Hiphopová psychedelie
Až na rapovou klasiku – únavnou délku – není u novinky A$AP Rockyho proč naříkat.
Kanye West sice deskou Yeezus nastavil nová pravidla a otevřel zcela inovativní rozměr, ale pak se zhroutil sám do sebe v megalomanské sebestředné iluzi, že je mesiáš, spasitel z kosmu. Kendricku Lamarovi ne každý rozumí a jeho přepálené religiózní kontexty jsou až moc, i když jeho poslední opus To Pink a Buterfly lze považovat za velmi vydařený. A$AP Rocky je třetí cíp svaté trojice.
Naštěstí netrpí přehnaným sebeuctíváním a do kostela nechodí. Nebo alespoň ne tak často. ALLA je přísné současné album, místy hodně překvapivé (třeba v L$D – love, sex, dreams je Rocky k nepoznání a zní spíš jako hipíci Tame Impala), veskrze temné a pomalé, vyzobávající poslední možné trapové elementy, ze kterých se ještě nestalo úplné klišé.
Je zároveň i přiznanou poctou A$AP Yamsovi, který se výrazně podílel na Rockyho kariéře. Jemu patří hlavně druhý výrazný track Canal St. s hostujícím Bonesem. A$AP Yams byl Rockyho mentor a přítel, namočil ho do tajemného kultu nastřihaných a pokroucených beatů a pomohl mu budovat jasnou uměleckou identitu. Jak už to tak občas bývá, A$AP Yams byl nalezen v lednu letošního roku mrtev, zjevně kvůli předávkování.
At.Long.Last.A$AP je album štědré na kolaborace. V melancholické Everyday hostuje Mark Ronson, Miguel a hlavně překvapivě i senior Rod Stewart. „Každý den trávím čas pitím vína a čekáním na znamení, kterému budu rozumět,“ střídají se v refrénu. Kromě zmíněných na desku přispěli i Future, Schoolboy Q, grimeový UGK, M.I.A., Lil Wayne a nechybí ani Kanye West nebo Mos Def. I přes nezbytná hiphopová schémata je At.Long.Last.A$AP údajně deskou hodně inspirovanou The Doors, které Rocky hojně sjížděl právě po smrti Yamse. Ať už je to pravda, nebo ne, časté psychedelické prvky se dají dostopovat v každém druhém tracku či intermezzu v podobě drobných vychytávek, jako jsou varhany, pásková echa či jiné nehiphopové rekvizity. Hlavně díky nim má všechna ta melancholie hodně retrospektivní nádech, což je paradoxně to, co dělá Rockyho album velmi zábavným a sentimentálně kouzelným. Až na tu délku, no.