text Jarda Konáš

foto archiv kapely

Polili nás vodou

Málokterá česká kapela dokázala v posledních letech přijít s něčím tak originálním jako Noisy Pots. Její působivá kombinace živých perkusí složených ze všemožných hrnců, elektronických smyček a houseové energie jí pomalu otevírá dveře do hudebního světa.

Před pár týdny vydala debutovou dlouhohrající desku a začala objíždět první velké kluby a festivaly. Nedá se však říci, že začátky Noisy Pots byly plynulé tak, jako tomu bývá u jiných kapel. Kluci kolem sebe spíš kroužili v postupně se zužujících smyčkách. A pro pochopení celého příběhu je nutné poznamenat, že oba perkusionisté spolu dlouho hráli pod názvem Emil a Jakub, než se k nim, nejprve jako host, přidal klávesák Michal. Ten totiž tou dobou ještě hrál ve skupině Charlie Straight a hudebních závazků měl ažaž.

Inspirace New Yorkem

„S Kubou jsme se znali už z konzervatoře,“ začíná vyprávět Michal. „Tam jsme si spolu

občas zahráli nebo jen tak zajamovali. Pak jsem šel ale do Prahy, Kuba do Brna a několik let jsme se neviděli.“ Na to Jakub navazuje: „V Brně jsem se už věnoval hraní na kýble. Nejprve sám, chtěl jsem zkusit něco jiného, a když jsem viděl v New Yorku skupinu Afroameričanů, jak buší do různých hrnců, zkusil jsem si podobnou sestavu vyrobit. Emil (spolužák z JAMU, pozn. aut.) mě zaujal jak hudebně, tak lidsky. Tak jsem se ho zeptal, jestli by do toho šel se mnou, dali jsme si asi tříminutovou zkoušku a rovnou šli hrát do ulic. Bylo to spontánní, ale sedlo to a od té doby jsme vystupovali jako Emil a Jakub.“

Když pak dvojice dostala nabídku na vystoupení v rámci zahajovacího dne festivalu Colours of Ostrava, vzpomněl si Kuba na dalšího kamaráda z konzervatoře a pozval

V Berlíně nás při hraní

na ulici hodně napadali bezdomovci

Michala, aby si s nimi během akce zahrál. „Pak jsme ale zase půl roku, možná rok nikde společně nevystoupili, občas jsme pokračovali po klubech zase jako Emil a Jakub. Pořád jsme nevěděli, jestli v tom společném hraní pokračovat, jestli si třeba vůbec vymyslet nové jméno pro nás tři. I na desce jsme tehdy ještě začali pracovat bez Michala. Ale když jsme byli v klubech, tak jsme najednou zjistili, že potřeba naše sestavy nazvučit a propojit je s klasickou aparaturou dala naší hudbě úplně nový rozměr. A právě tento dojem nás přesvědčil, abychom do toho šli naplno,“ vzpomíná Kuba.

Bezdomovec „spoluhráčem“

Výše zmíněné album se jmenuje Home Alone a nahrávalo se v Brně pod taktovkou producenta Patricka Karpentského. „Vznik té desky nebyl vůbec standardní,“ vysvětluje Michal. „Kluci už ji měli roztočenou, já do ní vstou

pil vlastně za běhu, takže to, co se děje při nahrávání běžně, že se třeba kapela sejde kvůli předprodukci a pak jde do studia s připravenými věcmi, se tady nestalo. Většina písniček vznikla tak, že jsem seděl doma u počítače a začínal skládat do toho, co už měli kluci natočené. Až teprve poslední dobou jsme se dohnali a fungujeme normálně, skládáme společně, jamujeme a tak.“

Na pódiu máme opravdu skutečné hrnce, není to žádná kulisa

Ačkoliv Noisy Pots mají venku album, za zády profesionální bookingovou agenturu a velké koncerty za sebou i před sebou, hraní v ulicích je stále láká. Jak říká Michal: „Je to spontánnější, vidí tě lidé, kteří by normálně na koncert nepřišli, můžeš je zaujmout, můžeš si vyzkoušet, které songy fungují, nebo nefungují. S Charlie Straight jsme jezdili kluby a festivaly, nebyl jsem na pouliční hraní zvyklý a díky Noisy Pots jsem k tomu přišel trochu jako slepý k houslím, ale je to fakt v pohodě.“

