl založit kapelu. Paul je dodnes jediným „opravdovým McKenziem“, v kapele se kolem něj vystřídalo na sto muzikantů. Naposledy vyházel všechny Američany a najal Kanaďany, jak tomu bylo v původní sestavě. The Real McKenzies jsou folklorně punkovou zábavní firmou, která objíždí svět, smysl pro humor se projevuje mimo jiné i v klipech. Třeba ten poslední je parodií na Statečné srdce a Highlandera.

9. The Real McKenzies (Kanada)

Napadlo by vás po tomto mixu založit kapelu?

V Americe funguje mnoho kapel, které se zhlédly v divoké irské kultuře, jež jde živelností a uhranutím alkoholem na ruku punkovému naturelu. Jednou z těch zásadních jsou kalifornští Flogging Molly, jejichž jméno je odvozeno – světe div se – od jména hospody. V malé losangeleské čtvrti, které se říká Malá Etiopie, stojí nevelká irská hospoda jménem Molly Malones. „Hrávali jsme tam každé pondělí a pokaždé jsme to rozprášili (anglicky to flog, pozn. aut.) na prach. Tak jsme si začali říkat Flogging Molly,“ vzpomíná zpěvák Dave King. Ten se narodil v Dublinu, ve dvaceti letech rodné město opustil, chvíli to zkoušel v Londýně, ale usadil se až v Los Angeles. Protože neměl tzv. zelenou kartu, nemohl opustit území Spojených států a osm let tak nemohl navštívit rodinu ani Dublin. Stesk z exilu si léčil právě v kapele s irskou krví. Té se dostalo hozené rukavice, když Molly Malones náhodou navštívil majitel labelu SideOneDummy Records, u kterých jsou Flogging Molly dodnes.

10. Flogging Molly (USA, Irsko)

Flogging Molly – Drunken Lullabies

Když se řekne punk a dudy, je velká možnost, že vám na mysli vytanou právě Dropkick Murphys. Tahle bostonská parta je jednou z neznámějších, které reprezentují žánr celtic punk. Po Irech zdědila kromě lásky k pití i smysl pro komunitu a sounáležitost a po bombovém útoku na bostonský maraton v roce 2013 narychlo uspořádala úspěšnou sbírku, která pomohla zasaženým rodinám. Minulý rok jsme s Dropkick Murphys mluvili na festivalu Mighty Sounds, rozhovor vyšel v Headlineru loni s srpnu. Takže pokud vás zajímá příběh kapely, zalistujte v archivu.

Dropkick Murphys – I‘m

Shipping Up To Boston

Dropkick Murphys –

The Boys Are Back

Australští veteráni hard rocku nejsou typickou dudáckou kapelou, přesto si místo v tomto seznamu zaslouží. Důvodem je skladba It‘s a Long Way to the Top (If You Wanna Rock ‚n‘ Roll), která otevírá druhé album T.N.T. z roku 1975. Singl je historicky jednou z prvních rockových písní, která kombinuje dudy se zvukem zkreslených kytar. Kožený vak rozezněl tehdejší zpěvák Bon Scott, který se v roce 1980 v Londýně upil k smrti. Bon Scott se stejně jako bratři Angus a Malcom Youngovi narodili ve Skotsku a zapojení dud je vzdáním holdu jejich rodné zemi.

11 a 1/2. AC/DC

(Austrálie)

AC/DC – It‘s A Long Way To The Top (If You Wanna Rock ‚N‘ Roll)