Busking, tedy pouliční hraní, u nás prožívá období rozkvětu. Ptám se kluků na jejich zkušenosti, přece jen není zvykem potkávat na ulici absolventy JAMU. Slova se ujímá Jakub: „Problémy jsou všude, ale v Brně to docela jde. Dokonce jsme tam našli super

místo, kde jsme vydělali za čtvrt hodiny docela balík, tak jsme tam začali chodit častěji. Jenže jednou vyběhl ze sousedního domu pán s kýblem studené vody a celé nás polil, takže jsme se tam pak báli chodit.“ Na to navazuje Emil další historkou: „V Berlíně nás zase hodně napadali bezdomovci. Když jsme začali hrát, tak nás vyhazovali, že tohle je jejich místo. Nebo se nám stalo, že jeden bezdomovec přišel, chvíli u nás nenápadně stál, pak tancoval a nakonec začal obcházet lidi a sbírat si do kapes peníze místo nás.“

Plusy talentové soutěže

Když jsem nedávno slyšel kapelu živě na festivalu Budějovický Majáles, nešlo si nevšimnout, že lidé odcházeli z jejího setu se

V talentové soutěži sklidili tehdy Emil a Jakub ovace ve stoje.

Emil a Jakub

Česko Slovensko má talent 2012

spadlou bradou. Někteří ale napůl žertem dodávali, že ty hrnce musí být jen kulisa, protože je absurdní, aby tak dobrý zvuk mohl vyjít ze starých škopků. Nemůžu se na to nezeptat. „Zvuk je pro nás zásadní,“ vysvětluje Jakub. „Je to hlavní důvod, proč nehrajeme tak často živě. Ne že bychom nechtěli, ale zkrátka nemůžeme objet kluby po celé republice jako většina kapel. Máme poměrně netradiční sestavu a originální koncept, se kterým si zvukaři občas nevědí rady. Nebo jsou nepříjemní, protože musí místo bicích najednou zvučit kastrůlky. A jakmile u nás hapruje zvuk, je to přes

padesát procent výkonu i hudebního zážitku dolů.“

Na to navazuje Emil: „Takže na tom pódiu jsou opravdu skutečné hrnce, není to žádná kulisa. A i když se to nezdá, tak hrnce jdou všelijak naladit. Nebo v našem případě spíš rozladit. Je to prostě klasická sestava perkusí, podle toho se s ní musí pracovat. Proto bychom chtěli poprosit čtenáře Headlineru, kdyby měli doma nějaké staré nevyužité hrnce, ať se nám ozvou, vděčně se jich ujmeme.“

Zajímavou etapou tehdy ještě dua Emil a Jakub bylo jejich vystoupení v pořadu Československo má talent, kde je porota nadšeně

Kdo jsou Noisy Pots

Skupinu tvoří trojice hudebníků Emil Machain, Michal Šupák a Jakub Tengler. Začátky se datují jarem 2011, kdy vznikla dvojice Emil a Jakub. Ta se věnovala převážně buskingu, ale postupem času se začala soustředit i na klubové hraní. V roce 2013 Emil a Jakub poprvé vystoupili společně s Michalem, jenž se později z hosta stal třetím členem formace, která proto změnila název na Noisy Pots. Na jaře letošního roku vydali debutovou desku Home Alone v produkci Patricka Karpentského.

poslala do dalších kol. Ptám se, jestli dnes může mít pro muzikanty účast v takové soutěži smysl a zda pro ně měla nějaký reálný dopad. Jakub to vysvětluje obsáhle: „Hlavně nám to otevřelo dveře do komerční sféry, že si nás začali zvát na různé firemní akce a podobně. Ale taky nás to obohatilo v tom, že jsme dělali show s něčím, na co jsme nebyli zvyklí. Třeba nám dali bubny od praček a my na ně začali jamovat. Nicméně těch akcí je stále méně a méně, vlastně už nemáme žádné, jak už je to od talentové soutěže dlouho. Plus to video z našeho vystoupení v Talentu kolovalo po internetu, to nám taky pomohlo dostat se k posluchačům. Na druhou stranu nás někteří lidé přestali brát, měli jsme hrát třeba na jedné undergroundové akci a tam nám dali jasně najevo, co si myslí.“

Sotva kapela před pár týdny pokřtila desku a vystoupila na několika tuzemských festivalech, už se zase chystá do světa. Naplánovala si třítýdenní evropské turné, které začalo krátce po vydání aktuálního Headlineru a potrvá až do druhé poloviny července. Pánové kromě známých míst projedou i země, kam se podívají poprvé. „Hlavně se chystáme do severských zemí. Já už tam byl, kluci ještě ne, ale slyšeli jsme, že jsou tam lidé hodně vstřícní vůči buskerům. Už jsme si vybrali místa, v každém městě máme ubytování kousek opodál. Po návratu pak plynule navážeme na domácí akce, máme už domluvené koncerty na srpen, na podzim plánujeme intenzivnější hraní po klubech. Ale teď se těšíme hlavně na tu Evropu, kde plánujeme pořizovat záznamy, nahrávat videa, možná k tomu uděláme nějaký blog. Uvidíme,“ uzavírá celé povídání s příjemným výhledem do budoucna Michal.